První festival druhé kultury
První festival druhé kultury byla oslava spojená s několika koncerty, jednalo se o zásadní událost pro formování českého undergroundu. Uskutečnila se 1. září 1974 v sokolovně v Postupicích (okres Benešov) při příležitosti svatby Arnošta a Jarky Hanibalových. Na akci dále navazovaly Druhý festival druhé kultury dne 21.2.1976 v Bojanovicích (okres Praha-západ), Třetí festival druhé kultury na Hrádečku (okres Trutnov) a silvestrovský Čtvrtý festival druhé kultury dne 29. 12. 1978 v Nové Vísce u Kadaně (okres Chomutov).[1][2]
Kontext[editovat | editovat zdroj]
Od počátku normalizace se v Československu začalo vytvářet nonkonformní společenství, které samo sebe postupně začalo označovat jako underground. Jádro tvořil zejména okruh alternativních rockových kapel, z nichž nejvýraznější byla The Plastic People of the Universe. Tyto kapely byly postupem času stále více zatlačovány do ilegality a neměly možnost veřejně vystupovat.[3][4] Zásadní událostí v tomto směru byl neuskutečněný koncert Plastic People a Dg 307 v Rudolfově u Českých Budějovic 30. března 1974, kde došlo k brutálnímu zásahu VB a hromadnému zatýkání návštěvníků.
Koncem května 1974 byl z vězení, kde strávil deset měsíců za výtržnictví kvůli potyčce s příslušníkem StB, propuštěn Ivan Martin Jirous („Magor“), manažer a umělecký vedoucí Plastic People a jedna z ústředních postav undergroundu. Po jeho propuštění ho Arnošt Hanibal pozval na svou chystanou svatbu jako svědka. Svatební oslava byla nakonec pojata jako velká akce, jejíž organizace se Jirous ujal.[5]
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Na akci do sokolovny v malé obci u Benešova dorazilo mnoho lidí z pražského undergroundového prostředí, na jejich dopravu tam a zpět byly mimo jiné zamluvené dva autobusy.
Vystoupila zde celá řada kapel různé úrovně i žánrového zařazení – rock'n'rolloví Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, složený ze členů Křižovnické školy, recesistická dechovka Vratislava Brabence Goldberg Grass Band, alternativní uskupení Pavla Zajíčka a Mejly Hlavsy Dg 307 či písničkáři Svatopluk Karásek a Charlie Soukup. Vrcholem večera bylo vystoupení The Plastic People of the Universe a následně All Together band, skupiny složené improvizovaně z jádra personálně propojených kapel Plastic People a Dg 307.[6]
Jeden z účastníků akce, Josef Dlouhý, který v té době pracoval jako asistent režie u Československé televize, si načerno vypůjčil televizní nahrávací techniku a celý večer zdokumentoval.[7]
Podle zprávy StB, která celou akci sledovala, skončila produkce kolem 22:30.[8]
Reakce StB[editovat | editovat zdroj]
Je pozoruhodné, že se akce nedlouho po zátahu v Rudolfově uskutečnila, a to přesto, že o jejím konání StB dopředu věděla. Podle všeho zde selhala místní benešovská StB, která si nespojila aktéry rudolfovské akce s chystanou svatební oslavou. V sále měl být přítomný informátor, ale mimo kontroly autobusů při zpáteční cestě policejní síly nijak nezasáhly.
Následně se však postupické události staly jedním z podnětů k zintenzivnění zájmu StB o underground a jeho protagonisty, kteří své aktivity přesunuli do Klukovic. Postupice zazněly také v rámci obžaloby při procesu proti členům Plastic People a Dg 307 v roce 1976. Nešťastnou úlohu zde sehrál Dlouhého film, který se dostal do rukou StB a posloužil jako důkazní materiál a v roce 1977 byl zneužit pro propagandistický snímek Atentát na kulturu.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/412235100221004-nejvetsi-cech-je-magor/8218-ivan-magor-jirous/
- ↑ Alternativní kultura : Příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. S. 179,182,185 aj.
- ↑ MACHOVEC, Martin. Pohledy Zevnitř. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2008.
- ↑ PILAŘ, Martin. Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu.. Brno: Host, 1999.
- ↑ PELC, Jan; HLAVSA, Milan. Bez ohňů je underground. Praha: Maťa, 2001. S. 116–117.
- ↑ ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba. Praha: Torst, 2017. S. 256–257.
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1018686-vzpominka-na-legendarni-koncert-plastici-po-40-letech-znovu-v-postupicich
- ↑ a b PTÁČNÍK, Pavel. PRVNÍ FESTIVAL DRUHÉ KULTURY. Sborník Archivu bezpečnostních složek [online]. [cit. 2020-12-23]. Dostupné online.