Praha, Staré Město (volební obvod Říšské rady)
| Volební obvod Praha, Staré Město | |
|---|---|
| Stát |  Rakousko-Uhersko |
| Zákonodárný sbor | Poslanecká sněmovna Říšské rady |
| Typ obvodu | městská kurie |
| Vytvořen | 1873 |
| Zrušen | 1907 |
| Poslanci | Karel Leopold Klaudy Richard Jahn Josef Bromovský Gabriel Blažek Quido Bělský Karel Baxa |
Praha, Staré Město byl volební obvod pro volby do Poslanecké sněmovny Říšské rady. Volili v něm občané pražské čtvrti Staré Město, kteří splnili podmínky volebního cenzu.[1] Volební obvod byl zřízen při zavedení přímé volby Říšské rady v roce 1873 a zanikl s uzákoněním všeobecného volebního práva v Předlitavsku roku 1907.
Charakteristika obvodu
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1873 | 1879 | 1885 | 1901 |
|---|---|---|---|---|
| Počet voličů | 1 592 | 1 208 | 3 930 | 3 949 |
| Podíl občanů | 3,5 % | 2,6 % | 8,9 % | 10,3 % |
V rámci kuriového volebního systému se jednalo o kurii měst a průmyslových míst. Volební právo bylo omezeno daňovým cenzem, který požadoval minimální roční odvod na přímých daních (po reformě v roce 1882 ve výši 5 zlatých).[5] Roku 1901 bylo k volbě oprávněno něco přes 10 % občanského obyvatelstva volebního obvodu.[4]
Politicky obvod jasně podporoval české národní aspirace a němečtí kandidáti zde nebyli úspěšní. V prvním desetiletí dominovala staročeská Národní strana. Už v osmdesátých letech 19. století však byla úspěšná liberální Národní strana svobodomyslná (mladočeši). I ta ale začala po roce 1900 čelit konkurenci radikálních stran, jejichž kandidát Karel Baxa zde vyhrál doplňovací volby v roce 1903.
Poslanci
[editovat | editovat zdroj]| Poslanec | Strana | Volby | |
|---|---|---|---|
| Karel Leopold Klaudy | staročeši | 1873 | |
| Richard Jahn | staročeši | 1879 | |
| Josef Bromovský | mladočeši | 1885 | |
| Gabriel Blažek | mladočeši | 1887 dopl. | |
| 1891 | |||
| Quido Bělský | mladočeši | 1897 | |
| 1901 | |||
| Karel Baxa | státoprávní radikálové | 1903 dopl. | |
Volby
[editovat | editovat zdroj]Volby 1873
[editovat | editovat zdroj]V prvních přímých volbách do Říšské rady za českou Národní stranu kandidoval bývalý starosta Prahy Karel Leopold Klaudy. Proti němu se postavil Wenzel Worowka za německou Ústavní stranu.
| Parlamentní volby 1873[6] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Leopold Klaudy | Staročeši | 813 | 63,3 | ||
| Wenzel Worowka | ústavověrný | 456 | 35,5 | ||
| roztříštěné hlasy | 15 | 1,2 | |||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 284 | 80,7 | |||
| Staročeši získali (nový obvod) | ± | ||||
Volby 1879
[editovat | editovat zdroj]V roce 1879 státoprávní klub (Národní strana a Národní strana svobodomyslná) postavil jako kandidáta advokáta Josefa Stanislava Práchenského. Dosavadní poslanec Klaudy mandát obhajoval jako člen radikálního klubu Reform.[2]
| Parlamentní volby 1879[2] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Josef Stanislav Práchenský | Staročeši[p 1] | 538 | 60,1 | –3,2 | |
| Karel Leopold Klaudy | radikální kandidát | 350 | 39,1 | ||
| roztříštěné hlasy | 7 | 0,8 | –0,4 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 895 | 74,1 | –6,6 | ||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Doplňovací volby 1882
[editovat | editovat zdroj]Po rezignaci Práchenského byl na jeho místo bez protikandidáta (a za malé účasti) zvolen pražský továrník a inženýr Richard Jahn.[7]
| Doplňovací volby do Říšské rady 1882[7] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Richard Jahn | Staročeši[p 1] | 273 | 98,9 | +38,8 | |
| roztříštěné hlasy | 3 | 1,1 | +0,3 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 276 | 28,1 | –46,0 | ||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Volby 1885
