Semovente 47/32

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Semovente 47/32
Typ vozidla Samohybné dělo
Země původu Italské království Italské království
Historie výroby
Návrh 1941
Období výroby 1942 – 1944
Vyrobeno kusů cca 300
Ve službě 1942 – 1945
Základní charakteristika
Posádka 3
Délka 3,82 m
Šířka 1,86 m
Výška 1,74 m
Hmotnost 6,5 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 30 mm
Hlavní zbraň 47mm kanon 47/32 M35
Sekundární zbraně 8mm kulomet
Pohon a pohyb
Pohon Fiat SPA 18D
70 hp (52 kW)
Max. rychlost 45 km/h
Dojezd 200 km

Semovente 47/32 bylo italské samohybné dělo a stíhač tanků, vyráběné během druhé světové války. Bylo postaveno na podvozku tanku L6/40 a mělo zabudován 47 milimetrový kanon Cannone da 47/32 M35 do otevřené nástavby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sériové stroje vznikaly od srpna 1942, do uzavření příměří v září 1943 bylo postaveno přibližně 180 kusů. Semovente 47/32 bylo v řadách italské armády nasazeno v na východní frontě a v Tunisku. Po okupaci Itálie zabavily německé jednotky všechny dostupné stroje; další produkce pro potřeby německých a severoitalských sil dala asi 120 kusů. Tato vozidla pak byla převážně užívána jako součást protipartyzánských jednotek na Balkáně a v Itálii.[1]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Na bázi samohybného děla vznikly dvě varianty velitelských vozidel. Verze pro velitele čet nesla navíc radiostanici RF1CA na úkor snížené zásoby munice. Verze pro vyšší velitele byla vybavena radiostanicemi RFC1A a RFC2A. Kanón byl demontován a nahrazen maketou, s 8mm kulometem uvnitř.[1]

Další modifikací byl obrněný transportér munice, sloužící k dopravě 90mm granátů pro těžké stíhače tanků Semovente 90/53. Úprava spočívala v demontáži kanónu a zabudování schránek pro munici. Bylo vyrobeno pravděpodobně 24 vozidel.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha: ARES, 2009. 134–137 s. ISBN 978-80-86158-55-6. S. 43–50. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Spurný - Lehký italský tank Carro Armato L-6/40 a jeho varianty
  • PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha: ARES, 2009. 301 s. ISBN 978-80-86158-55-6. 
  • PEJČOCH, Ivo. Stíhače tanků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2013. ISBN 978-80-87567-37-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]