STS-93

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
STS-93
Znak expedice
STS-93 patch.svg
Údaje o expedici
Loď Columbia
COSPAR 1999-040A
Členů expedice 5
Datum startu 23. července 1999 4:31 UTC
Kosmodrom Kennedyho vesmírné středisko, Florida, USA
Vzletová rampa 39-A
Délka letu 4 dny, 22 hodin, 50 minut
Datum přistání 28. července 1999 3:20 UTC
Místo přistání Kennedyho vesmírné středisko
Parametry dráhy
Perigeum 260 km
Apogeum 280 km
Doba oběhu 90 minut
Sklon dráhy 28,5°
Fotografie posádky
Zleva Collinsová, Hawley, Ashby, Tognini, Colemanová
Zleva Collinsová, Hawley, Ashby, Tognini, Colemanová
Navigace
Předcházející Následující
STS-96 STS-103

STS-93 byla 26. mise raketoplánu Columbia. Celkem se jednalo o 94. misi raketoplánu do vesmíru. Hlavním cílem bylo vynesení astronomické observatoře Chandra na oběžnou dráhu. Přes technické problémy při startu bylo vypuštění observatoře úspěšné. Při této misi byla poprvé v historii NASA ve funkci velitele raketoplánu žena - Eileen Collinsová.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

V závorkách je uvedený celkový dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Přípravy na start[editovat | editovat zdroj]

Rentgenová observatoř Chandra se původně jmenovala Advanced X-ray Astrophysics Facility (AXAF). Původně měla obsahovat dalekohled s vysokým stupněm rozlišení, ale přehodnocení projektu v letech 1992 a 1993 zredukovalo přístrojové vybavení. Původní termín startu měl být v roce 1997, neustálé komplikace spojené se stavbou dalekohledu a testování družice však vedly k neustálým odkladům. V roce 1998 byl ještě nedokončený dalekohled pojmenovaný Chandra na počest významného amerického astrofyzika indického původu Subrahmanyana Chandrasekhara.

Raketoplán columbia byl po své předcházející misi STS-90 dne 17. dubna 1999 přesunut do hangáru OPF-1. Odtud 2. června putoval do montážní haly VAB, kde byl připojený k nádrži ET a motorům SRB. Celý komplex se 7. června přesunul na rampu 39-B. Dne 27. června byla do nákladového prostoru raketoplánu vložena observatoř Chandra i se jeho raketovým stupněm IUS a nosným prstencem ASE. Odpočítávání začalo 17. července, neproběhlo však až do úplného konce.

Pokusy o start[editovat | editovat zdroj]

Odpočítávání zpočátku probíhalo hladce a počasí bylo dobré. V čase T-31 sekund předal počítač GLS řízení startu palubním počítačům Columbie. V čase T-16 sekund však technik zodpovědný za kontrolu hladiny koncentrace plynného vodíku v prostoru motorů zpozoroval, že kontrolní čidla detekují koncentraci vodíku překračující až dvojnásobně povolenou hodnotu. Jelikož hrozila exploze při zážehu hlavních motorů, byl vydán povel k přerušení startu. Odpočítávání se zastavilo v čase T-7 sekund.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že porucha byla jen na sledovacím senzoru. Skutečná koncentrace vodíku nebezpečné hodnoty nedosáhla. Další pokus o start byl zahájen až o několik dní později - 22. července. Druhý pokus o start byl ale odvolán kvůli zhoršujícímu se počasí. Další pokus o start ale mohl proběhnout následující den. Při třetím pokusu nenastalo žádné neplánované přerušení. V čase 04:31:00 UT nastal zážeh motorů SRB a Columbia se odpoutala od startovací rampy.

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Už pět sekund po startu nastaly první technické problémy. V jednom ze tří rozvodů elektrické energie na palubě raketoplánu došlo ke zhruba půlsekundovému zkratu. Následkem toho vysadila jedna elektrická baterie a dvě řídící jednotky v motorech SSME. Ostatní dva rozvody fungovaly dobře, takže let mohl pokračovat.

