Propadání Dunaje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Propadání Dunaje
Schematická mapka

Propadání Dunaje (nazývané také Prosakování Dunaje) je geologická zvláštnost v přírodním parku Horní Dunaj, mezi obcemi Immendingen a Möhringen a dále u města FridingenBádensku-Württembersku. Vody Dunaje zde na různých místech prosakují a odtékají prostřednictvím krasových jeskyní do asi 12 kilometrů vzdáleného, jižním směrem situovaného města Aach, kde vyvěrají a tvoří stejnojmennou řeku Aach.

Ve vyvěračce Aachu se vody Dunaje opět dostávají na povrch a krátkým tokem odtékají do Bodamského jezera. Tak se dostává vlastně část vody Dunaje do Rýnu. Tato zeměpisná situace je významnou zvláštností hlavního evropského rozvodí, které dělí povodí Černého moře a povodí Severního moře.

Ve vápencových horninách bílé jury vymlely vody labyrint, který má objem asi 50 miliónů krychlových metrů. Přitom dochází k rozpuštění a vyplavení asi 7 tisíc tun vápence, což představuje asi 2700 krychlových metrů hmoty ročně.

Převážně v letních měsících, kdy korytem řeky protéká velmi málo vody, dochází k tomu, že celý tok řeky zcela zmizí v krasových otvorech. Přítoky Krähenbach v obci Möhringen a Elta ve městě Tuttlingen se pak stávají novými pramennými zdrojnicemi vlastního toku Dunaje.

Množství průsaků se rok od roku zvětšuje. Mezi lety 18841904 to bylo 80 dní za rok, kdy veškerá voda řeky zmizela do podzemí. Mezi lety 19331937 to bylo již 209 dní ročně a mezi lety 19381945 to bylo dokonce 270 dnů. Rekord drží rok 1921, kdy bylo dosaženo 309 dní za rok. Trend zvětšování se průsakových otvorů (ponorů) neustává a po určitém čase dojde zde k tomu, že veškeré vody řeky Dunaj budou téci prostřednictvím řeky Aach do Rýna.

Lokalizace[editovat | editovat zdroj]

Místo, kde dochází k největšímu průsaku a mizení vody řeky (ponoru) do podzemí, se nachází mezi obcí Immendingen a obcí Möhringen.

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

První věrohodný důkaz o ponoru Dunaje se datuje do roku 1874[1].

Vědecky podložený důkaz o spojitosti mezi ponory Dunaje (povodí Černého moře) a vyvěračce Aach (povodí Severního moře) byl proveden geologem Adolphem Knopem z vyššího technického učení v Karlsruhe dne 9. října 1877, při kterém bylo použito 10 kilogramů barviva (Natriumfluorescein), 20 tun kuchyňské soli a 1200 kilogramů břidlicového oleje. Po 60 hodinách po ponoru Dunaje se všechny 3 prvky objevily ve vodě pramene Aachtopf, jenž se zbarvil do světle zelené a měl příchuť soli a dehtu.[2] Později bylo podzemní spojení Aachtopf a Dunaje dále prozkoumáno.[3] Okolo roku 1908 byla ve Fridingenu vykopána šachta, aby se prokázalo, jak voda z ponoru odtéká[4]

V roce 1927 rozhodl zemský soud Německé říše o sporu mezi Bádenskem na jedné straně a Würtenbergem spolu s Pruskem (tehdejší držitel Dunaji přiléhajícímu území Hohenzoller) na straně druhé ve prospěch omezení snížení kvality vod v Dunaji (t.j. nezvyšovat průsaky ve prospěch Bádenska), ale zároveň zakázal jakkoliv průsaky omezovat (ze strany Würtenbergu a Pruska).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hans Binder, Herbert Jantschke: Höhlenführer Schwäbische Alb. 7. Auflage, 2003. ISBN 3-87181-485-7. S. 261.
  2. A. Knop (1878): Über die hydrographischen Beziehungen zwischen der Donau und der Aachquelle im badischen Oberlande. In: Neues Jahrb. Mineral. Geol. Palaeontol. S. 350–363. H. Hötzl (1996): Origin of the Danube-Aach system. In: Environmental Geology. Bd. 27, Nr. 2, S. 87–96. doi:10.1007/BF01061676.
  3. Bestand Ho 235 T 11-12 Nr. 677 auf Landesarchiv-BW.de.
  4. StGH RGZ 116, Anhang S. 24.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]