Rebutia senilis lilacino-rosea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRebutia senilis var. lilacino-rosea
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceRebutia
DruhRebutia senilis
Trinomické jméno
Rebutia senilis var. lilacino-rosea
Backeb., 1935
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi různými formami druhu Rebutia senilis tvoří varieta lilacino-rosea zajímavou odchylku barvou květů, podle které dostala své jméno, lilacino-roseus znamená fialově růžový.

Rebutia senilis Backeb. var. lilacino-rosea Backeb.[editovat | editovat zdroj]

asi ref: Backeberg, Curt; in Backeberg C. et Knuth F.M., Kaktus-ABC, p. 278, 516, 1936

Mapa rozšíření R. senilis var. lilacino-rosea

Sekce Rebutia, řada Senilis

Synonyma:

  • Rebutia senilis Backeb. f. lilacino-rosea (Backeb.) Buin. et Don.; Sukkulentenkunde, 7/8: 99, 1963

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stonek zpočátku ploše kulovitý, jednotlivý, později kulovitý až slabě protáhlý, odnožující, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka sytě zelená. Žebra zcela rozložená v nízké okrouhlé hrbolky; areoly okrouhlé, asi 1 mm široké, bíle plstnaté. Trny početné, přilehlé až odstávající, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, v počtu asi 25, 5–10 mm dlouhé, čistě bílé.

Květy asi 30 mm dlouhé a 35 mm široké, fialově růžové; květní trubka štíhle nálevkovitá, rovnoměrně se rozšiřující, vně stejně jako květní lůžko pokrytá nahnědle červenými, holými šupinami; okvětní lístky kopinaté, s krátkou tmavší špičkou, dosti jednotně fialově růžové; nitky bělavé, prašníky nažloutlé; čnělka narůžověle bílé, po celé délce volná, blizna se 4–5 roztaženými, bělavými rameny blizny přesahující nejvyšší prašníky. Plod ploše kulovitý, nažloutle červený. Semena podlouhlá, asi 1 mm dlouhá, testa leskle černá, hilum bílé.

Variety a formy[editovat | editovat zdroj]

R. senilis var. lilacino-rosea je málo proměnlivý taxon. Drobné rozdíly ve tvaru těla a částečně i v otrnění jsou jen důsledkem kultury. Wessnerem byla tato varieta kdysi nabízena pod číslem Wessn. 9429b. V novější době byl jako R. senilis var. lilacino-rosea označen sběr L 560.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

R. senilis var. lilacino-rosea pochází z Argentiny, ze stejné oblasti jako R. senilis var. senilis, z horní části Quebrada de Escoipe. U sběru L 560 bylo jako místo nálezu uvedeno Argentina, provincie Salta, 10 km sz. od Antilla, v nadmořské výšce 1300–1500 m.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Mezi samosprašnými rostlinami sekce Rebutia rodu Rebutia můžeme pozorovat tři jasně vymezené skupiny, které jsou charakterizované svými vedoucími druhy R. minuscula, R. senilis a R. xanthocarpa. Je jistě zajímavé, že ve všech těchto třech skupinách jsou zastoupeny ve vybarvení květů v podstatě stejné odstíny v širokém spektru. To se týká rovněž fialově růžové až fialově červené barvy květů, kterou ve skupině R. minuscula nalezneme u okruhu R. violaciflora. Obdobné zbarvení květů nalezneme i u dalších dvou skupin, u R. xanthocarpa je to u R. xanthocarpa var. violaciflora a ve skupině R. senilis u R. senilis var. lilacino-rosea. Rostliny s podobně zbarvenými květy, ale cizosprašnými, se vyskytují dokonce i ve skupině R. wessneriana. Toto zbarvení květů je charakteristickým znakem, který odlišuje R. senilis var. lilacino-rosea od ostatních variet R. senilis.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

R. senilis var. lilacino-rosea roste dobře na vlastních kořenech a při dodržení základních požadavků, které jsou stejné jako u většiny rostlin rodu Rebutia, pravidelně a hojně kvete. Semena se ze samosprašných květů tvoří v dostatečném množství, dobře klíčí a semenáčky dorůstají do květuschopnosti během dvou až tří let.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1545, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
  • Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 50, 1975
  • Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 11, 1965
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 90, 1997
  • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 37, 1993
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 36, 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]