Dalším problém během letu bylo to, že motory SSME ukončily svoji činnost o 150 milisekund dříve, než bylo v plánu. Důvodem byl nedostatek kyslíku v hlavní nádrži ET. Vyšetřovní ukázalo, že už na rampě došlo k poškození jednoho motoru SSME. Uvolněná zátka vyražená tlakem kyslíku se dostala do motoru a narazila na stěnu jeho trysky, kde přerušila tři trubičky, kterými při startu proudí kapalný vodík jako chlazení hlavního motoru. Kvůli poškození začal vodík z trubiček unikat. Během letu tudy uteklo 1110 kg vodíku. Palubní počítače zaznamenaly víc paliva v motoru, proto přidaly do pohonné směsi víc kyslíku. Množství spotřebovaného kyslíku navíc (1808 kg) bylo větší než množství ztraceného vodíku. K motorům SSME se tak nedostalo okysličovadlo a motory tak musely ukončit svou činnost předčasně. Posádka raketoplánu byla během startu v reálném nebezpečí. Pokud by byl únik vodíku větší, raketoplán by musel přistát nouzovým manévrem RTLS, nebo by dokonce posádka možná musela opustit raketoplán na padácích nad oceánem.

V důsledku předčasného vypnutí motorů měl raketoplán o 4,5 m/s nižší rychlost, než bylo plánované (o cca 7 km nižší než bylo apogeum). Manévrem MS-2 v 05:12 UT Columbia dosáhla kruhové oběžné dráhy, která však byla asi o 10 km nižší, než stanovil plán. To však neohrozilo průběh další mise.

Po otevření dveří nákladového prostoru a obvyklých kontrolách dostala posádka zelenou pro pobyt na oběžné dráze a vypuštění observatoře Chandra. Colemanová přepnula systémy IUS na vlastní zdroj energie a krátce poté (v 11:37 UT) se odpojily kabely, spojující systém observatoře a její urychlovací rakety s raketoplánem. O pět minut později byl nosný prstenec vytočen do polohy pro vypuštění IUS (58°). V 11:47:25 UT se Chandra a její raketový stupeň oddělily od raketoplánu. Řízení observatoře v tu chvíli převzalo středisko Onizuka AFB v Kalifornii.

Piloti Columbie uskutečnili ve 12:03 UT úhybný manévr, aby byl raketoplán v době zážehu motorů IUS bezpečně daleko. K zážehu motoru došlo ve 12:47 UT. Po 117-sekundovém zážehu a odhození motoru se Chandra pohybovala po dráze ve výšce 330-72 031 km. Úspěšně proběhlo i vyklopení solárních panelů a uvedení na konečnou oběžnou dráhu 9 652-139 189 km.

Eileen Collinsová - první velitelka mise raketoplánu

Druhý den se posádka raketoplánu věnovala astronomickým pozorováním. Hawley zahájil pozorování Měsíce, Merkuru, Venuše a Jupiteru přístrojem SWUIS. Dne 25. července se posádka věnovala vědeckým experimentům. Následující den pokračovala vědecká pozorování a biochemické experimenty. Dne 27. července se posádka soustředila na hlavní prověrky lodních systémů před přistáním a ukončování experimentů.

Celý let STS-93 byl zakončen perfektním nočním přistáním na KSC 28. července 1999 v 03:21 UT (05:21 SELČ). Po přistání se však potvrdilo, že v průběhu startu došlo k prasknutí třech z mnoha ocelových trubiček, tvořících plášť trysek motoru SSME a k následujícímu úniku vodíku. Na otázku novinářů, jak vnímala technické problémy během startu, velitelka Collinsová odpověděla: "Vesmírný let představuje pokaždé určité riziko. Jistě, nějaké riziko existuje všude, ať už děláte cokoliv, ať pilotujete letadlo, nebo řídíte auto. Naší úlohou je riziko minimalizovat."

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku STS-93 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]