Právní princip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem právní princip (někdy též označován jako právní zásada nebo obecná zásada právní) označuje „pravidla, která tvoří základ určitého právního institutu, zákona, právního odvětví nebo (v případě obecných právních  principů) právního řádu jako celku“.[1] Na rozdíl od právní normy má právní princip vysokou míru obecnosti, platí vždy a adresátům obvykle z právních principů nevyplývají bezprostřední povinnosti a ani práva.[2] Svou podstatou je velmi podobný právnímu obyčeji, protože není nikde pozitivně vyjádřen a informaci o něm je třeba získat jinak, úvahou z právních předpisů, normativních smluv či z právních publikací. Na rozdíl od obyčeje nevyplývá ze společenských zvyklostí, ale ze systému práva jako takového.

Jeho význam může být jak velmi široký (např. princip práva na spravedlivý proces), tak i značně konkrétní (např. princip presumpce neviny v trestním právu).

Klasifikace (dělení) právních principů[editovat | editovat zdroj]

Aleš Gerloch právní principy dělí:[3]

  1. tradiční principy a principy moderního práva – Mezi tradiční lze zařadit principy jako jsou pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) nebo neminem laedere (nikomu neškodit). Tyto principy by měly být přítomné ve všech právních systémech. Mezi principy moderního práva se pak řadí principy typu rovnost před zákonem, neznalost práva neomlouvá, princip legitimního očekávání nebo princip předvídatelnosti práva.
  2. principy platné universálně a principy odvětvové – U odvětvových se jedná například o principy trestního práva nullum crimen, nulla poena sine lege (není zločinu a není trestu bez zákona) nebo například zásadu presumpce neviny.
  3. hmotněprávní a procesněprávní zásady – U hmotněprávních zásad lze opět zmínit například zásadu neminem laedere, k procesněprávním zásadám pak například patří princip nullus processus criminalis sine lege (není trestního řízení bez zákona).

Význam a podstata právních principů[editovat | editovat zdroj]

Právní principy se v právním řádu, ale i v jednotlivých právních odvětvích snaží o pochopení podstaty, obsahu a smyslu právních institutů a skutečností. Právní principy mají obrovský význam v oblasti zákonodárství, kde by měl být kladen důraz na respektování již existujících právních principů. Právní princip by také měl sloužit jako návod při interpretaci právní normy.[4]

Právní principy tak mají dvojí význam. Za prvé slouží jako pojistka v případech, kdy zákonodárce neuspokojivě přijímá právní předpisy. A za druhé slouží jako poměrně dobré vodítko právního myšlení a to zejména v případech aplikace zásad.[5]

Právní princip v českém právním systému[editovat | editovat zdroj]

K charakteru a formě právních principů v České republice se v roce 1997 vyjádřil Ústavní soud takto:[6]

Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavodárnou moc (pouvoir constituant), ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formující mechanizmus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy nemůže fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KÜHN, Zdeněk; BOGUSZAK, Jiří. Právní principy. 1. vyd. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 1999. 231 s. ISBN 80-901064-5-5. S. 91–103.  
  2. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. 312 s. ISBN 978-80-7380-233-2. S. 34.  
  3. GERLOCH, Aleš. Teoretické problémy práva na prahu 21. století: pocta k 75. narozeninám prof. JUDr. Jiřího Boguszaka, DrSc. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 238 s. ISBN 8024604159. S. 65–82.  
  4. SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. 464 s. ISBN 978-80-7357-382-9. S. 144 a násl..  
  5. DOSTÁLOVÁ, Jana; HARVÁNEK, Jaromír. Právní principy. 1. vyd. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 1999. 231 s. ISBN 80-901064-5-5. S. 105–108.  
  6. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. 33/97, publikován pod č. 30/1998 Sb., [cit. 2015-07-02]. Dostupné online.