Sayri Túpac
| Sayri Túpac | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1535 Peru |
| Úmrtí | 1561 (ve věku 25–26 let) Cuzco |
| Choť | Cusi Huarcay |
| Děti | Beatriz Clara Coya |
| Rodiče | Manco Cápac II. a Cura Ocllo |
| Příbuzní | Túpac Amaru I. a Titu Cusi Yupanqui (sourozenci) Ana María de Loyola Coya (vnučka) |
| Funkce | Neo-Inca State (1545–1560) císař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sayri Túpac (?–1561) byl v letech 1544–1557 inkou, kterým se však stal až po zániku Incké říše a poté, co se Inkové stáhli do neprostupných oblastí And, kde si vytvořili nezávislý státeček Vilcabambu. Byl synem svého předchůdce – inky Manca, který byl nejprve loutkovým inkou conquistadorů, později se vzbouřil, založil Vilcabambu a vedl odtud odboj. Jeho matkou byla Mancova sestra a hlavní manželka Cura Ocllo.
Život[editovat | editovat zdroj]
Sayri Túpac se stal inkou po smrti svého otce, kterého v roce 1544 zavraždili almagristé – Pizarrem poražení přívrženci Diega de Almagra, kterým Manco ve Vilcabambě poskytl útočiště. Pětiletý Sayri Túpac vládl v prvních letech s pomocí regentů, kteří ustoupili od násilné konfrontace se španělskými dobyvateli, podporovali vzájemný obchod a umožnili též příchod misionářů.
Španělský místokrál Pedro de la Gasca se neúspěšně pokoušel o to, aby vilcabambský panovník přesídlil na jím kontrolované území a mohl tak město oslabit. Úspěchu dosáhl až jeho nástupce Andrési Hurtado de Mendoza.
V roce 1557 již dospělý Sayri Túpac odešel z Vilcabamby do Limy, byl zde uvítám jako pán Peru, přijal křest a král Filip II. Španělský mu věnoval feudální léno Oropesa v posvátném údolí Inků Yucay při řece Vilcanotě. Jelikož jeho manželka byla zároveň jeho sestrou, byli oddáni až poté, co jim papež Julius III. udělil výjimku. Už v roce 1561 Sayri Túpac za neznámých okolností zemřel a dohady o tom, že byl otráven, dále přiživovaly nedůvěru vůči Španělům. Od jeho odchodu z Vilcabamby se novým inkou stal Titu Cusi Yupanqui.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sayri Túpac na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KŘÍŽOVÁ, Markéta, Inkové, Praha, Aleš Skřivan ml., 2006. ISBN 80-86493-21-0
- ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6. S. 366.