Přeskočit na obsah

Simo Häyhä

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Simo Häyhä
Narození17. prosince 1905
Rautjärvi
Úmrtí1. dubna 2002 (ve věku 96 let)
Hamina
Místo pohřbeníRuokolahti Church
ObčanstvíFinsko a Finské velkoknížectví
Povolánívoják, odstřelovač, zemědělec, lovec a chovatel psů
OceněníMedal of Liberty, 1st Class (1940)
Kříž svobody 4. třídy (1940)
Medal of Liberty, 2nd Class (1940)
Cross of Liberty, 3rd Class (1941)
Pamětní medaile zimní války (1941)
Nábož. vyznáníluteránství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simo Häyhä (17. prosince 1905 Rautjärvi – 1. dubna 2002 Hamina), často označovaný svou přezdívkou Bílá smrt[1] (finsky Valkoinen kuolema; rusky Бе́лая смерть, Bělaja smerť), byl finský vojenský odstřelovač sloužící za druhé světové války, konkrétně během zimní války mezi Finskem a Sovětským svazem v letech 1939–1940. Používal finskou pušku M/28-30 (varianta pušky Mosin–Nagant) a samopal Suomi KP/-31. Předpokládá se, že během konfliktu zabil přes 500 nepřátelských vojáků, což je nejvyšší počet odstřelovačských zásahů v jakékoli velké válce. V důsledku toho je obecně považován za nejsmrtelnějšího odstřelovače v dějinách.[2][3][4][5]

Häyhä ve svých soukromých válečných pamětech odhadl, že zastřelil kolem 500 sovětských vojáků.[5][6] Jeho dílo Sotamuistoja (dosl. „Válečné vzpomínky“), napsané v roce 1940 (několik měsíců po jeho zranění), popisuje jeho zkušenosti ze zimní války od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940. Rukopis, který byl desítky let ukrytý, byl objeven v roce 2017.[5]

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Simo Häyhä se narodil v malém městečku Rautjärvi, ležícím na Karelské šíji poblíž hranic se Sovětským svazem (stav 1920–1940). Vojenskou službu nastoupil v roce 1925; pro jeho vynikající střelecké schopnosti (byl vášnivým lovcem) mu byla svěřena úloha odstřelovače, ve finských ozbrojených silách považovaná za přísně výběrový post. Finští odstřelovači byli v celosvětovém měřítku elitou.[zdroj?]

Po mobilizaci po přepadení Finska 30. listopadu 1939 Sovětským svazem byl jakožto samostatně působící odstřelovač přidělen k 12. pěší divizi plukovníka Svenssona, dislokované v oblasti okolo řeky Kollaa. V této oblasti bojoval od samotného počátku bojů (30. listopadu 1939) až do 6. března 1940. Tehdy na úseku fronty, kde operoval Häyhä se svojí jednotkou, začali tlačit Sověti frontálním útokem. Simův 34. pěší pluk utrpěl během útoku těžké ztráty, sám Simo Häyhä byl zasažen do obličeje kulometem a nebo tříštivou střelou (v závislosti na zdroji), což mu způsobilo frakturu čelisti, následně upadl do kómatu na celý týden. Zraněného Sima během těžkých bojů kamarádi odtáhli do týla.[7][8]

Během tří měsíců svého působení s pomocí odstřelovací pušky zlikvidoval 259[9] rudoarmějců (dle neoficiálních finských statistik 542, sám však považoval tyto údaje za přehnané). Stejný počet zabil pomocí samopalu Suomi a ti se do odstřelovaných statistik nezapočítávají, celkem tedy kolem 500.

Krátce po konci zimní války jej maršál Mannerheim povýšil z desátníka (finsky alikersantti) na nadporučíka (finsky luutnantti), což představuje největší hodnostní skok v historii finské armády. Žádného dalšího konfliktu se už nezúčastnil – zranění na něm zanechalo trvalé následky. Sovětská kulometná a nebo tříštivá střela z pušky Simovi roztříštila čelist a potrhala tvář. Uplynulo několik let, než se mu zranění zahojila, a jeho tvář zůstala navždy znetvořena.

