Rieský kráter
| Rieský kráter | |
|---|---|
 Letecký snímek Rieského kráteru, vlevo nahoře je město Nördlingen | |
| Geomorfologický tvar | impaktní kráter |
| Délka | 24 km |
| Šířka | 24 km |
| Stát |  Německo |
 Rozloha kráteru Ries mezi Franskou a Švábskou Albou | |
 | |
| Souřadnice | 48°52′ s. š., 10°35′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rieský kráter nebo jednoduše Ries [rís] (německy Nördlinger Ries podle města Nördlingenu) je impaktní kráter v Bavorsku při hranicích s Bádenskem-Württemberskem, asi 100 km severozápadně od Mnichova. Má průměr asi 24 km, rozlohu zhruba 350 km² a je hluboký až 200 metrů. Vznikl zhruba před 14,5 milionem let dopadem asteroidu o předpokládaném průměru cca 1 km.
Geologové měli po více než sto let velké potíže s vysvětlením vzniku kráteru Ries a jeho neobvyklých hornin, což vedlo k tomu, že v průběhu času spolu soupeřily různorodé výklady. Protože hornina suevit vyskytující se v Riesu se podobá vulkanickému tufu, zpočátku se předpokládal čistě vulkanický vznik. Oliver Sachs v této souvislosti razil pojem pionýrského období (do roku 1870) a počátku raně moderního výzkumu Riesu (od roku 1870), tedy období, od kterého jsou známy první podrobné teorie o vzniku Nördlingenského Riesu.[1][2][3] Teorie, že vznikl dopadem asteroidu, byla definitivně potvrzena až v roce 1961.
Kráter posloužil jako studijní terén mj. americkým astronautům, kteří se připravovali na let Apollo 14 na Měsíc.[4] Ve městě Nördlingen je Riesu věnováno muzeum (rieskrater-museum.de).
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Rieský asteroid po dopadu na zemský povrch pronikl vrstvami slínu a vápence a vnikl do krystalických vrstev v hloubce přes 600 metrů. Jeho nárazem došlo k roztavení hornin, které byly následně vymrštěny vzhůru a ve vzduchu zchladly v podobě tektitů, kousků zeleného skla kapkovitých tvarů. Ty jsou dodnes nalézány jako tzv. vltavíny, a to na území jižních Čech, v prostoru asi 250 km východním směrem.
Po svém vzniku se Ries zaplnil vodou a stal se jezerem, které se však v průběhu dalších dvou milionů let zaneslo usazeninami a zaniklo. Dnes je kotlina odvodňována řekou Wörnitz (s přítokem Eger) do Dunaje.
Rieský kráter má typický okrouhlý tvar, podobný šestiúhelníku se zaoblenými vrcholy. Nejzřetelněji je okraj kráteru zachován na jihu až jihozápadě, kde se zalesněný oblouk zvedá až 200 metrů nade dno kotliny. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, jež je v západní části kráteru velmi dobře patrná. Na vyschlých usazeninách dřívějšího jezera leží řada sídel, z nichž největším je ve středověku založené město Nördlingen.
Ries patří k nejlépe prostudovaným kráterům tohoto druhu v Evropě.
Steinheimský kráter
[editovat | editovat zdroj]
Od Riesu 36 km jihozápadním směrem se nachází ještě mnohem menší tzv. Steinheimský kráter o průměru 3,8 km. Ten byl vytvořen úlomkem asteroidu o průměru asi 100 metrů. Je možné, že oba asteroidy vnikly do atmosféry Země společně a menší těleso, které dopadlo v místě dnešní obce Steinheim am Albuch, bylo satelitem většího rieského asteroidu.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Vápencové bloky na okraji kráteru
Město Nördlingen uvnitř plochy Rieského kráteru
Jižní hrana kráteru u Mönchsdeggingenu
Wennenberg (489,3 m n. m.) u Alerheimu
Suevitový val v lomu Aumühle
.jpg)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SACHS, Oliver. Rediscovered geological maps of the Nördlinger Ries and their relationship to the earliest formation theories in the pioneering days of Ries research before 1870. Jahresberichte und Mitteilungen des Oberrheinischen Geologischen Vereins. 2020-04-02, roč. 102, s. 243–282. Dostupné online [cit. 2026-07-05]. ISSN 0078-2947. doi:10.1127/jmogv/102/0012. (anglicky)
- ↑ SACHS, Oliver. Geological maps of the Kingdom of Württemberg and the time of the “Württemberg Commission for Geological Detailed Surveying” with examples of the two impact craters, Steinheim Basin and Nördlinger Ries. Jahresberichte und Mitteilungen des Oberrheinischen Geologischen Vereins. 2021-04-11, roč. 103, s. 113–152. Dostupné online [cit. 2026-07-05]. ISSN 0078-2947. doi:10.1127/jmogv/103/0002. (anglicky)
- ↑ SACHS, Oliver. Die vergessenen Karten des Nördlinger Rieses: geologische Kartenwerke bis 1880 und ihre Beziehung zu den frühesten Entstehungstheorien = The forgotten maps of the Nördlinger Ries. 1. Auflage. vyd. Landshut: amh-Geo 126 s. Dostupné online. ISBN 978-3-947953-03-5.
- ↑ https://www.geopark-ries.de/en/wissenschaft
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Johannes Baier: Die Bedeutung von Wasser während der Suevit-Bildung (Ries-Impakt, Deutschland), in: Jahresberichte und Mitteilungen des oberrheinischen geologischen Vereins, Neue Folge, 94, Stuttgart, 2012.
- Johannes Baier: Zur Herkunft und Bedeutung der Ries-Auswurfprodukte für den Impakt-Mechanismus. – Jber. Mitt. oberrhein. geol. Ver., N. F. 91, 9-29, 2009.
- Johannes Baier: Die Auswurfprodukte des Ries-Impakts, Deutschland, in Documenta Naturae, Vol. 162, München, 2007. ISBN 978-3-86544-162-1
- Johannes Baier: Zur Herkunft der Suevit-Grundmasse des Ries-Impakt Kraters, in Documenta Naturae, Vol. 172, München, 2008. ISBN 978-3-86544-172-0
- Volker J. Sach & Johannes Baier: Neue Untersuchungen an Strahlenkalken und Shatter-Cones in Sediment- und Kristallingesteinen (Ries-Impakt und Steinheim-Impakt, Deutschland). Pfeil-Verlag, München 2017. ISBN 978-3-89937-229-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rieský kráter na Wikimedia Commons
