Pisoár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pisoár (lidově nazývaný též mušle, močítko) je hygienické zařízení, určené k močení pro muže ve stoje. Oproti běžnému záchodu má několik výhod, mezi něž patří zejména to, že je menší a má mnohonásobně nižší spotřebu vody. Často do něj bývají vkládány tablety pro potlačení zápachu s desinfekčními účinky. Pisoár bývá umístěn zejména na veřejných toaletách, občas se vyskytuje i v privátních obydlích.

Slovo pisoár sice pochází z francouzského pisser = močit, které je však chápáno jako neslušné, někdy i sprosté. Slušně se močení řekne uriner a proto je lepší v cizích zemích používat slova jako urinoir, Urinal, nebo orinatoio.

Obrácený pisoár také použil Marcel Duchamp jako umělecké dílo nazvané Studánka.

Pisoárová mísa

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

  • pisoárové stěny - tvoří se stěnou, která je do minimálně do 120 cm opatřena nepromokavým nátěrem. Pod stěnou je vyspádovaný žlábek k vpusti, která odvádí moč do vnitřní kanalizace
  • pisoárové boxy - z pravidla keramické boxy s rozměry 120 cm výška a 60 - 65 cm šířka. Ty se upevňují na stěnu v úrovni podlahy. Několik boxů může být opatřeno jednou vpustí, nebo každá má svoji.
  • pisoárové mísy - většinou jsou vyrobeny z keramiky v různých velikostech a tvarech. Osazují se tak, aby dolní hrana mísy byla ve výšce 65 cm nad podlahou.

Splachování[editovat | editovat zdroj]

Většina pisoárů má svůj splachovací systém, který odvádí moč z mísy a zabraňuje zápachu. Splachování probíhá zpravidla jedním z těchto způsobů:

Ruční splachování[editovat | editovat zdroj]

Tento typ splachování je poněkud zastaralý, ale stále ještě je poměrně dost rozšířený. K jeho aktivaci je potřeba stisknout tlačítko, případně zatáhnout za splachovadlo po použití pisoáru. Od používání tohoto způsobu se v poslední době upouští zejména proto, že kontakt s tlačítkem/splachovadlem bezprostředně po použití pisoáru je nehygienický.

Časované splachování[editovat | editovat zdroj]

Oproti Velké Británii se v Česku tento systém prakticky nepoužívá, funguje na principu splachování v pravidelných časových intervalech a nebere v potaz, zda byl pisoár během intervalu použit, či nikoliv.

Automatizované splachování[editovat | editovat zdroj]

Funguje zpravidla na principu infračerveného senzoru, který registruje osobu stojící u pisoáru zpravidla déle než 5 sekund, po jejím odchodu je spuštěn splachovací systém a pisoár je spláchnut.

Teplotní splachování[editovat | editovat zdroj]

Tento typ splachování funguje na principu teplotního čidla umístěného v těle pisoáru a splachuje při zvýšení teploty. Často bývá doplněn i časovým splachováním, takže se pisoár spláchne i např. po 3 hodinách bez použití.

Nesplachující pisoáry[editovat | editovat zdroj]

Pisoáry bez splachovacího systému bývají zpravidla využívány v mobilních toaletách, ve kterých by bylo umístění zásobníku vody problematické.

Nově se nesplachující pisoáry - tzv. bezvodé pisoáry využívají i v místech, kde je cílem snížení nákladů a větší ekologičnost. Pisoáry bez vody se ošetřují speciálním přípravkem, nezapáchají a jsou i designově pěkné.

Rozšíření pisoárů[editovat | editovat zdroj]

Pisoáry bývají používány zejména ve veřejných budovách, jako jsou např. továrny, nákupní centra, restaurační zařízení, letiště, nebo třeba kina. Zpravidla společně s obyčejnými záchody, a tak přispívají ke zvýšení kapacity. Někdy bývá jeden, nebo dva pisoáry, zpravidla na okraji řady, umístěn níže než ostatní - pro děti, nebo osoby na invalidních vozících.

Pravděpodobně nejslavnější pisoár najdeme v románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy (Fr. Clochemerle), jehož zápletku tvoří stavba obecního pisoáru. V hovorové řeči se můžeme také setkat s termínem zvonokosy jako synonymem pro veřejný záchod.

Zoologická recese o pisoárech[editovat | editovat zdroj]

Skupina několika brněnských zoologů z recese pojala pisoáry jako skupinu měkkýšů a hovoří o nich jako o taxonu Univalvia. Pisoáry v ČR popsali jako jednotlivé rody a druhy a vytvořili určovací klíč (vydaný ve fiktivním časopise Folia Hajzlpapiriana), podle kterého lze většinu pisoárů určit do druhu [1]. Díky tomu mohou všichni zoologové určovat pisoáry a posílat faunistická data o jejich výskytu, která jsou průběžně zpracovávána. Tato recese je mezi českými biology hojně rozšířena a výsledky "výzkumů" jsou prezentovány například na konferenci Zoologické dny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

[2]

  1. [1]
  2. [2]