Prager Secession

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Prager Secession (1928–1937) byl nejvýznamnější spolek německy hovořících výtvarníků v Praze před druhou světovou válkou. Secese v jeho názvu znamená „vydělení, vymezení ve smyslu exkluzivity členství a také rozchod s oficiálním uměním“, nikoli odkaz k výtvarnému stylu Secese (něm. Jugendstil) a spíše navazuje na podobný spolek v Německu – Berliner Secession, který původně vznikl (1898) jako jakýsi Salon odmítnutých nebo nezávislých.
Jádrem Prager Secession byli členové zaniklého spolku Junge Kunst.

Historie spolku[editovat | editovat zdroj]

Spolek přijal poněkud upravené a doplněné česky psané stanovy Junge Kunst a zahájil činnost Valnou hromadou dne 28.11.1928. Novým členem se stal profesor pražské Akademie Willi Nowak. Vedení tvořilo volené osmičlenné předsednictvo s předsedou Maximem Kopfem, hodnotící výběrovou komisí pro výstavy (Mary Duras, Fritz Kausek, Maxim Kopf, Willi Nowak, Ludwig Püschel, Charlotte (Lotte) Radnitz, Karl Vogel, Karl Wagner) a čtyřčlennou komisí pro instalaci výstav (Mary Duras, Fritz Kausek, Maxim Kopf a Karl Vogel).[1]

Důležitými novými členy spolku byli zakladatelé – vesměs příslušníci vážených šlechtických a podnikatelských rodin (hrabě Colloredo-Mansfeld, Otto Federer, dr. Ernst Kaun, dr. Karl Osthof, dr. Rolf Passer, Rosa Stutzová, Max a Anne Schmiedovi), sochař Karl Vogel a Friedrich Weinmann z Ústí nad Labem. Roku 1930 se k zakladatelům připojila pražská zednářská lóže Adoniram zur Weltkugel a následujícího roku šlechtic Boos-Waldek, bankovní dům Petschek a firma L. & C. Hardmuth z Českých Budějovic. Již od svého založení měl spolek vysoký počet neméně úctyhodných přispívajících členů z řad podnikatelů, bankéřů, sběratelů umění a pražské vědecké a kulturní elity (až 133 v roce 1931).
Výstavám dodávali respekt a mezinárodní charakter tzv. korespondenční členové, kteří příležitostně obesílali spolkové výstavy. Zvláštní pozornost přitahovali zvaní hosté, kterých bylo v historii výstav Prager Secession celkem sedm a jejichž výběr a přítomnost dokládá umělecké směřování, ambice a zahraniční kontakty sdružení.[1]
Během let 1929–1937 se na výstavách Prager Secession v Krasoumné jednotě prezentovalo celkem sedmdesát čtyři umělců.

Členové spolku[editovat | editovat zdroj]

Zakládající[editovat | editovat zdroj]

Přijatí později[editovat | editovat zdroj]

Korespondenční členové[editovat | editovat zdroj]

Zvaní hosté[editovat | editovat zdroj]

Kromě zvaných hostů se výstav zúčastnilo dalších 38 umělců jako hosté, mezi jinými Egon Adler, Jan Alster, Jakub Bauernfreund, Felix Bibus, Edith Fleissner-Plischke, Kurt Gröger, Hella Guth, Karl May, Maria(Mia) Münzer-Thorwart, Endre Nemes, Viktor Planckh, Rudolf Pollak, Gertrude Salus, Ilona Singer-Weinberger, Max Slevogt, Fritz J. Stonner, Inge Thiele-Peschka, Otto Ungar, Oswald Voh.

Tvorba členů[editovat | editovat zdroj]

Téměř všichni mladší členové Prager Secession strávili ve 20. letech nějaký čas v Paříži a byli ovlivněni francouzským uměním. Paralelně s francouzskými vlivy se však v německo-českém umění latentně, ale vytrvale prolínají také německá nová věcnost (August Brömse a skupina Die Pilger) a v určité omezené míře také italské vlivy – pittura metafisica. Podle kritika legionářského deníku Národní osvobození (V. Nikodém), který hodnotil první výstavu spolku, »Pražská secese«, je umělecké sdružení s programem moderním, pokrokovým a kvalitním a obrací se od expresionismu, výtvarné abstrakce a surrealismu k jakémusi modernímu výtvarně zainteresovanému realismu, na jedné straně temperamentně robustnímu, na druhé výrazově rafinovanému a kultivovanému“. Snad všichni čeští recenzenti uvedli francouzské příklady, ale téměř nikdo z nich nezmínil analogie v umění německém, které zde bylo cizí.[1]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Prager Secession uspořádala s roční periodou v Praze v letech 1929–1937 celkem devět výstav pod záštitou Krasoumné jednoty ve výstavní síni Pštrossova 12, Praha 1.
Mimopražské výstavy se uskutečnily také v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a Košicích (1931), Teplicích (1933). Členové Prager Secession byli zastoupeni na mezinárodních výstavách v Karlových Varech a v Norimberku (1931), koncem třicátých let také na Zlínských salonech. Poslední podzimní výstava roku 1938 se vzhledem ke společenské atmosféře po Mnichovské dohodě už neuskutečnila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Habán I, 2012, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století (Die Pilger, Junge Kunst, Prager Secession. Pražská scéna a paralelní centra německy hovořících umělců v meziválečném Československu, Disertační práce, SDU, FF MUNI, Brno, str. 112, 123, 127

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Habánová A (ed.), 2013, Mladí lvi v kleci, OG Liberec, GVU Cheb, Nakl. Arbor vitae, Řevnice, ISBN 978-80-7467-025-1 (Arbor vitae), ISBN 978-80-85050-99-8 (OGL)
  • Rousová H (ed.), 1994, Mezery v historii 1890–1938: polemický duch střední Evropy, Češi, Němci, Židé, kat. 142 s., GHMP, NG, Praha ISBN 80-7010-030-3
  • Habán I, 2012, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století (Die Pilger, Junge Kunst, Prager Secession. Pražská scéna a paralelní centra německy hovořících umělců v meziválečném Československu, Disertační práce, SDU, FF MUNI, Brno
  • Habán I, Prager Secession. In Tomáš Valeš. Work in Progress. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění, 2011. s. 81–88, ISBN 978-80-904654-2-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Prager Secession ve Wikimedia Commons