Pytlák (opera)

Pytlák čili Hlas přírody
	Der Wildschütz oder Die Stimme der Natur
	Albert Lortzing, oceloryt Andrewa Duncana podle Johanna Heinricha Schramma, kolem roku 1835
Základní informace
Skladatel	Albert Lortzing
Libretista	Albert Lortzing
Počet dějství	3
Originální jazyk	de
Literární předloha	August von Kotzebue:; Der Rehbock, oder Die schuldlosen Schuldbewussten; Srnec aneb Nevinní viníci)
Premiéra	31. prosince 1842; Stadttheater (Altes Theater), Lipsko
Česká premiéra	27. června 1843; Městské divadlo, Brno (německy); 20. března 1882 ; Prozatímní divadlo, Praha (česky)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pytlák čili Hlas přírody (Der Wildschütz oder Die Stimme der Natur) je německá komická opera o třech dějstvích od Alberta Lortzinga jejíž libreto skladatel upravil podle komedie Der Rehbock, oder Die schuldlosen Schuldbewussten (Srnec aneb Nevinní viníci) od Augusta von Kotzebue. Opera měla svou premiéru v Městském divadle v Lipsku dne 31. prosince 1842.

V českých zemích se hrála záhy: již 27. června 1843^[1] v Brně a 3. února 1844 v Praze^[2]. Českojazyčná premiéra opery proběhla 20. března 1882 v Prozatímním divadle v Praze.^[3]^[4]

Opera byla uvedena v Národním divadle 16. července 1886.^[5]

Role

Role	hlas	obsazení při premiéře 31. prosince 1842 (Dirigent: Albert Lortzing)	role v českém překladu (1884)	obsazení české premiéry
Hrabě von Eberbach	baryton	August Kindermann	Hrabě Záleský	Leopold Stropnický
Hraběnka von Eberbach, jeho žena	alt	Caroline Düringer-Lange	Hraběnka Záleská	Betty Fibichová
Baron Kronthal, hraběnčin bratr	tenor	Heinrich Schmidt	Baron z Lípova	Adolf Krössing
Baronka von Freimann, vdova, sestra hraběte	soprán	Caroline Günther-Bachmann	Baronka Dolanská	Marie Laušmannová
Baculus, učitel	bas	Gotthelf Leberecht Berthold	Sylaba	František Hynek
Gretchen, jeho snoubenka	soprán	Auguste Krüger-Aschenbrenner	Lenka	Hermína Frommová
Pancratius, hraběcí majordomus	baryton	Max Ballmann	Bonifác	Josef Frankovský
Nanette, barončina služka	mezzosoprán	Tanz	Nanetta	sl. Řezníčková

Obsah opery

1. dějství

V místním hostinci slaví učitel Baculus své zasnoubení s Gretchen. Na slavnost dorazí lovec hraběte von Eberbach a přináší hraběcí dopis, ve kterém je Baculus propuštěn ze svého učitelského místa za to, že bez dovolení ulovil srnce v hraběcích lesích. Baculus chce nejprve poslat Gretchen, aby vyprosila milost u hraběte, ale pak si uvědomí jeho slabost pro mladé dívky. Gretchen je uražena snoubencovou žárlivostí. Přichází baronka von Freimann, sestra hraběte která nedávno ovdověla, a její komorná Nanette, obě převlečené za studenty, aby nebyly poznány. Její bratr totiž chce baronku provdat za barona Kronthalem. Baronka vyslechne příběh Baculova neštěstí a sama se nabídne, že se přimluví místo Gretchen. Hrabě přichází na scénu s baronem Kronthal a se svou loveckou společností. Oba, hrabě i baron, jsou přitahováni krásou „Gretchen“. Celá společnost potom odchází na oslavu narozenin na jeho hrad.

