Rita Klímová
| Rita Klímová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Rita Budínová |
| Narození | 10. prosince 1931 Rumunsko  Rumunské království |
| Úmrtí | 30. prosince 1993 (ve věku 62 let) Praha  Česko |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Místo pohřbení | Židovský hřbitov v Telči |
| Povolání | ekonomka, diplomatka a překladatelka |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa (do 1970) |
| Manžel(ka) | Zdeněk Mlynář Zdeněk Klíma |
| Děti | Vladimír Mlynář Milena Bartlová |
| Rodiče | Stanislav Budín a Hana Budínová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rita Klímová (10. prosince 1931, Jasy (Rumunsko) – 30. prosince 1993, Praha), rozená Budínová, po prvním sňatku Mlynářová, byla česká ekonomka, překladatelka, disidentka za komunistického režimu a diplomatka.
Jejím prvním manželem byl politik Zdeněk Mlynář a je matkou kunsthistoričky Mileny Bartlové a politika a novináře Vladimíra Mlynáře.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Byla dcerou levicového novináře Stanislava Budína a jeho manželky Hany, narodila se u Haniných rodičů. Kvůli židovskému původu se rodina roku 1939 vystěhovala do Spojených států. Celou druhou světovou válku rodina strávila v emigraci, roku 1946 se vrátila do Prahy. Zde dostudovala střední školu na britském gymnáziu, poté šla dobrovolně na jeden rok do výroby. Následně vystudovala na Vysoké škole ekonomické politickou ekonomii, kterou později také přednášela. Se svým prvním manželem, reformním komunistickým politikem Zdeňkem Mlynářem, měla dceru Milenu a syna Vladimíra, rovněž politika. Krátce po jeho narození se manželé Mlynářovi rozvedli.[1] Po sovětské invazi roku 1968 byla zbavena možnosti učit a roku 1970 vyloučena z KSČ. Účastnila se poté disentu. Koncem 70. let se podruhé provdala, a to za bývalého diplomata Zdeňka Klímu, který roku 1981 zemřel.
Po 17. listopadu 1989 působila jako mluvčí Občanského fóra, tlumočila do a z angličtiny, organizovala tiskové konference prezidenta Václava Havla.[2] Přivedla do Občanského fóra Václava Klause.[3] Po sametové revoluci vstoupila do diplomatických služeb. Od dubna 1990 do roku 1991 byla československou velvyslankyní v USA.
Zemřela na leukémii. Je pohřbena na židovském hřbitově v Telči, nedaleko Olší, kam jezdívala na léto.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Od rudé Rity k první demokratické velvyslankyni v USA. Osudové ženy: Rita Klímová. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2019-12-28 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 273.
- ↑ 22. listopadu 1989. Na scénu vstupuje Václav Klaus. „Konečně tu máme odborníka!“ komentoval to Havel. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2014-11-22 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Milena BÁRTLOVÁ Ženy, které nechtěly mlčet: Tři československé příběhy, Nadace Rosy Luxemburg, 2021
- Antonín J. LIEHM: Rita Klímová, in: Listy 1994
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rita Klímová
- Nekrolog na NY Times
- Od rudé Rity k první demokratické velvyslankyni v USA. Osudové ženy: Rita Klímová. Český rozhlas Dvojka 28.12.2019, dostupné online [1]
