Rudolf Kaiser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Kaiser
Narození 14. května 1881
Horoměřice,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. května 1936 (ve věku 55 let)
Praha,ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání Český profesionální lidový loutkář
Domovské město Úlovice
Ocenění Za zásluhy o československé loutkářství
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Loutkové divadlo Rudolfa Kaisera, představení Leštínský kovář (20. léta 20. století)

Rudolf Kaiser (14. května 1881, Horoměřice[1]20. května 1936, Praha) byl český profesionální lidový loutkář [1], člen Loutkářského soustředění Masarykova lidovýchovného ústavu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Kaiser se narodil v rodině Františka a Antonie Kaiserových z Oulovic. Otec František byl dle matričních záznamů „tělocvičným hercem“. Pocházel ze starého kočovného uměleckého rodu Kaiserů, který předváděl hry ze života, pantomimu, loutkové hry a akrobatické výkony. Rodný list jeho děda Matyáše Kaisera z roku 1820 uvádí, že praděd Villhelm Kaiser toto povolání také vykonával. Matka Matyáše (prababička) byla dcera panského dittrichsteinského soudního sluhy Terezie Stauberová, která následovala svého muže v jeho povolání. [2]

Rovněž v záznamu o narození Františka Kaisera je Matyáš Kaiser zapsán jako Mechanischer Künstler [3]. Druhý děd Rudolfa Kaisera, Josef Němec, byl také loutkohercem. [1] Rudolf Kaiser navazoval na rodinou tradici. Vynikal jako manažer, loutkoherec, dabér, muzikant, autor, scénograf, režisér, návrhář a tvůrce kostýmů. [4] O loutky i divadlo se musel se svou rodinou dobře starat. Scény i kostýmy byly promyšlené do nejmenších detailů. Pro své loutky měl převlékací kostýmy a dokonce i boty. [5]

Vše si tehdy museli umělci obstarávat sami. Každý úspěch bylo třeba si zasloužit a to byla hodně velká motivace předvádět precizní výkony. Své schopnosti a zkušenosti předával nejen členům své rodiny, ale i přátelům, kolegům a lidem nadšeným pro loutkové divadlo. I z těchto důvodů opakovaně Prof. Dr. Jindřich Veselý doporučoval divadlo Rudolfa Kaisera k výchovným a pedagogickým účelům. (V časopise Loutkář (červen 1926) též zveřejnil článek Loutkář Rudolf Kaiser, jeho rod, knihovna i plakáty.[6])

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V repertoáru divadla Rudolfa Kaisera bylo více než 60 divadelních her upravených pro loutkové divadlo. [7]Podrobněji se o této skutečnosti zmiňuje časopis Loutkář. Uváděl na svém divadle klasické hry Josefa Kajetána Tyla [8], Václava Klimenta Klicpery, Aloise Jiráska, Jana Nepomuka Štěpánka a dalších. V knihovně Rudolfa Kaisera se nacházelo více než 300 her. [9]

Společně s Josefem Skupou, Václavem Barthou z Říše loutek a Václavem Sojkou z Umělecké výchovy sehrál v roce 1924 na celostátním soustředění loutkářů scénku Sbratření Kašpárků.

Jako první loutková společnost přednesl v českém rozhlase se členy své rodiny, tradičního loutkářského Fausta (26. listopadu 1927). Úvodní slovo měl Prof. Dr. Jindřich Veselý. Přednes hry do rozhlasu doprovázel na citeru syn Josef Kaiser. [10]

Během mezinárodní loutkářské výstavy v Praze (1929) hrál na výstavišti a pořádal speciální představení pro zahraniční členy právě ustavené mezinárodní organizace loutkářů UNIMA. Na této výstavě získal velký obdiv diváků z Čech i ciziny.[11] Delegáti se s Rudolfem Kaiserem, členy jeho rodinného divadla a loutkami fotografovali. Fotografovali si výjevy z her a filmovali si jeho představení. [12] Za velké úsilí a vysokou kvalitu, jakou reprezentoval české loutkáře na tomto historickém loutkářském sjezdu [13], získal Rudolf Kaiser poděkování od Masarykova lidovýchovného ústavu, který v tu dobu poskytoval mezinárodní loutkářské organizaci UNIMA existenční zázemí. Rudolf Kaiser byl ochoten hrát se svým divadlem na výstavě narychlo, po tom co svůj písemný příslib zrušil K. Kopecký.

Kaiserovo divadlo po smrti Rudolfa Kaisera[editovat | editovat zdroj]

Odkaz Rudolfa Kaisera převzal syn Josef Kaiser. Divadlo bylo i nadále velmi oblíbené.[14] Za obnovení povolení intervenoval i prof. Josef Skupa, ač člen KSČ, ale uznalý profesionální loutkář, který neměl potřebu násilně likvidovat konkurenční divadla. Po smrti prof.Josefa Skupy se československé loutkářství dostalo pevněji do rukou politicky angažovaných lidí.

