První vláda Hermanna Müllera

První vláda Hermanna Müllera
	Müllerův kabinet
Pořadí	třetí
Předseda	Hermann Müller
Počet členů	13 (později 12)
Politické subjekty	SPD, DDP, Centrum
Datum jmenování	27. březen 1920
Demise	21. červen 1920
Důvod ukončení	Volby do říšského sněmu 1920
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

První vláda Hermanna Müllera byla vláda Německé říše v období Výmarské republiky, působila od 27. března do 21. června 1920.

Vláda měla 13 (později 12) členů a tvořila ji koalice Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), Centra a Německé demokratické strany (DDP). Portfeje byly původně rozděleny v poměru 6:4:3. Vláda disponovala v říšském sněmu 330 poslanci. Kabinet rezignoval po volbách v červnu 1920, kdy vládní strany utrpěly porážku, a skončilo tak vládnutí Výmarské koalice.

Vznik vlády

V půlce března 1920 vypukl v Berlíně Kappův puč, při kterém se pokusily pravicově smýšlející vojenští velitelé s pomocí Freikorps chopit moci. Vláda kancléře Bauera před povstáním uprchla z hlavního města a s pomocí odborů vyhlásila generální stávku. Většina německých obyvatel se k ní přidala, a tak puč rychle zkolaboval. Vláda se následně vrátila do Berlína a chtěla ukončení stávky. Proti se ale postavily odbory, které konec stávky podmiňovaly devítibodovým programem. Požadavky se týkaly odsouzení všech pučistů, rozpuštění polovojenských organizací, znárodnění průmyslu a účasti levicových radikálů na příští vládě. V bezvýsledné situaci kancléř Bauer podal demisi své vlády. Na nového kancléře sociální demokraté navrhli Hermanna Müllera, který působil v předchozí vládě jako ministr zahraničí. Bývalý kancléř Bauer zůstal součástí vlády jako ministr pro říšské klenoty a později pro dopravu. Naopak poroučet se museli Eugen Schiffer, ministr spravedlnosti, který vyjednával s pučisty, a Gustav Noske, ministr obrany, který byl obviňován z liknavého postupu proti pučistů, zatímco levicová povstání nechával okamžitě krvavě potlačit.

Politika vlády

Ačkoliv byla vláda u moci pouze 82 dní, provedla několik zásadních rozhodnutí. V první řadě nechala krvavě potlačit levicové povstání v Porúří. Na druhou stranu povolila do Socializační komise, která se od roku 1918 zabývala možnostmi socializace německého průmyslu, vstoupit několika členům USPD. Kancléř to viděl jako jedinou možnost, jak si naklonit dělníky pro rozhodnutí komise. V sociální politice zavedla systém péče o válečné invalidy, kdy firmy s více než 20 zaměstnanci byly povinné zaměstnat válečné veterány aspoň na poloviční úvazek. Byly zvýšeny platy státním úředníkům a dávky v nezaměstnanosti a férověji nastaven vztah mezi nájemcem a pronajímatelem.

Konec vlády

Po předčasných volbách v červnu 1920 ztratila Müllerova SPD 62 mandátů a její koaliční partneři si nevedli o moc lépe (Centrum ztratilo 27 a němečtí demokraté 36 křesel). Vládní koalice již nedosáhla na většinu ve sněmu a Müllerův kabinet podal demisi. Prezident Ebert dal možnost složit novou vládu opět sociálním demokratům a Müller se pokusil vyjednávat s USPD, která získala 83 mandátů a byla druhou nejsilnější stranou ve sněmu. Její zástupci ale odmítali koalici s nesocialistickými stranami a SPD s USPD neměly dohromady ve sněmu většinu. Müller odmítl do koalice zahrnout pravicovou DVP, a tak vrátil mandát prezidentovi. Nakonec vznikl menšinový kabinet kancléře Fehrenbacha složený z Centra, DDP a DVP, který se opíral o toleranci SPD.

