Robert Harley, 1. hrabě z Oxfordu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Harley, 1. hrabě z Oxfordu
Robert Harley, 1st Earl of Oxford by Sir Godfrey Kneller, Bt (2).jpg
Narození 5. prosince 1661
Londýn
Úmrtí 21. května 1724 (ve věku 62 let)
Londýn
Ocenění člen Královské společnosti
Politická strana Toryové
Děti Edward Harley
Rodiče Edward Harley
Funkce Kancléř státní pokladny (1710–1711)
poslanec parlamentu Velké Británie
Lord High Treasurer
poslanec anglického parlamentu
Státní sekretář severního departmentu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Harley, 1. hrabě z Oxfordu (Robert Harley, 1st Earl of Oxford and of Mortimer, 1st Baron Harley of Wigmore) (5. prosince 1661, Londýn, Anglie21. května 1724, Londýn, Anglie) byl anglický státník, patřil k významným osobnostem anglických dějin přelomu 17. a 18. století. Během své kariéry byl předsedou Dolní sněmovny (1701–1705) a prvním ministrem (1710–1714). V roce 1711 získal titul hraběte z Oxfordu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z venkovské šlechty, byl synem plukovníka a poslance Sira Edwarda Harleye (1624–1700). Vystudoval v Oxfordu, spolu s otcem v roce 1688 podpořil slavnou revoluci, což předurčilo jeho další kariéru. V roce 1689 byl šerifem v hrabství Radnor, v letech 1689–1710 byl členem Dolní sněmovny za stranu toryů, zastával též čestné funkce v hrabství Radnor. V letech 1701–1705 byl předsedou Dolní sněmovny, v letech 1704–1708 navíc ministrem zahraničí, z vlády odstoupil pro neshody s prvním ministrem Godolphinem ohledně vedení války v Evropě. V této době získal navíc popularitu a vliv jako novinář a publicista, v roce 1706 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska. K nejvyššímu úřadu se dostal po pádu Godolphinovy vlády s pomocí přátel královny Anny a v letech 1710–1714 byl prvním lordem pokladu (Lord High Treasurer), tj. prvním ministrem. Vrcholu popularity dosáhl po vražedném útoku, jemuž byl vystaven v roce 1711, téhož roku byl povýšen na hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů, v roce 1712 získal Podvazkový řád, v letech 1711–1714 byl též guvernérem Jihomořské společnosti.

Z funkce prvního lorda pokladu byl odvolán v červenci 1714 a královna Anna zemřela o několik dní později, mimo jiné na následky psychického vyčerpání z neustálých konfliktů na vnitropolitické scéně. Harley jako první ministr jménem Británie ukončil válku o španělské dědictví, ale jeho neprůhledná diplomacie vedla k obvinění z velezrady a po nástupu Jiřího I. byl v letech 1715–1717 vězněn v Toweru. Po propuštění měl povoleno zasedat nadále ve Sněmovně lordů, ale jeho vliv na politiku byl již minimální. V soukromí se na svých statcích věnoval sběratelské činnosti a jeho sbírka rukopisů patří dodnes k významným fondům rukopisného oddělení Britského muzea, od roku 1712 byl též členem Královské společnosti.

Rodina a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Zámek Wimpole Hall (Cambridgeshire), hlavní sídlo Harleyů

Poprvé se oženil v roce 1685 s Elizabeth Foley (1667–1691) z vlivné parlamentní rodiny, jeho druhou manželkou byla od roku 1694 Sarah Middleton (1669–1737). Z prvního manželství pocházely tři děti, dcera Abigail (1688–1750) se provdala za 8. hraběte z Kinnoullu, mladší dcera Elizabeth (1691–1713) byla manželkou 3. vévody z Leedsu. Dědicem titulů byl jediný syn Edward Harley, 2. hrabě z Oxfordu (1689–1741), který sice v mládí zasedal v Dolní sněmovně, ale politice se příliš nevěnoval. V roce 1711 byl dohodnut jeho sňatek s bohatou dědičkou Henriettou Cavendish–Holles (1693-1755), bohatou dědičkou vévody z Newcastle. Součástí dědictví bylo několik honosných sídel v různých částech Anglie, Wimpole Hall (Cambridgeshire, Welbeck Abbey (Nottinghamshire) a Bolsover Castle (Derbyshire). Sňatek proběhl v roce 1713 a Edwardův otec tehdy z pozice prvního ministra doufal, že se mu podaří získat zaniklý titul vévody z Newcastle. K tomu ale nedošlo a po Harleyově pádu byl tento titul udělen rodině Pelhamů, která byl též spřízněna s vymřelým rodem Holles.

Původním sídlem rodu Harleyů byl zámek Brampton Bryan Castle (Herefordshire), po roce 1713 se 1. hrabě z Oxfordu usadil na zámku Wimpole Hall (hrabství Cambridgeshire).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁŘ, Martin. Stuartovská Anglie: stát a společnost v letech 1603-1689. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-059-4. 
  • KOVÁŘ, Martin. Velká Británie v éře Roberta Walpola: k vývoji britského státu a britské společnosti v první polovině 18. století. Praha: ISV, 2004. ISBN 80-86642-23-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]