Pozemní lanová dráha Starý Smokovec – Hrebienok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starý Smokovec - Hrebienok
Umístění
MístoSlovenskoSlovensko Slovensko
Souřadnice49°8′43,8″ s. š., 20°13′14,16″ v. d.
Map
Parametry
Typ lanovkypozemní lanová dráha
Přepravní kapacita1300 osob/hodina
Šikmá délka1952,7 m (od rekonstrukce v roce 1970)
Dolní staniceSlovensko Smokovecký výstup (1025 m n. m.)
Horní staniceSlovensko Hrebienok (1280 m n. m.)
Převýšení255 m
Maximální rychlost36 km/h
Čas jízdy4 minuty
Počet kabin2
Počet podpěr-
VýrobceŠvýcarsko Gangloff
VlastníkTatry mountain resort
ProvozovatelTatry mountain resort
V provozu od1908
Odkazy
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stanice Starý Smokovec
Stanice Hrebienok
Strojovna v horní stanici

Pozemní lanová dráha Starý Smokovec (Smokovecký výstup) – Hrebienok ve Vysokých Tatrách v okrese Poprad je jedinou[1] pozemní lanovou dráhou na Slovensku. Provoz na ní byl zahájen 17. prosince 1908, rekonstrukcemi prošla v letech 1950–1951, 1967–1970 a 2007–2008.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Drážní infrastruktura ve Vysokých Tatrách se začala rozvíjet koncem 19. století. V roce 1895 byla zprovozněna normálněrozchodná železniční trať Poprad – Studený Potok – Tatranská Lomnica.[2] Od roku 1898 jezdila úzkorozchodná ozubnicová železnice Štrba – Štrbské Pleso.[2] Mezi Popradem (Veľkým Slavkovem) a Starým Smokovcem vznikla nejprve roku 1904 asi 11 km dlouhá linka elektrobusu (tj. trolejbusu), která však vydržela v provozu jen dva roky.[2]

Popradští podnikatelé Viliam Krieger a Vincent Matejka začali plánovat vybudování úzkorozchodné železnice z Popradu (dnes jedna z tratí Tatranských elektrických železnic) a součástí plánu byla i ozubnicová železnice o rozchodu 700 mm ze Starého Smokovce na Hrebienok.[2] Záměr ozubnicové dráhy byl poté přepracován na pozemní lanovou dráhu.[2] Některé varianty plánů počítaly s vedením až na Slavkovský štít.[2] Rovněž se uvažovalo o společném nádraží železnice a lanové dráhy, ale kvůli křížení se silnicí bylo od tohoto záměru upuštěno.[3] Oba podnikatelé společně s budapešťskou akciovou společností Phöbus založili akciovou společnost Tátrafüred hélyi erdéki villamos vasút r. t.[2]

Pozemní lanovka na Hrebienok byla zkoulaudována 16. prosince 1908 a provoz zahájila 17. prosince 1908,[2] čtyři dny před zprovozněním tatranské elektrické železnice[3] (podle jiných zdrojů byla naopak 17. prosince zprovozněna tatranská elektrická železnice, zatímco lanovka o čtyři dny později, 21. prosince).[4][5]

Roku 1951 byla lanovka rekonstruována a vozy vyměněny za modernější. Bylo vyměněno strojní vybavení a podstatně zvýšena cestovní rychlost, která do té doby byla nejnižší ze všech evropských pozemních lanovek.[4]

V letech 1968–1970 prošla (na základě rozhodnutí z roku 1964)[4] lanovka rekonstrukcí v rámci přípravy na mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970.[2] Již v létě 1968 byla trasa lanovky u obou koncových stanic provizorně zkrácena k dřevěným nástupištím a na podzim 1968 byl provoz přerušen.[2] Během rekonstrukce byly zásadně přestavěny obě stanice a vyměněno strojní zařízení, vozy i traťový svršek.[2] Trasa byla mírně změněna jen u horní stanice, jinak zůstala nezměněna.[2] Vozy měly radiové spojení.[3] Provoz byl zahájen 12. února 1970.[3]

Původně trať procházela hustým lesem. Po orkánu 14. listopadu 2004 byla trať na několik týdnů zatarasena, od znovuzprovoznění začátkem roku 2005 nabízí jízda dolní polovinou trati výhledy na údolí i na hřeben Slavkovského štítu.[2]

Od roku 2004 měla tatranské lanovky v pronájmu na základě mezinárodního tendru soukromá společnost Tatranské lanové dráhy, a. s. (TLD, součást investiční skupiny J&T), poté je začátkem roku 2006 od Železničné spoločnosti Slovensko a. s. (ZSSK) odkoupila. TLD je dominantním provozovatelem zimních středisek ve Vysokých Tatrách.[6][7][8]