[editovat | editovat zdroj]Volby v roce 1885 se konaly po Taafeho volební reformě z roku 1882, která významně rozšířila volební právo. Kandidátem českého státoprávního klubu se stal mladočech Josef Bromovský. Státoprávnímu klubu nicméně v tomto období dominovali konzervativní staročeši; proto liberální mladočeši kolem redakce Národních listů kandidovali poslance Františka Tilšera. Německé liberály z pražského Kasina reprezentoval právník Franz Schmeykal.[8][9]
| Parlamentní volby 1885[9][10] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Josef Bromovský | Mladočeši[p 1] | 1 593 | 68,9 | –30,0 | |
| Franz Schmeykal | ústavověrný | 571 | 24,7 | ||
| Jaroslav Pštross | nezávislý | 85 | 3,7 | ||
| František Tilšer | nezávislý mladočech | 62 | 2,7 | ||
| roztříštěné hlasy | 2 | 0,1 | –1,0 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 3 | 0,1 | |||
| Celkem/účast | 2 316 | 58,9 | +30,8 | ||
| Státoprávní klub obhájil | ± | ||||
Doplňovací volby 1887
[editovat | editovat zdroj]Poskanec Bromovský se roku 1887 vzdal mandátu, jelikož podle svého vyjádření nezvládal skloubit povinnosti poslance a továrníka.[11] 9. září se tedy konaly doplňovací volby, v nichž se již staročeská a mladočeská strana střetly v ostrém souboji. Za staročechy kandidoval lékař Bohumil Eiselt, mladočeši do voleb vyslali bankéře Gabriela Blažka.[12]
| Doplňovací parlamentní volby 1887[12] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Gabriel Blažek | Mladočeši | 820 | 50,8 | –18,1 | |
| Bohumil Eiselt | Staročeši | 768 | 47,6 | ||
| roztříštěné hlasy | 25 | 1,5 | +1,4 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 613 | 48,9 | –10,0 | ||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Volby 1891
[editovat | editovat zdroj]Roku 1891 obhajoval mandát mladočech Gabriel Blažek. Staročeskou stranu reprezentoval obchodník a pražský radní Josef Kopecký a německé liberály opět Franz Schmeykal.[13][14] V první volbě nedosáhl žádný z kandidátů nadpoloviční většiny, staročech a mladočech proto postoupili do užší volby. V ní zaujali staročeši strategii bojkotu a vyzvali své voliče, aby se voleb nezúčastnili.[15]
| Parlamentní volby 1891[14][15] | ||||||||
| Kandidát | Strana | První volba | Užší volba | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | Hlasy | % | ±% | |||
| Gabriel Blažek | Mladočeši | 826 | 44,1 | –6,7 | 585 | 99,7 | ||
| Josef Kopecký[p 2] | Staročeši | 598 | 31,9 | –15,7 | 2 | 0,3 | ||
| Franz Schmeykal | ústavověrný | 433 | 23,1 | |||||
| roztříštěné a prázdné hlasy | 16 | 0,9 | –0,6 | |||||
| neplatné hlasy | 0 | 0,0 | 0 | 0,0 | ||||
| Celkem/účast | 1 909 | 71,0 | +22,1 | 587 | 21,8 | |||
| Mladočeši obhájili | ± | |||||||
Volby 1897
[editovat | editovat zdroj]Roku 1897 jasně vyhrál mladočeský kandidát podnikatel Quido Bělský nad staročechem Emanuelem Tonnerem[16]
| Parlamentní volby 1897[16] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Quido Bělský | Mladočeši | 1 248 | 79,1 | +35,0 | |
| Emanuel Tonner | Staročeši | 330 | 20,9 | –11,0 | |
| neplatné a prázdné hlasy | 0 | 0,0 | |||
| Celkem/účast | 1 578 | ||||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Volby 1901
[editovat | editovat zdroj]Roku 1901 obhajoval mandát stávající poslanec Národní strany svobodomyslné Quido Bělský. Dále kandidoval hostinský František Regner za sociální demokracii a mlynář Václav Štěpánek za sdružení radikálních stran. Bělský volbu vyhrál s pohodlnou většinou.[17]
| Parlamentní volby 1901[4] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Quido Bělský | Mladočeši | 941 | 74,5 | –4,6 | |
| Václav Štěpánek | Národní sociálové[p 3] | 247 | 19,6 | ||
| František Regner | Sociální demokraté | 56 | 4,4 | ||
| roztříštěné hlasy | 19 | 1,5 | +1,5 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 3 | 0,2 | |||
