Restaurace Vltava
| Restaurace Vltava | |
|---|---|
 Restaurace Vltava zbudovaná v roce 1945 podle návrhu architekta Jiřího Pěničky | |
| Účel stavby | |
restaurace se zasklenou verandou | |
| Základní informace | |
| Sloh | dobová architektura pražské Vltavské náplavky |
| Architekt | Jiří Pěnička |
| Výstavba | 1945 |
| Stavitel | Jan Soukup starší |
| Další majitelé | Kristina Soukupová a Jan Soukup mladší |
| Současný majitel | Jan a René Soukupovi |
| Poloha | |
| Adresa | Praha-Nové Město,  Česko |
| Ulice | Rašínovo nábřeží č. p. 2084/1 |
| Souřadnice | 50°4′26,68″ s. š., 14°24′49,24″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10671/1-2239 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dřevěná budova Restaurace Vltava, která byla v roce 1945 otevřena jako podnik rodiny Soukupových, měla původní název U přístaviště parníků. Později byla přejmenována na restauraci Paroplavba. Stylová budova restaurace oživuje vltavskou náplavku v místě Rašínova nábřeží na Novém Městě. V roce 1995 byla prohlášena kulturní památkou.
Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Dřevěná stavba připomíná dobový kolorit vltavské náplavky z období 30. let 20. století. Byla postavena rodinou Soukupových podle návrhu architekta Jiřího Pěničky ze Zbraslavi. Původní charakter stavby poněkud zastírá přistavená terasa, která byla později zasklena velkými francouzskými okny, jaké měla původní restaurace. V roce 1950 byl restaurační objekt znárodněn a až do roku 1990 fungoval pod názvem Paroplavba. V tomtéž roce byl objekt v restitucích vrácen původním majitelům. Po nezbytných úpravách byla restaurace slavnostně znovuotevřena 11. února 1991. Stavba byla poškozena při povodních v roce 2002 i v roce 2013. Restaurace může poskytnout služby pro více než osmdesát návštěvníků. Zavítali sem i Václav Havel a Jan Werich.[1]
.jpg)
Jde o jednoduchou přízemní stavbu, částečně podsklepenou. Zatímco suterén je z cihlového zdiva, zbývající část budovy, včetně terasy, má stěny i celou střešní konstrukci ze dřeva. Také podlahy jsou z prken, přičemž podlaha vlastní restaurace je o dva stupně výše než podlaha terasy. Interiér objektu tak připomíná vnitřní vybavení lodi. Prostor je částečně rozdělen do pěti částí, tři nalevo a dvě napravo od vchodu. Vyvýšený prostor vlastní restaurace má vlevo výčepní pult, za kterým se nachází prostor pro přípravu jídel. Původní charakter restaurace je sice pozměněn architektonickými úpravami, ale ta si přesto zachovává podobu objektů, které dotvářely charakter vltavských nábřeží.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Autor neuveden. Historie restaurace - Restaurace Vltava - dostupné online: https://www.restauracevltava.cz/o-nas/
- ↑ Autor neuveden. Restaurace Vltava č. p. 2083-II/Encyklopedie Prahy 2 - dostupné online: https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/500-restaurace-vltava-cp-2084-ii
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HEROUT Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. Vydalo Středisko památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1978. 275 stran.
- KUČA Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III. díl). Vydalo nakladatelství Libri, Praha, 1998. 952 stran. ISBN 80-85983-15-X
- BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv. Umělecké památky Prahy (Nové Město, Vyšehrah a Vinohrady). Vydalo nakladatelství Academia, Praha, 1998. 839 stran. ISBN 80-200-0538-2 (soubor)