TLD od 16. září 2007 provoz přerušila a lanovku opět modernizovala, náklady dosáhly asi čtvrt miliardy Sk.[1][2] Byla modernizována pohonná a řídicí technologie, dolní stanice byla přestavěna podle návrhu architekta Petra Marcinka z Prešova a byly vyměněny vozy.[2] Provoz byl obnoven 22. prosince 2007.[2] V roce 2008 měl být ještě rekonstruován plášť budovy dolní stanice.[5]

Technické parametry trati[editovat | editovat zdroj]

Výhybna
  • Dolní stanice: Smokovecký výstup, 1025 m n. m.[2] (1033 m n. m.,[5] nad hotelem Grand[3])
  • Horní stanice: Hrebienok, 1280 m n. m.[2][5] (1272 m n. m.[9])

Koleje mají rozchod 1000 mm, trať je jednokolejná s výhybnou s Abtovými výhybkami uprostřed délky.[2] Stavební délka trati je 2036 metrů, provozní délka původně 2019 metrů, po rekonstrukci v roce 1970 již jen 1952,7 metru.[2] (1937 metrů).[1][5][9] Minimální poloměr oblouku je 300 metrů, maximální podélný sklon 154,5 ‰.[2] Průměrný sklon je 128 ‰.[5]

Původní strojní a elektrické vybavení dodala AEG Union z Vídně.[2] (Union a. G.).[5] Pohon je v horní stanici. Průměr poháněcího kola (lanáče) je 1800 mm. Výkon původního elektromotoru 25,7 kW.[2] Stejnosměrné napětí 550 V bylo do horní stanice přiváděno vzdušným vedením ze Starého Smokovce.[2] Lanáč byl vybaven provozní i nouzovou brzdou, nouzová brzda na lanáči byla nastavena na spuštění při překročení rychlosti 12 km/h nebo při překročení koncové polohy vozu v horní stanici.[2] Původní tažné lano o průměru 18,5 mm dodala vídeňská firma Vogel und Noot, bylo dimenzováno na osminásobnou bezpečnost.[2] Původní rychlost byla 2,5 m/s.[5]

Při rekonstrukcích byla rychlost postupně zvýšena až na 4,5 m/s.[5]

Stavební rekonstrukci v letech 1968–1970 provedlo Železniční stavitelství Bratislava.[2] V původních plánech z února 1965 se počítalo s technologií rakouské firmy Waagner-Biro GmbH z Vídně.[4] Italská firma Ceretti-Tanfani z Milána však zaslala lepší nabídku a Štátny ústav dopravného projektovania v únoru 1966 přepracoval projekt pro tuto nabídku,[4] která nakonec byla realizována.[2] Bylo instalováno regulační soustrojí systému Ward-Leonard, hnací elektromotor má výkon 340 kW, je využita jen polovina výkonu.[2] Řízení je automatické s možností přepnutí na ruční řízení.[2] Pohon může ovládat strojník v horní stanici i průvodčí v kabině č. 1, průvodčí z kabiny 2 může jen snížit rychlost nebo nouzově zastavit.[2] Rychlost se zvýšila na 5 m/s.[5] Tažné lano má průměr 34 mm.[5]

Přepravní kapacita je 900 osob za hodinu.[9] Při rekonstrukci v roce 2007 byla rychlost zvýšena na 10 m/s (36 km/h), přepravní kapacita zvýšena na 1300 osob za hodinu[10] a jízdní doba zkrácena ze 7 na 4 minuty[11] (jiný zdroj uváděl jízdní dobu před rekonstrukcí 5 minut).[9]

Vozy[editovat | editovat zdroj]

Vůz lanovky provozovaný v letech 1970 až 2007 (foto ze stanice Starý Smokovec, 2000)

Původně byla lanovka vybavena dvěma dřevěnými vozy[2] vyrobenými budapešťskou firmou Ganz.[5] Každý z nich měl 30 míst v uzavřených oddílech a 15 na otevřené plošině,[2] celkem 45 míst.[5] Oddíly nebyly výškově odstupňované.[2] Každý vůz měl provozní brzdu obsluhovanou průvodčím a samočinnou nouzovou brzdou pro případ přetržení tažného lana.[2] Obě brzdy působily sevřením kolejnice čelistmi.[2] Vozy byly osvětleny olejovými lampami.[2]

Při rekonstrukci v letech 1950–1951 byly vozy vyměněny za modernější, plné kryté.[4][5] Na podzim roku 1968 byl provoz lanovky kvůli další rekonstrukci přerušen.[2]

