Otto Ungar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otto Ungar
Otto Ungar
Otto Ungar
Narození27. listopadu 1901
Husovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. července 1945 (ve věku 43 let)
Blankenhain u Výmaru
Sovětská okupační zóna Německa
Místo pohřbeníŽidovský hřbitov v Brně, hrob 20, řada 7, sekce 5A (kenotaf)
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, kreslíř a učitel
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kresba dětí transportovaných z ghetta Bialystok do Terezína v srpnu 1943. Děti byly v říjnu zavražděny v Osvětimi

Otto Ungar (27. listopadu 1901 Husovice[1]25. července 1945 Blankenhain u Výmaru, Sovětská okupační zóna Německa) byl český malíř, kreslíř a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Husovicích do židovské rodiny otci Bernardu Ungarovi, který byl dle zápisu v matrice skladníkem. Po absolvování základního vzdělání a studia na brněnské reálce pokračoval v dalším studiu v letech 1921–1926 na pražské malířské akademii, zprvu čtyři roky ve všeobecné škole a následně dva roky ve speciálce u prof. Františka Thieleho. Během studia na akademii se sblížil s generačně starším malířem Villi Nowakem a sdílel společné zaujetí pro francouzské impresionisty, které vyústilo v pozdější styl jeho tvorby.

Po studiích v Praze nastoupil v roce 1927 v Brně jako středoškolský profesor kreslení a deskriptivní geometrie na židovském reálném gymnáziu[2]. V lednu roku 1932 se oženil[3] Fridou Zwickerovou[4] a později se jim narodila dcera Zuzana[5]. Veškerý volný čas Otto Ungar věnoval tvorbě, ale vzhledem ke své skromnosti se záměrně stranil společenského ruchu, což způsobilo, že do vypuknutí II. světové války bylo jeho dílo známé jen v okruhu nejbližších přátel. Do roku 1938 vystavoval své dílo souhrnně jen na dvou výstavách, a to v rodném Brně a Moravské Ostravě. Kreslil převážně pastelem portréty a zátiší, nejraději se však vydával na procházky do okolí Brna, kde zachytil mnoho krajinných scén.

V lednu roku 1942 byl s celou rodinou deportován do terezínského ghetta, kde působil v kreslírně Technické kanceláře. Tamější pracující umělci měli připravit grafické materiály ke zprávám pro komandaturu SS. Někteří z nich se snažili tajně zachytit skutečný život v ghettu a mezi tyto umělce patřil i Ungar. Kvůli tomu byl v červenci 1944 zatčen, odsouzen za „propagaci hrůzy“ a převezen i se ženou a dcerou do Malé pevnosti. Odtud byl v říjnu 1944 deportován do Osvětimi a v lednu 1945 nastoupil pochod smrti do Buchenwaldu, kde se s podlomeným zdravím dočkal osvobození. Zemřel však záhy na následky uvěznění a vyčerpání v červenci 1945 v nemocnici v Bleikenhaimu u Výmaru.

V roce 1946 stanovil Okresní soud Brno-město na žádost umělcovy dcery Markéty Ungarové datum 25. července 1945 za den, který Otto Ungar nepřežil. V roce 1946 byla v Židovském muzeu v Praze Otto Ungarovi uspořádána posmrtná výstava, díky níž byl objeven jeho nesporný talent a význam. Od května do října roku 1970 bylo v Památníku Terezín vystaveno 148 obrazů Ungarovy tvorby.

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1970 – Otto Ungar: Terezínské obrazy a kresby, Památník Terezín
  • 1971 – Otto Ungar: Obrazy a kresby z Terezína, Galerie Vincence Kramáře, Malá síň, Praha

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 – Skupina výtvarných umělců Brno, Otto Ungar, Dům umění města Brna, Brno
  • 1975 – České výtvarné umění v boji proti fašismu a válce, Malá pevnost, Terezín
  • 2000 – 90 let Domu umění města Brna, Dům umění města Brna, Brno
  • 2016 – Uhlem, štětcem, skalpelem…, Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Olomouc

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 125, sn. 105 [online]. NA [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  2. Židovská obec Brno, Almanach Spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně, Seznam vyučujících
  3. Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 134, sn. 57 [online]. NA [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  4. Internetová encyklopedie dějin Brna, Elfriede (Frida) Ungar
  5. Internetová encyklopedie dějin Brna, Margarete (Markéta) Ungar

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L–Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 2006 – Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]