| Celkem/účast | 1 266 | 32,1 | |||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Doplňovací volby 1903
[editovat | editovat zdroj]Kvůli pracovnímu vytížení se poslanec Bělský vzdal mandátu a 18. března 1903 se konaly doplňovací volby.[18] Mladočeská strana postavila jako kandidáta advokáta Jana S. Nováka, za radikální strany tentokrát kandidoval zemský poslanec a advokát Karel Baxa.[19]
| Doplňovací parlamentní volby 1903[18] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Baxa | Státoprávní radikálové[p 3] | 884 | 60,6 | +41,0 | |
| Jan S. Novák | Mladočeši | 572 | 39,2 | –35,3 | |
| roztříštěné hlasy | 3 | 0,2 | –1,3 | ||
| neplatné a prázdné hlasy | 11 | 0,7 | |||
| Celkem/účast | 1 470 | 38,8 | +6,7 | ||
| Státoprávní radikálové získali od mladočechů | ± | ||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Společný kandidát Národní strany a Národní strany svobodomyslné.
- ↑ Staročeská Národní strana, která Kopeckého nominovala, před užší volbou vyzvala své voliče, aby se voleb nezúčastnili.
- ↑ a b Společný kandidát strany národně sociální, státoprávně radikální a radikálně pokrokové.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kandidátní listina | I. Království české. Národní listy. 19.12.1900, roč. 40., čís. 350, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c Výsledek voleb ve skupině městské. Národní listy. 1.7.1879, roč. 19., čís. 155, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Statistik der Reichsrathswahlen im Jahre 1885. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1885. Dostupné online. S. 10. (německy)
- ↑ a b c Die Ergebnisse der Reichsratswahlen in den im Reichsrate vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1900/01. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1902. Dostupné online. S. 58. (německy)
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 400.
- ↑ Výsledek voleb do říšské rady ve městech. Národní listy. 21.10.1873, roč. 13., čís. 289, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Doplňovací volba do říšské rady na Starém Městě v Praze. Národní listy. 17.11.1882, roč. 22., čís. 309, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Volby v Praze. Národní listy. 5.6.1885, roč. 25., čís. 153, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Politický přehled domácí. Čech. 5.7.1885, roč. 17., čís. 125, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Statistik der Reichsrathswahlen im Jahre 1885. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1885. Dostupné online. S. 27. (německy)
- ↑ Různé zprávy. Národní politika. 8.5.1887, roč. 5., čís. 127, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Různé zprávy | Volba říšského poslance na Starém městě. Národní politika. 10.9.1887, roč. 5., čís. 249, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Různé zprávy. Národní politika. 4.3.1891, roč. 9., čís. 62, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb do rady říšské za města v Čechách dne 4. března 1891. Národní listy. 5.3.1891, roč. 31., čís. 63, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Denní zprávy. Národní listy. 17.3.1891, roč. 31., čís. 75, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb říšských poslanců ve skupinách měst. Národní listy. 20.3.1897, roč. 37., čís. 79, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Výsledek voleb na říšskou radu za kurii měst v zemích českých. Národní listy. 11.1.1901, roč. 41., čís. 11, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Denní zprávy | Doplňovací volba poslance říšského na Starém městě. Národní listy. 19.3.1903, roč. 43., čís. 77, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Politika domácí | K doplňovací volbě na Starém městě pražském. Právo lidu. 18.3.1903, roč. 12., čís. 76, s. 2. Dostupné online.