Simone Veilová
_by_Erling_Mandelmann.jpg)
Simone Veilová, rozená Jacobová, (* 13. července 1927) je francouzská pravicová politička a právnička. Byla ministryní zdravotnictví ve vládě Valéry Giscard d'Estainga (1974–1979) a ve vládě Édouarda Balladura (1993-1995), prezidentkou Evropského parlamentu (1979–1982) a první ženou v čele této instituce, členkou francouzského Ústavního soudu (Conseil Constitutionnel) (1998–2007) a čestnou prezidentkou Nadace památky holocaustu (Fondation pour la Mémoire de la Shoah). V pozici ministryně zdravotnictví proslula především zákonem z roku 1975 (tzv. "Loi Veil"), který francouzským ženám umožnil bez omezení využívat institut interrupce. Díky tomu je vnímána jako významná osobnost boje za práva žen, což ji také přineslo účast v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005.
Literatura
- Michel Sarazin: Une femme Simone Veil, Robert Laffont 1987.
- Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu, Littérature Générale 1996.