Ruhnu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Ruhnu (rozcestník).
Ruhnu
Runö.jpg
Stát EstonskoEstonsko Estonsko
• kraj Saare
• obec Ruhnu
Topografie
Rozloha 11,9 km²
Zeměpisné souřadnice
Nejvyšší vrchol 29.6
Osídlení
Počet obyvatel 160 (1. 1. 2018)
Hustota zalidnění 13,4 obyv./km²
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruhnu (švédsky Runö) je estonský ostrov v Rižském zálivu Baltského moře. Administrativně patří ke kraji Saaremaa. Na ploše 11,9 km² zde žije asi 160 obyvatel (1.1.2018).[1] Až do roku 1944 zde žili etničtí Švédové.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov je 5,5 km dlouhý a 3,5 km široký. Je nejjižnějším bodem Estonské republiky. Pobřeží je dlouhé 23,3 km. Terén je rovinatý. Nejvyšší nadmořskou výšku má dunový hřeben Haubjerre (28 m n. m.).[1]

Nejbližší pevninou je 37 km vzdálený mys Kolka v Lotyšsku. Vzdálenosti z Ruhnu do Kuressaare je 70 km, Pärnu a Rigy je 96 km, na ostrov Kihnu je 54 km.[2]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Východní část ostrova tvoří převážně borový les, který pokrývá 60 % plochy ostrova. V západní části jsou malé ostrůvky. Z plochy 1 154 ha je soukromých rukou 747 ha půdy, z toho 86 orná půda, 227 ha louky, 291 ha lesy. 60% půdy bylo vráceno původním majitelům (Švédům) a 7%vlastní Estonci.[3]

Z dobytka se chová skot, ovce, vepři, slepice a včely. Od roku 2007 byl zahájen rybolov na profesionální úrovni.

Z plodin se pěstuje především oves a ječmen (asi 20 ha), dále žito, pšenice, pícniny, zelenina a ovoce.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o již osídleném ostrově je z 28. července 1341. Do roku 1721 patřil Švédsku, po té Rusku a v letech 1915–1918 bylo obsazeno Německem. V roce 1919 se obyvatelé rozhodli stát součástí Estonska. Roku 1934 zde žilo 282 obyvatel, z toho 277 Švédů a 5 Estonců. Švédové zde hovořili archaickým dialektem zvaným Runsk. Během druhé světové války byl ostrov i s Estonskem obsazen Sovětským svazem (1940–1941) a pak Německem (1941–1944). V listopadu 1943 přesídlilo 75 ostrovanů do Švédska. Krátce před příchodem Rudé armády, 4. srpna 1944, kromě dvou rodin odešli i zbývající obyvatelé do Švédska. Po roce 1944 byl ostrov osídlen Estonci a také malou vojenskou posádkou Rudé armády. Po vyhlášení nezávislosti Estonska v roce 1991 se pozemky a majetky vrátily původním vlastníkům z doby před sovětskou okupací. Většina Švédů či jejich potomků se na ostrov nevrátila, ale občas se sem vrací.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Ostrov má příjmy z turistického ruchu. Jednou týdně má Ruhnu letecké spojení s Pärnu a Kuressaare.[4] Přistávací dráha je u malého přístavu Ringsu v jihovýchodní části ostrova.[2] V létě sem jezdí trajekt.

  • Na nejvyšším kopci Håubjärre stojí maják z roku 1877, který byl vyroben ve francouzském Le Havre.
  • Dřevěný kostel svaté Magdaleny z roku 1644 na místě dřívější kaple je nejstarší dochovaná dřevěná stavba v Estonsku. Věž byla přistavěna v roce 1755.[5] V těsném sousedství byl postaven nový kamenný kostel, který byl vysvěcen 20. července 1912.
  • Na ostrově se chová okolo 30 ovcí a plemeno je pojmenováno podle ostrova. V roce 1944 jich na ostrově bylo kolem 300.
  • Na ostrově je nejhlubší vrtaná studna v Estonsku hluboká 787,4 m, ze které vytéká slaná voda.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Üldinfo - Ruhnu Vald. ruhnu.ee [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  2. a b Saarte Liinid - Harbours - Ringsu Harbour. www.saarteliinid.ee [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  3. a b Tutvustus ja asukoht - Ruhnu Vald. ruhnu.ee [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  4. Ruhnulend: Liinigraafik. www.lendame.ee [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  5. Ruhnun saari. www.saaremaa.ee [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ruhnu saare loodus. Příprava vydání T. Talvi. Tartu: Eesti Looduseuurijate Selts, 1993. (Eesti Looduseuurijate Seltsi aastaraamat; sv. 73). ISBN 5-440-00851-9. (estonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 

Estonské krajiny

Estonia stub.svg

Západoestonská oblast (Hiiumaa, Saaremaa, Ruhnu, Pernavská nížina, Západoestonská nížina) | Severoestonská oblast (Severoestonská pobřežní nížina, Severoestonská plošina, Kõrvemaa, Vironská plošina, Alutaguse) | Čudská proláklina | Virecká proláklina | Estonské rozvodí (Pandiverská vysočina, Türská pahorkatina, Středoestonská rovina, Vooremaa) | Jihoestonská oblast (Sakalská vysočina, Jihozápadoestonská plošina, Otepää, Valžská proláklina, Hargelská proláklina, Palumaa, Haanijská vysočina)