Rebutia brunescens
 Rebutia brunescens | |
|---|---|
 Rebutia brunescens | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Binomické jméno | |
| Rebutia brunescens Rausch, 1972 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia brunescens je nápadný druh rodu rebucie, který byl různými autory řazen do různých sekcí i podrodů. Pojmenován byl podle svého vzhledu, brunescens znamená hnědnoucí, nahnědlý, což se vztahuje k celkově hnědému habitu rostlin, vytvářenému pokožkou i trny.
Rebutia brunescens Rausch[editovat | editovat zdroj]
Rausch, Walter; Kakteen und andere Sukkulenten, 23: 235, 1972
Sekce Aylostera, řada Fulviseta
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonek jednotlivý, v kultuře odnožující až trsovitý, kulovitý, 30 - 50 mm široký; pokožka hnědozelená až fialově zelená, kolem areol tmavě zelená. Žeber 13 - 14, přímá nebo poněkud šikmo probíhající, příčnými brázdami rozložená do okrouhlých, asi 5 mm dlouhých a širokých hrbolků; areoly oválné, 2 - 3 mm dlouhé, hnědě plstnaté. Okrajových trnů 11 - 13, v 5 až 6 párech do stran a 1 dolů směřující, přímé, slabě jehlovité, paprskovitě propletené kolem těla; středové trny 0 - 2, až 10 mm dlouhé, poněkud silnější; všechny trny hnědé s tmavší špičkou a tmavší, zesílenou patou.
Květy vznikající z boku těla, asi 40 mm dlouhé a 30 mm široké; květní lůžko a trubka bělavě růžové se zelenými až hnědými šupinami, bílými vlasy a štětinami; vnější okvětní lístky červené se zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní lístky červené, dole světlejší až bělavé; jícen bělavý; nitky bělavě růžové; čnělka nazelenale bílá, na spodních 8 mm srostlá s květní trubkou, blizna se 7 rameny, světle žlutá. Plod kulovitý, hnědý s tmavšími šupinami a bílými vlasy a štětinami. Semena protáhle zvonkovitá, asi 2,5 mm dlouhá a 1,5 mm široká, testa hnědočerná, drsná, s velkými bradavičkami, hilum velké, bazální, s vystupujícím mikropylárním hrbolkem.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Variety ani formy nebyly popsány, kromě sběru WR 480, který se stal základem popisu druhu, byl jako R. brunescens označen také sběr L 383 a sběr WR 480a jako R. brunecsens var. Nověji byly k R. brunescens přiřazeny i další sběry: LH 687, LH 689, RH 341, SE 177 a s otazníky i RH 341 a RH 344. Rostliny, které můžeme jako R. brunescens vidět v našich sbírkách, se navzájem příliš neliší, drobné rozdíly v otrnění, případně barvě pokožky jsou snad je důsledkem kultury. Tento druh je charakteristický svým celkově tmavým, hnědavým vzhledem, tvořeným kombinací barvy pokožky a otrnění.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Jako místo nálezu typového sběru bylo uvedeno Bolívie, Tarabuco (departament Chuquisaca, provincie Yamparaez), v nadmořské výšce 3500 m, se stejným údajem původu z obdobné nadmořské výšky byly spojeny i další výše jmenované sběry, sběr L 383 v nadmořské výšce 2800 - 2900 m, a sběry RH 339, RH 341 a RH 344 jsou uváděny z relativně blízké oblasti departamentu Potosí.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
V prvotním popisu roku 1972 charakterizoval W. Rausch tento druh jako digitorebucii, ale ve svém zpracování rodu Lobivia roku 1987 ho již sem nezahrnul, naopak označil jej za aylosteru. Stejný názor zastávají i pozdější autoři a R. brunescens řadí do sekce Aylostera.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
R. brunescens patří svými požadavky mezi odolnější a snadno pěstovatelné druhy, bez mimořádných nároků na kulturu. Mezi základní požadavky lze uvést dobře propustný substrát s mírně kyselou reakcí, dostatek slunečního svitu a čerstvého vzduchu spolu s dostatečnou, ale nárazovou zálivkou až po proschnutí substrátu ve vegetaci a v období zimního klidu úplné sucho a teploty pod 10 °C, aby nedocházelo k předčasnému probouzení. Rostliny ve sbírkách brzy dorůstají do trsu stonků o průměru 30 - 50 mm, které pravidelně kvetou a vytvářejí dostatek semen, množení ze semen není obtížné stejně jako zakořeňování odnoží.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg, Curt; Haage, Walter; Das Kakteenlexikon, p. 510, 1977
- Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 246, tab. 264/1, 2006
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 27, 1997
- Rausch, Walter; Lobivia 85, p. 147, 1987
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 624, 1980
- Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 32, 2007
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia brunescens na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia brunescens ve Wikidruzích- http://rebutia.iglu.cz/sekce2/bru1[nedostupný zdroj]
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/brunescens.htm Archivováno 30. 8. 2011 na Wayback Machine.