V roce 1960 byla ukončena činnost celé řady profesionálních kočujících loutkových divadel. [15] Jak je správně popsáno v článku paní Niny Malíkové, Rudolf Kaiser byl ochotný ke všem lidem a vrátilo se to jeho nástupcům ve zlém.

Kaiserovo loutkové divadlo bavilo diváky více než 159 let. Šířilo kulturní tradice v Čechách, nepobíralo žádné dotace, mělo vysokou návštěvnost, živilo početnou rodinu. Konkurence byla v Československu ohromná, protože do této doby bylo téměř v každé vsi loutkové divadlo. Pro pobavení hrála spousta amatérských souborů. Pomalu se dalo říkat, co Čech, to loutkář. Škoda, že toto nadšení téměř vymizelo. Založilo se státní divadlo, státní škola. Vše z prostředků státu. Nelze říci, že bylo vše špatné. Totalita, která tomu všemu vládla však zcela jistě ano. Taková práce se dá jen s těží srovnávat se základy, které položili lidoví loutkáři, ať profesionální či amatérští.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 ocenění "Věnec za loutkové hry" od Českého svazu přátel loutkového divadla v Praze [16]

V roce 1947 byl za zásluhy o československé loutkářství posmrtně vyznamenám diplomem uděleným Loutkářským soustředěním při Masarykově lidovýchovném ústavu. [17]

Od roku 2016 je české a slovenské loutkářství zapsáno na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.[18] Rudolf Kaiser a jeho divadlo tvořili jeden ze základů této tradice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených Horoměřice, 1868-1896, snímek 192, Záznam o narození a křtu
  2. Národopisný koutek. Loutkář. 11.3.1932, roč. 18, čís. 7, s. 149. Dostupné online. 
  3. Matrika narozených Dolní Ročov, 1784-1861, snímek 108, Záznam o narození a křtu Františka Kaisera
  4. Loutkář. 15.2.1931, roč. 17, čís. 6, s. 150. Dostupné online. 
  5. Loutkář. 1.5.1923, roč. 7, čís. 9, s. 117. Dostupné online. 
  6. Loutkář. Lidové noviny. 9. 7. 1926, s. 7. Dostupné online. 
  7. Loutkář. 1.6.1926, roč. 12, čís. 10, s. 203. Dostupné online. 
  8. KAISER, Rudolf. R.Kaiser zahrál zvlášť znamenitě "Paličovu dceru".... Věstník sokolský. 8.4.1926, roč. 28, čís. 14, s. 243. Dostupné online. 
  9. Loutkář. 1.6.1926, roč. 12, čís. 10, s. 195. Dostupné online. 
  10. Loutkář. 1.12.1927, roč. 14, čís. 4, s. 90. Dostupné online. 
  11. Loutkářská výstava. Národní politika. 26. 5. 1929, s. 4. Dostupné online. 
  12. Loutkář. 15.1.1931, roč. 17, čís. 5, s. 114. Dostupné online. 
  13. Loutkář. 15.3.1931, roč. 17, čís. 7, s. 164. Dostupné online. 
  14. V Holicích se nic neděje?/Citát z obecní kroniky. Kultura. 9/1959, s. 8. Dostupné online. 
  15. Loutkář. 2006, s. 246. Dostupné online. 
  16. KAISER, Rudolf. Věnec za loutkové hry. Loutkář. 15.6.1928, roč. 14, čís. 10, s. 223. Dostupné online. 
  17. KAISER, Rudolf. Diplom za zásluhy o československé loutkářství. Loutková scéna. 15.12.1947, roč. 4, čís. 4, s. 64. Dostupné online. 
  18. ČTK. České a slovenské loutkářství je na seznamu UNESCO. Nově patří mezi nehmotné dědictví [online]. Rozhlas.cz, 2016-12-01 [cit. 2016-12-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Loutkář. 1.1.1928, roč. 14, čís. 5-6, s. 115,116. Dostupné online. </ref> Aža a Iša ze Švihanky s loutkami Rudolfa Kaisera

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Deník "Večer" příloha k č. 125 z 1.6.1929: Zítra poslední den pražského králů, královen, princů a princezen.
  • J. Veselý: Z památek loutkáře F. K., Loutkář 7, 1922/23, s. 36
  • Hra Hrabě Leopold a císař římský hraná R. K., tamtéž, s. 116–117
  • Loutkář Rudolf Kaiser, jeho rod, knihovna a plakáty, Loutkář 12, 1925/26, s. 193–203
  • nekrology: J. Veselý, tamtéž 22, 1935/36, s. 149–150
  • nesign., Kotva 17, 1936, č. 6–7, s. 1–2
  • a.: Vzpomínka na R. K., Kotva 18, 1937, č. 5, s. 3
  • J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 230–231
  • M. Disman: Výzkum dětského posluchače rozhlasové hry, Československý loutkář 19, 1969, s. 201
  • A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 167.