Nové vozy lanovky nasazené od roku 2008

Vozy lanovky z lehkých slitin a plastů nasazené od roku 1970 vyrobila firma Carozzeria Varesina ze severoitalského města Varese.[2] Každý z vozů měl kapacitu 125 cestujících, rozdělenou do 9 oddílů.[2] (Kapacita vozu se uvádí též 100–120 cestujících.)[11] Na obou koncích bylo oddělené stanoviště průvodčího.[2] Vozy již měly osvětlení i topení napájené nejprve z vrchního vedení – to bylo přibližně v druhé polovině 80. let sneseno a vozy pak byly napájeny jen z elektrického akumulátoru dobíjeného ve stanici.[2] Bezpečnostní brzda vozů byla schopna reagovat na prudké změny napětí tažného lana nebo na překročení maximální povolené rychlosti o 30 %.[2] V září 2007 byl provoz červených vozů z roku 1970 ukončen.[2] Vozy byly ještě několik týdnů vystaveny mimo kolejiště ve Starém Smokovci a pokud o ně nikdo neprojeví zájem, bylo plánováno jejich sešrotování.[12] Vozy odkoupila skupina nadšenců, kterou organizoval Peter Brňák, provozovatel webu Lanovky.sk. Ze sbírky 72 446 Sk byl uhrazen převoz obou vozů do bývalého parního depa v Popradě s tím, že jeden vůz měl být vystaven v Muzeu tatranské dopravy a druhý rozebrán na součástky.[3] Díky absenci jakékoliv péče a zabezpečení vozů se dá říci, že jsou v dnešní době už jen ve stavu rozkladu jako vraky. Co v nich zbylo a bylo použitelné, bylo odcizeno nebo zničeno vandaly.[13]

6. listopadu 2007 byly na kolejiště nasazeny[11] nové vozy od švýcarské firmy Gangloff[5] (podle SPVD od rakousko-švýcarského koncernu Doppelmayr/Garaventa).[2] Každý vůz má 6 oddílů pro celkem 160 cestujících a oddělenou kabinu pro obsluhu.[5] Cestuje se vestoje, ale vozy mají i sklopitelné sedačky ve směru jízdy.[5] Vytápějí se během pobytu ve stanicích.[5] Prosklená plocha je větší než u dřívějších vozů, prosklený je i strop.[1][5] Vůz váží asi 20 tun.[11]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Nejmasověji byla lanovka využívána v dobách socialismu.[2] Cena byla 2,20 Kčs za jízdu nahoru a 3,40 Kčs zpáteční.[3]

V devadesátých letech bylo výrazně zvýšeno jízdné a zájem opadl.[2] Během zimní sezóny 2005/2006 využilo lanovku podle počitadla turniketů 125 000 cestujících, v letní sezóně 2006 celkem 200 000 osob.[1]

V roce 2007 stála základní jednosměrná jízdenka nahoru 120 Sk.[2] V roce 2009 je uváděno základní jízdné nahoru 5,70 €, dolů 2,00 €, zpáteční 6,40 €, sleva pro děti je asi 30 %.[9][14]

Lanovka jezdí celoročně a denně od 7:30 do 19 hodin.[15]

Havárie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 se jeden z vozů převrátil. Nedošlo k žádným obětem na životech.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Libor Bolda: Rekonstrukce lanovky na Hrebienok, Tatry.cz, 28. 12. 2006
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av Pozemní lanovka na Hrebienok, Společnost pro veřejnou dopravu, M. Klas, spolupráce J. Lutrýn, 31. 7. 2007, aktualizace 18. 12. 2007
  3. ↑ a b c d e f g h Soňa Pacherová: Prvá lanovka na Hrebienok skončila v šrote. Druhú dajú do múzea, Pravda, 25. 1. 2009
  4. ↑ a b c d e f Starý Smokovec – História Archivováno 13. 1. 2009 na Wayback Machine., web společnosti Tatranské lanové dráhy a. s.
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Míra Čermák: Novou lanovkou na Hrebienok, Tatry.cz, 20. 12. 2007
  6. ↑ Tatranské lanové dráhy, a. s.. www.vt.sk [online]. [cit. 2009-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-22. 
  7. ↑ Tatranské lanovky predali, Pravda, 21. 2. 2006, hud
  8. ↑ Lanové dráhy predané Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine., Podtatranské noviny, autor (pnr), zpráva nedatovaná
  9. ↑ a b c d e Lanovka Starý Smokovec - Hrebienok, web o lanovce v rámci turistického projektu slovenske.sk
  10. ↑ Míra Čermák: Nová lanovka na Hrebienok, Horydoly.cz, 25. 3. 2008 (převzato z Tatry.cz)
  11. ↑ a b c d Lanovka na Hrebienok má nové vozne, SME, 6. 11. 2007, TASR
  12. ↑ Pozemná lanovka na Hrebienok ukončila prevádzku - zprávička Archivováno 18. 11. 2007 na Wayback Machine., 19. 9. 2007, Cestovatel.cz, zprávička, Vlastimil Hanuš
  13. ↑ www.youtube.com [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ Cenník lanoviek Archivováno 7. 2. 2009 na Wayback Machine., Tatranské lanové dráhy a. s.
  15. ↑ Lanovka na Hrebienok, web Lanovky.sk

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Hons: Horské dráhy světa, Nakladatelství dopravy a spojů, 1985
  • Ján Gašpar: Tatry - staré pohľadnice rozprávajú, Nákladateľstvo Region Poprad s. r. o., 2002

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pozemní_lanová_dráha_Starý_Smokovec_–_Hrebienok&oldid=23720553“