Semovente 75/18

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Semovente 75/18
Typ vozidla Samohybné dělo
Země původu Italské království Italské království
Historie
Návrh 1941
Vyrobeno kusů 262
Základní charakteristika
Posádka 3
Délka 4,92 m
Šířka 2,20 m
Výška 1,85 m
Hmotnost 14,4 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 30-25 mm
Hlavní zbraň 1x 75 mm horská houfnice
Sekundární zbraně 8 mm kulomet
Pohon a pohyb
Pohon FIAT S.p.A.
125 hp (93 kW)
Max. rychlost 32 km/h
Poměr výkon/hmotnost 8,68 hp/tun
Dojezd 230 km

Semovente 75/18 (italsky semovente = samohybný kanon) bylo italské samohybné dělo používané ve druhé světové válce. Původně bylo postaveno na podvozku tanku M13/40 i s jeho motorem později se montovalo na podvozky tanků M14/41 a M15/42. Na podvozek byla namontována nová nástavba, ve které byla lafetována 75 mm houfnice s délkou hlavně 18 ráží (odtud pramení i označení 75/18). Náměr se měnil od -12° do +22°, odměr se měnil o 18° doleva a 20° doprava. Ve vozidle se přepravovalo 44 nábojů pro houfnici a jeden volně uložený kulomet. Stroj obsluhovali tři muži: řidič, velitel/střelec a nabíječ/radista.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Na základě vozidla vznikla jediná varianta: vozidlo velitele čety. U těchto vozidel se demontovala hlavní výzbroj a nahradila se dvojicí kulometů ráže 8 mm (podvozek M 13/40) nebo jedním 13,2 mm kulometem (podvozek M14/41 a M15/42). Vozidlo bylo vybaveno pozorovacími přístroji a druhou radiostanicí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NESS, Leland. Tanky a bojová vozidla 2. světové války. [s.l.]: Naše vojsko, 2008. 240 s. ISBN 978-80-206-0954-0.