Rano Raraku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vnější svah Rano Raraku s dvaceti sochami Moai

Rano Raraku je boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka na Velikonočním ostrově. Vnější svah kráteru Rano Raraku byl v době od šestého do osmnáctého století lomem, ze kterého původní obyvatelstvo ostrova tesalo monolitické sochy Moai.

Geografie a geologie[editovat | editovat zdroj]

Kráter Rano Raraku se nalézá ve východní části Velikonočního ostrova asi 12 km od obce Hanga Roa. Rano Raraku je boční kráter rozlehlé sopky Maunga Terevaka a nachází se 9 km jihovýchodně od jejího vrcholu (507 m n. m.). Sopka Terevaka je nejmladší ze tří sopek na ostrově; její stáří se odhaduje na 300 000 let. Vulkány Rano Kau a Poike původně vytvářely oddělené ostrovy. Teprve vulkanický proces vzniku sopky Maunga Terevaka spojil území všech tří sopek a zformovali dnešní tvar ostrova. Povrchové vrstvy kráteru Rano Raraku jsou tvořeny tufem - zhutněným sopečným prachem. Kráter je tvarově výrazně nesymetrický. Jihovýchodní stěny kráteru jsou příkré, zcela znemožňující turistický přístup na hřeben. Severní a severozápadní část kráteru je mírně svažitá a umožňující přístup.

Kráterové jezero[editovat | editovat zdroj]

Slovo Rano znamená v jazyce původních obyvatel ostrova kráterové jezero. Na ostrově jsou tři kráterová jezera, která jsou jedinými přírodními rezervoáry srážkové vody na ostrově. Vedle Rano Raraku je to Rano Kau a Rano Aroi. Jezero Rano Raraku má plochu zhruba 10 ha. Nadmořská výška hladiny je 50 m. Je zhruba kruhového tvaru o průměru přibližně 350 m. Objem vody je přibližně 206 000 m³. Největší hloubka je cca 3m. Voda je téměř neutrální, ph=7,15.[1] Břehy kráterového jezera Rano Raraku jsou porostlé rákosím totora Polygonum a Scirpus californicus. Vegetace pokrývá asi 45% plochy hladiny zejména v jižní třetině jezera a je tvořena plovoucími ostrůvky endemického mechu Campylopus turficola. Vodovodní rozvod z jezera je zdrojem vody pro usedlosti v blízkém okolí. Jezero je také napajedlem koní.

Panorama kráterového jezera Rano Raraku

Chráněná oblast[editovat | editovat zdroj]

Kráter Rano Raraku je součástí Národního parku Rapa Nui, zřízeného roku 1935 chilským ministerstvem pro území a kolonizaci.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V okolí jezera Rano Raraku nežijí žádní vodní ptáci. Ze zpěvného ptactva dnes obývá oblast kolem jezera množství dijuk obecných Diuca diuca a vrabců Passer domesticus a druhy Milvago chimango a Nothoprocta perdicaria. V okolí jezera se vyskytují vážky Neuroptera.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

V okolí jezera se endemicky vyskytuje křivonožka Campylopus turficola.

Tufový lom a sochy Moai[editovat | editovat zdroj]

Moai u Rano Raraku

Nedokončené sochy[editovat | editovat zdroj]

Jižní část kráteru Rano Raraku byla lomem, ze kterého domorodci tesali sochy Moai. Naprostá většina soch na ostrově má původ v lomu Rano Raraku. V lomu se nalézají nedokončené sochy i sochy, jejichž tvorba byla přerušena z důvodu výskytu xenolitu v opracovávaném kusu tufu, z něhož byly sochy tesány. V lomu bylo nalezeno množství nástrojů, většinou opotřebených tesáním.

Vztyčené Moai[editovat | editovat zdroj]

Mimo lom, na vnějším svahu kráteru, ale i uvnitř kráteru mezi hřbetem a kráterovým jezerem je množství soch Moai, které jsou po ramena nebo po bradu v zemi. Od ostatních soch na ostrově se liší tím, že nemají oči a pukao a nebyly svrženy v době ostrovní občanské války. Mají špičatou základnu, což vylučuje úmysl vztyčit je na ahu plošinách. V okolí kráteru Rano Raraku se nachází téměř 400 soch Moai.

Tukuturi[editovat | editovat zdroj]

Tukuriki

Zcela výjimečná Moai, nacházející se v areálu Rano Rarako se nazývá Tukuturi. Je to socha s vousy a v klečící poloze, což je mezi sochami Moai jedinečné. Tukuturi je vytvořena z červené sopečné strusky, nacházející se na Puna Pau. Nebyla tedy vyrobena u Rano Raraku, jen tam byla dopravena. Patrně má vztah ke kultu Ptačího muže a tedy patří k posledním sochám Moai, které kdy byly vytvořeny.[2] Tukuturi byla vykopána během expedicí Thora Heyerdahla konané v letech 1955-56.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Roberto Schatter, Chilean territories
  2. P.E. Baker, Preliminary Account of Recent Geological Investigations on Easter Island,1968, Geological Magazine 104 (2): 116-122