Slezská nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slezská nářečí je mnohoznačný pojem z oblasti jazykovědy, který může znamenat:

  1. Nářečí lechického typu rozšířená v Horním Slezsku a velmi okrajově v Dolním. Tradičně byla označována za jednu z hlavních nářečních skupin polského jazyka[1] nebo jazykovou směs zvanou Wasserpolnisch,[2] ve 21. století je stále více jazykovědců považuje za základ samostatného západoslovanského jazyka a sílí snahy o kodifikaci jeho spisovné podoby.[3][4][5][6] Podrobněji o tom pojednává článek: slezština (lechický jazyk).
  2. Německá nářečí Slezska dělící se na sedm skupin: Niederländisch na severu Dolního Slezska, Kräutermundart ve středu Dolního Slezska včetně vratislavského nářečí, Gebirgsschlesisch (horská slezština) v podhůří Sudet, Glätzisch (kladskou), Brieg-Grottkauer (břežsko-grodkówskou) a Oberschlesisch (hornoslezskou), k níž patří též vilamovština; po roce 1945 prakticky vymřelá.[7][8] Podrobněji o tom pojednává článek: slezská němčina.
  3. Termín z oblasti české dialektologie, který zahrnuje lašská nářečí (nověji nazývaná též slezskomoravská) a tzv. slezskopolská nářečí českého Těšínska (která jsou zároveň součástí slezštiny ve smyslu definice 1). Jedná se v tom smyslu o jednu ze čtyř nářečních skupin českého národního jazyka.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KARAŚ, Halina. Śląsk jako pogranicze kulturowe - wpływ gwary na nauczanie i uczenie się języka niemieckiego [online]. Uniwersytet Śląski [cit. 2021-03-25]. S. 21. [Uniwersytet Śląski Dostupné online]. (polsky) 
  2. HENTSCHEL, Gerd. Lexikon der Sprachen des europäischen Ostens. Redakce Miloš Okuka. Klagenfurt: Wieser Verlag, 2002. Dostupné online. ISBN 978-3-85129-801-7. Kapitola Schlesisch, s. 439. (německy) 
  3. JAROSZEWICZ, Henryk. Rozwój języka Górnoślązaków w XXI w. Szkic socjolingwistyczny. Zeszyty Łużyckie. 2019, čís. 53, s. 25–42. Dostupné online. ISSN 0867-6364. (polsky) 
  4. CZESAK, Artur. Współczesne teksty śląskie na tle procesów językotwórczych i standaryzacyjnych współczesnej słowiańszczyzny. Kraków: Księgarnia Akademicka, 2015. 366 s. ISBN 978-83-763-8703-1. (polsky) 
  5. MĘTRAK, Maciej. Gwara? Godka? Język? Śląska tożsamość językowa w mediach elektronicznych [online]. Uniwersytet Warszawski, 2016 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (polsky) 
  6. Viz též portál Wachtyrz.eu, Silling.org – Slezský jazykový korpus, slovník SileSłownik, nabídka nakladatelství Silesia Progress.
  7. ULLMANN, Klaus. Schlesien-Lexikon. 3. vyd. Mannheim: Adam Kraft Verlag GmbH & Co. KG, 1982. ISBN 3-8083-1161-4. S. 260–262. (německy) 
  8. Dziedzictwo językowe Rzeczpospolitej: Niemieckie dialekty Śląska [online]. Redakce Tomasz Wicherkiewicz et al.. Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (polsky) 
  9. BALHAR, Jan. Slezská nářeční skupina [online]. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny, 2017 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (česky)