Portál:Znojmo/Článek/2022/11

Národní kulturní památka Rotunda svaté Kateřiny stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě. Je jednou z mnoha rotund postavených v raném středověku na území Moravy a Čech, od ostatních se liší zachovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134. Tyto malby jsou výjimečné v celém románském umění Evropy svým zaměřením na ideologii státu.

Rotunda svaté Kateřiny sloužila jako hradní kaple. Při restaurátorských pracích prováděných Františkem Fišerem v roce 1947 byl objeven v omítce vyrytý latinský nápis. S ohledem na jeho částečné poškození a běžnou praxi vynechávání hlásek není interpretace nápisu jednoznačná. Podle převládajícího výkladu se však uvádí, že roku 1134 kníže Konrád II. Znojemský zakladatel, upravil statut svatyně Panny Marie a zasvětil ji svaté Kateřině. Nápis je jediným písemným dokladem o původním uvažovaném zasvěcení rotundy Panně Marii, v každém případě vznikl snad ve druhé polovině 13. století, pravděpodobně jako opis staršího originálního textu.

Po povýšení Znojma na město byla stavba roku 1226 jako filiální kostel podřízena farnímu kostelu svatého Mikuláše. Od roku 1287 byla filiálním kostelem k farnímu kostelu svatého Michala, který (včetně rotundy) roku 1320 Jindřich z Lipé odstoupil klášteru jeptišek svaté Kláry. Roku 1551 získalo faru u svatého Michala město, kterému následně klarisky roku 1555 prodaly i rotundu. Není zcela jasné, jak byla užívána v následujícím období.

Příčiny vzniku výjimečných maleb obsahující panovnický cyklus v rotundě jsou v dnešní době objasněny zjištěním, že byly vytvořeny ke svatbě Konráda II. Znojemského s Marií Srbskou, která se konala roku 1134 v době svatodušních svátků, jimiž malířská výzdoba lodi rotundy vrcholí. Oba dva svatebčané jsou vymalování na triumfálním oblouku (vítězném oblouku)v interiéru stavby. Český vévoda Soběslav I. totiž nezískal trůn roku 1125 právem (podle stařešinského zákona Břetislava I.), proto se snažil si vládu pojistit a během prvních let vlády nechal zatknout a uvěznit všechny ostatní Přemyslovce, aby se žádný z nich nemohl hlásit o trůn. Pražský trůn se rovněž snažil zajistit svým synům navzdory stařešinskému řádu. Soběslav také vládl bez ohledu na mínění velmožů, kteří proti němu roku 1130 připravili spiknutí s úmyslem ho zabít. Povstání sice bylo odhaleno a jeho strůjci potrestáni, ale Soběslav byl nucen změnit způsob vládnutí. Smířil se s ostatními Přemyslovci, moravským vrátil jejich úděly. Sblížil se více s Konrádem II. Znojemským, neboť ten měl podle stařešinského zákona po Soběslavovi nastoupit na trůn, a uzavřel s ním dohodu, podle níž dostal Konrád příslib nástupnictví po Soběslavovi výměnou za opatrovnictví Soběslavových synů, kterým měl po sobě zajistit trůn. Tato dohoda byla uzavřena při příležitosti svatby Konráda a Marie Srbské (dcery srbského vládce Uroše I.) roku 1134. Následná výmalba rotundy postavami přemyslovských panovníků a pověstí o vzniku dynastie (a státu) měla symbolizovat Konrádův nárok na pražský trůn.