2. dějství

Hraběnka von Eberbach má slabost pro starověké tragédie, zejména Sofokla, a nudí společnost svými řečmi o jeho hrách. Baculus přichází do zámku s „Gretchen“ - převlečenou baronkou. Majordomus Pancratius radí Baculovi, aby se snažil využít hraběnčiny přímluvy. Baculus hraběnku zaujme citacemi z jejích oblíbených starověkých literárních děl. Hrabě si ho všimne a snaží se rozmluvě zabránit. Jeho prosbu o milost odmítá. Baronka převlečená za Gretschen je pronásledována baronem Kronthalem. Přichází bouře a Baculus a „Gretchen“ musejí zůstat na zámku. Během partie kulečníku se hrabě s baronem snaží využít příležitosti, přiblížit se ke Gretchen a vyznat jí lásku. Přitom ale srazí lampu a místnost se ocitne ve tmě. Hraběnka pomáhá „Gretchen“ uniknout. Baron pak nabízí Baculovi odměnu 1000 tolarů, když mu ji přivede.

3. dějství

Ráno přicházejí hraběti blahopřát k narozeninám vesnické dívky a on s nimi laškuje. To vidí hraběnka a je tím uražena. Baculus přichází do hradu se skutečnou Gretchen. Baron si všimne, že Gretchen vypadá trochu jinak než dřív. Baculus to vysvětluje tím, že „předešlá“ Gretchen byl ve skutečnosti přestrojený student. Baron jí vyznává lásku, Hrabě zase usiluje o lásku převlečené baronky. Nakonec přichází ještě hraběnka. Zmatek je ale nakonec vyjasněn. Baron je bratrem hraběnčiným a baronka je sestrou hraběte. Vše je vysvětlováno „hlasem přírody“ a odpuštěno. Baculus a Gretchen jsou zase spolu, a hrabě Baculovi vrací jeho učitelské místo. Nakonec také vychází najevo, že Baculus ve skutečnosti omylem zastřelil svého vlastního osla a nikoliv srnce v hraběcí oboře.

Nahrávky

1982 Deutsche Grammophon 2740 271: Edith Mathis, Doris Soffel, Georgine Resick, Peter Schreier, Gottfried Hornik, Hans Sotin; Staatskapelle Berlin; Bernhard Klee, dirigent
1963 EMI 0946 3 81837 2 3: Hermann Prey, Fritz Wunderlich, Fritz Ollendorff, Anneliese Rothenberger, Lotte Schädle; Bavarian State Opera Orchestra, Robert Heger, dirigent

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Der Wildschütz na anglické Wikipedii.

↑ WURMOVÁ, Milada. Repertoár brněnského divadla v letech 1777 – 1848. Brno: Šifra, 1996. S. 164.
↑ LOEWENBERG, Alfred. Annals of Opera 1597 – 1940. 3. vyd. London: John Calder, 1978. ISBN 0-7145-3657-1. S. 824. (anglicky)
↑ České noviny. 22. 3. 1882, čís. 69, s. 2. Dostupné online. ISSN 1802-663X.
↑ -ý. Česká zpěvohra. Dalibor: časopis pro všecky obory umění hudebního. 1. 4. 1882, čís. 10, s. 76–77. Dostupné online.
↑ Pytlák čili Hlas přírody v databázi Archivu Národního divadla

Literatura

WARRACK, John; EWAN, West. Oxford Dictionary of Opera. Oxford : New York: Oxford University Press, 1992. 782 s. Dostupné online. ISBN 0-19-869164-5.
HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 480–482.

[1] WURMOVÁ, Milada. Repertoár brněnského divadla v letech 1777 – 1848. Brno: Šifra, 1996. S. 164.

[2] LOEWENBERG, Alfred. Annals of Opera 1597 – 1940. 3. vyd. London: John Calder, 1978. ISBN 0-7145-3657-1. S. 824. (anglicky)

[3] České noviny. 22. 3. 1882, čís. 69, s. 2. Dostupné online. ISSN 1802-663X.

[4] -ý. Česká zpěvohra. Dalibor: časopis pro všecky obory umění hudebního. 1. 4. 1882, čís. 10, s. 76–77. Dostupné online.

[5] Pytlák čili Hlas přírody v databázi Archivu Národního divadla

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]