Rebutia mudanensis
 Rebutia mudanensis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Digitorebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia mudanensis Rausch, 1976 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia mudanensis je největší zástupce užšího příbuzenského okruhu kolem R. haagei s pěknými oranžovými květy. Jméno tohoto druhu je odvozeno od místa původu, nalezen byl v blízkosti Mudana (Argentina, provincie Salta).
Rebutia mudanensis Rausch
[editovat | editovat zdroj]Rausch, Walter; Kakteen und andere Sukkulenten, 27: 169, 1976
Sekce Digitorebutia, řada Haagei
Synonyma:
- Lobivia haagei (Frič et Schelle) Wessn. var. mudanensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 57, 1987
- Rebutia pygmaea (R. E. Fries) Br. et R. var. mudanensis (Rausch) Lodé, Cact. Aventures, 16: 17, 1992
- Rebutia haagei Frič et Schelle subsp. mudanensis (Rausch) Mosti, Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 1: 37, 2000
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stonek jednotlivý, krátce válcovitý, asi 30 mm široký a 40 mm vysoký, s řepovitým kořenem, v kultuře poněkud větší, někdy trochu odnožující; pokožka našedle světle zelená, v brázdách s fialovými odstíny. Žeber 13 - 14, přímo dolů probíhající nebo jen málo stočené, rozložená do nízkých, plochých, asi 4 mm dlouhých a širokých hrbolů; areoly oválné, 2 mm dlouhé, slabě bíle až hnědě plstnaté, později holé. Okrajových trnů 12 - 13, přilehlé nebo jen málo odstávající, až 10 mm dlouhé, sklovitě bílé se světle hnědými špičkami; středový trn 0 - 1, poněkud silnější.
Květy postranní, až 45 mm dlouhé a široké; květní lůžko a trubka béžově růžové, s málo početnými, malými, jemnými, tmavě hnědými šupinami a bílými vlasy, jícen bělavě růžový; vnější okvětní lístky kopisťovité, ven vyhnuté, bělavě růžové s fialově růžovým středním proužkem, vně s olivově zeleným proužkem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, až 8 mm široké, zaokrouhlené, lososově růžové; nitky vznikající na celé stěně trubky, světle růžové, ke konci světlejší, prašníky světle žluté; čnělka asi 27 mm dlouhá, z toho asi na 15 mm stopkovitě srostlá s trubkou, nazelenale žlutá, blizna nazelenalá, ramen blizny 6, sevřená, 3 mm dlouhá. Plod kulovitý, 6 mm široký, hnědofialový, s úzkými nazelenale žlutými šupinami, bílými vlasy a štětinami, s tenkou slupkou, rozpadající se ve zralosti, dužina plodu bělavá. Semena hnědočerná, asi 1,1 mm dlouhá a 0,9 mm široká, testa zřetelně hrbolkovitá, skulptura semenné testy podobná R. haagei, jen poněkud výraznější.
Variety a formy
[editovat | editovat zdroj]Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý z omezeného areálu, i rostliny ve sbírkách jsou velmi jednotné. Zřetelnější rozdíly lze pozorovat pouze v odstínu vybarvení okvětních lístků, což je ale hlavně důsledkem postupné změny zbarvení v průběhu kvetení. Při prvním otevření jsou květy zřetelně tmavší a více lososově zbarvené, později barva bledne a posouvá se více ke žluté. Kromě typového sběru WR 689, podle kterého byl druh popsán, snad tento taxon nebyl jinými sběrateli nalezen.
Výskyt a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Typový sběr R. mudanensis WR 689 pochází od Mudana v blízkosti Santa Ana (Argentina, provincie Salta), výskyt je omezen na Cerro Mudana v nadmořské výšce 3500 - 4300 m.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]R. mudanensis je největší zástupce z bližšího příbuzenského okruhu kolem R. haagei, v kultuře i na vlastních kořenech dorůstají rostliny do ještě větších rozměrů než v přírodě. Rovněž její květy jsou poněkud větší než u ostatních příbuzných taxonů, zejména v dalších dnech kvetení. Celkově je podobnost s R. haagei zřetelná, zejména ve vztahu k některým nověji sbíraným formám, které se však od původních Fričových rostlin přece jen poněkud liší. Nápadné je výrazné blednutí květů v dalších dnech kvetení, kdy se vybarvení okvětních plátků stává světle narůžověle oranžovým.
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]Pěstitelskými nároky se R. mudanensis od ostatních zástupců příbuzenského okruhu kolem R. haagei, případně R. pygmaea, nijak neliší. Řepovité kořeny vyvolávají potřebu určité opatrnosti v zálivce a skladbě pěstebního substrátu. Při obsahu nedostatečně rozložených ústrojných částí a trvale vyšší vlhkosti se zvyšuje nebezpečí houbových chorob nejen v období vegetačního klidu, ale i při trvale vysokých teplotách uprostřed léta. Pro bezpečné dlouhodobé pěstování na vlastních kořenech lze doporučit dobře propustný, vzdušný substrát, nárazovou zálivku ve vegetaci a úplné sucho v době vegetačního klidu, kdy by i teploty měly být nízké, pod 10 °C, aby nedocházelo předčasnému probuzení rostlin. Ze samosprašných květů jsou dobře klíčivá semena vytvářena v dostatečném množství, semenáčky zachovávají všechny charakteristiky druhu a dorůstají do květuschopnosti během 2 - 3 let.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 37, 2000
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 81, 1997
- Rausch, Walter; Lobivia 85, p. 57, 1987
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 615, 1980
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 80, 1997