Po válce se zabýval chovem psů a lovem. Svoje poslední léta strávil ve vesničce Ruokolahti v jihovýchodním Finsku, 15 km od ruské hranice. Když se ho zeptali v roce 1998 na tajemství jeho přesnosti, odpověděl: „Praxe.“ A svůj rekord přes 500 zabitých nepřátel okomentoval slovy: „Dělal jsem, co mi přikazovali; nejlépe, jak jsem mohl.“

Metody

[editovat | editovat zdroj]
Nadporučík Simo Häyhä po válce

Simo Häyhä používal obvykle pušku Mosin-Nagant M28 s mechanickými mířidly. Zpočátku ani jinou neměl, teprve v únoru 1940 mu byla Švédy darována klasická odstřelovací puška Mauser s puškohledem, nicméně i přesto dále upřednostňoval M28, se kterou dokázal spolehlivě zabíjet nepřátele na vzdálenost 400 metrů (za vhodných podmínek až 600 metrů). Mluvily pro ni tři výhody. Její mechanická mířidla neodrážela světlo a střelec s ní měl menší (a tudíž méně nápadnou) siluetu než střelec používající pušku s puškohledem, který musí trochu více zvednout hlavu. Optická mířidla navíc v tuhém mrazu namrzala.

Vzhledem ke své drobné postavě (152 cm) si Häyhä většinou nelehal, ale spíše seděl v nějaké malé díře. Oblečen v bílém maskovacím oděvu operoval v zasněžené krajině při teplotách, které kolísaly od −20 do −40 °C. Když vyrážel na své výpravy do země nikoho a do nepřátelského týlu, často říkával, že odchází „lovit Rusy“ (stejně jako později ruští odstřelovači s oblibou tvrdili, že jdou „lovit Němce“).

Pocty

[editovat | editovat zdroj]

Vrcholná soutěž finských odstřelovačů byla na jeho počest pojmenována Odstřelovačská soutěž Sima Häyhäho.

V roce 2010 zařadila švédská powermetalová skupina Sabaton na desku Coat of Arms píseň White Death ("Bílá smrt"), věnovanou tomuto odstřelovači.

V roce 2023 vydala britská heavy metalová skupina Tailgunner singl k jejich debutovému albu Guns for Hire s názvem White Death, jejímž tématem je právě tento odstřelovač

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SYSTEMS, Edith Cowan University School of Management Information; AUSTRALIA, Teamlink. Journal of Information Warfare. [s.l.]: Teamlink Australia Pty Limited 444 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: rdIgAQAAIAAJ.
  2. ↑ RAYMENT, Sean. The long view. The Daily Telegraph. London: 30 April 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2022.Šablona:Cbignore
  3. ↑ SAARELAINEN, Taipo. The White Death: History's Deadliest Sniper. Forces Network. 15 November 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 July 2018.
  4. ↑ SAARELAINEN, Tapio A. M. Sankarikorpraali Simo Häyhä. [s.l.]: [s.n.], 2006.
  5. 1 2 3 KIVIMÄKI, Petri. Tutkijan kädet alkoivat vapista – maailmankuulun sotalegendan Simo Häyhän muistelmat löytyivät sattumalta. yle.fi. Yle.fi, 14 March 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 March 2018.
  6. ↑ KAUPPINEN, Kari. Sotasankari Simo Häyhän ennennäkemätön päiväkirja löytyi – 'Tässä on minun syntilistani'. Iltalehti. Helsinki: 18 July 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2018. (finsky)
  7. ↑ S.R.O, MILITARY RANGE. Tvrďák týdne: Simo Häyhä. militaryrange.com [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online.
  8. ↑ SAARELAINEN, Tapio. The White Sniper: Simo Häyhä. [s.l.]: Casemate 140 s. Dostupné online. ISBN 978-1-61200-429-7. (anglicky) Google-Books-ID: R948DQAAQBAJ.
  9. ↑ SAARELAINEN, Tapio. The White Sniper: Simo Häyhä. [s.l.]: Casemate 140 s. Dostupné online. ISBN 9781612004297. (anglicky) Google-Books-ID: R948DQAAQBAJ.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SAARELAINEN, Tapio A. M. Bílý odstřelovač Simo Häyhä. Praha: Mladá Fronta, 2019. 264 s. ISBN 978-80-204-4640-4. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Simo Häyhä na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Simo_Häyhä&oldid=25667691“