Seznam členů vlády

Portfej	Ministr		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
říšský kancléř	Hermann Müller	SPD	27. března 1920	21. června 1920
vicekancléř	Erich Koch-Weser	DDP	27. března 1920	21. června 1920
vnitro	Erich Koch-Weser	DDP	27. března 1920	21. června 1920
zahraničí	Hermann Müller	SPD	27. března 1920	10. dubna 1920
zahraničí	Adolf Köster	SPD	10. dubna 1920	21. června 1920
justice	Andreas Blunck	DDP	27. března 1920	21. června 1920
finance	Joseph Wirth	Centrum	27. března 1920	21. června 1920
hospodářství	Robert Schmidt	SPD	27. března 1920	21. června 1920
výživa	Andreas Hermes	Centrum	27. března 1920	21. června 1920
práce	Alexander Schlicke	SPD	27. března 1920	21. června 1920
ozbrojené síly	Otto Geßler	DDP	27. března 1920	21. června 1920
doprava	Johannes Bell	Centrum	27. března 1920	1. května 1920
doprava	Gustav Bauer	SPD	1. května 1920	21. června 1920
pošty	Johannes Giesberts	Centrum	27. března 1920	21. června 1920
říšské klenoty	Gustav Bauer	SPD	27. března 1920	21. června 1920
bez portfeje	Eduard David	SPD	27. března 1920	21. června 1920

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Müller I na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlády Výmarské republiky na Wikimedia Commons

Vlády Německa

Výmarská republika (1919–1933)	Státní znak Německé říše období Výmarské republiky 1919 Philipp Scheidemann • 1919–20 Gustav Bauer • 1920 Hermann Müller I • 1920–21 Konstantin Fehrenbach • 1921 Joseph Wirth I • 1921–22 Joseph Wirth II • 1922–23 Wilhelm Cuno • 1923 Gustav Stresemann I • 1923 Gustav Stresemann II • 1923–24 Wilhelm Marx I • 1924–25 Wilhelm Marx II • 1925–26 Hans Luther I • 1926 Hans Luther II • 1926–27 Wilhelm Marx III • 1927–28 Wilhelm Marx IV • 1928–30 Hermann Müller II • 1930–31 Heinrich Brüning I • 1931–32 Heinrich Brüning II • 1932 Franz von Papen • 1932–33 Kurt von Schleicher

Třetí říše (1933–1945)	Státní znak Německé říše období Nacistického Německa 1933–45 Adolf Hitler • 1945 Lutz Schwerin von Krosigk

NDR (Východní Německo) (1949–1990)	Státní znak Německé demokratické republiky 1949–50 Prozatímní vláda • 1950–54 Otto Grotewohl I • 1954–58 Otto Grotewohl II • 1958–63 Otto Grotewohl III • 1963–67 Otto Grotewohl a Willi Stoph • 1967–71 Willi Stoph I • 1971–76 Willi Stoph a Horst Sindermann • 1976–81 Willi Stoph II • 1981–86 Willi Stoph III • 1986–89 Willi Stoph IV • 1989–90 Hans Modrow • 1990 Lothar de Maizière

SRN (Západní Německo) (1949–1990)	Státní znak Německa 1949–53 Konrad Adenauer I • 1953–57 Konrad Adenauer II • 1957–61 Konrad Adenauer III • 1961–62 Konrad Adenauer IV • 1962–63 Konrad Adenauer V • 1963–65 Ludwig Erhard I • 1965–66 Ludwig Erhard II • 1966–69 Kurt Georg Kiesinger • 1969–72 Willy Brandt I • 1972–74 Willy Brandt II • 1974–76 Helmut Schmidt I • 1976–80 Helmut Schmidt II • 1980–82 Helmut Schmidt III • 1982–83 Helmut Kohl I • 1983–87 Helmut Kohl II • 1987–91 Helmut Kohl III

SRN (po znovusjednocení) (od 1990)	Státní znak Německa 1987–91 Helmut Kohl III • 1991–94 Helmut Kohl IV • 1994–98 Helmut Kohl V • 1998–2002 Gerhard Schröder I • 2002–05 Gerhard Schröder II • 2005–09 Angela Merkelová I • 2009–13 Angela Merkelová II • od 2013–18 Angela Merkelová III • 2018–2021 Angela Merkelová IV • od 2021 Olaf Scholz