Přeskočit na obsah

Veřejná toaleta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Samoobslužná toaleta)

Veřejná toaleta (veřejné WC) je zařízení, kde si může člověk (za úplatu nebo zdarma) odskočit a vykonat tzv. velkou nebo malou (v případě veřejných pisoárů pouze malou) potřebu. Veřejné toalety bývají umístěny buď v za tím účelem zřízených objektech, nebo ve stavbách jiného primárního určení (typicky na letištích, nádražích, stanicích metra, v nákupních centrech, některých větších obchodech apod.). Dostatečné množství veřejných toalet je důležité jako součást komfortu pobývání ve veřejném prostoru a zároveň jako prevence znečišťování veřejných prostor. Existuje také snaha o to, aby bylo běžné moct si odskočit v restauračních zařízeních nebo jinde.

Konkrétní místní situace

[editovat | editovat zdroj]

Kruhové toalety umístěné v reklamních sloupech, které bývaly často znečištěné a/nebo zapáchaly, byly z města v roce 2023 odstraňovány. Cena za použití byla ještě v roce 2023 původních 5 Kč, což nemohlo pokrýt náklady na řádný provoz. Mnoho z nich bylo trvale označeno nápisem „obsazeno“.[1]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Japonsko kvůli olympiádě plánované na rok 2020 vytvořilo v tokijské čtvrti Šibuja 17 míst s novými a mnohdy neobvyklými veřejnými toaletami.[2] Vzhledem k epidemii COVID-19 byla ale olympiáda odložena na na rok 2021, a i tak byla kvůli další vlně epidemie účast na olympiádě poměrně malá. Tyto toalety[3] jsou ovšem k vidění ve filmu Dokonalé dny (2023).[4]

Veřejné toalety v umění

[editovat | editovat zdroj]
  • Stavba veřejného pisoáru v městečku Zvonokosy (v originále Clochemerle) je ústředním tématem francouzského humoristického románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy[5]
  • Pokusem o vystavení pisoárové mušle jako uměleckého díla vytvořil v roce 1917 Marcel Duchamp podle historiků a teoretiků umění přelomové dílo umění 20. století.
  • Bulharsko bylo na díle Davida Černého, vystaveném v roce 2009 v budově bruselské Rady Evropské unie pod názvem Entropa, zobrazeno jako vzájemně propojená řada tureckých záchodů. To vyvolalo diplomatické protesty a tato část byla následně zakryta.[6]
  1. SOBÍŠKOVÁ, Jana. Záchodky v reklamních sloupech mizí, poslední roky už stejně nefungovaly. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2023-12-18 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. 
  2. Průhledné veřejné WC. V Tokiu si umyjete ruce, pak zatemníte - Seznam Zprávy. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-08-18 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. 
  3. https://tokyotoilet.jp/en/, 25. června 2024.
  4. https://www.perfectdays-movie.jp/en/, 25. června 2024.
  5. CHEVALLIER, Gabriel. Zvonokosy. Praha: B. M. Klika, 1937. 406 s. Dostupné online. 
  6. Bulharsko se záchodky je na Entropě už zakryté. Aktuálně.cz [online]. 2009-01-20. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]