Plinius mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Plinius mladší
Narození 61
Como
Úmrtí 113 (ve věku 52 let)
Bithýnie
Povolání spisovatel, politik a básník
Manžel(ka) Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22694448
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22694450
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22694452
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaius Plinius Caecilius Secundus, známý jako Plinius minor, česky Plinius mladší, (61113 Novum Comum, Itálie) byl římský spisovatel a právník.

Jako mladý přišel o otce, proto byl vychován matkou a svým strýcem Pliniem starším, který jej adoptoval. Získal řečnické a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, potom se věnoval státní službě.

V letech 8990 byl císařovým questorem, 9192 byl tribunem lidu a roku působil ve funkci praetora. Roku 100 zastával konzulát. V letech 111113 byl císařský legát s prokonzulskou pravomocí provincii v Bithýnii. Za působení v tomto úřadě byl Plinius nucen podílet se na pronásledování křesťanů, jak o tom svědčí jeden z jeho dopisů císaři Trajánovi.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Svou literární činnost začal vydáváním svých řečí (které trochu upravoval), potom vydal svou korespondenci (epistulae – listy) a básně.

Příbuzenstvo
strýc, adoptivní otec Plinius starší
matka 2. manželky Pompeia Celerina
3. manželka Calpurina
teta 3. manželky Calpurnia Hispulla
děd 3. manželky L. Calpurnius Fabatus
2. manžel Pliniovy tchyně Bittius Proculus
příbuzný tchyně (neznámý) Caelius Clemens
děd manželky Rufus

Zachovala se pouze tato díla:

  • Panegyricus, chvalořeč na císaře Traiana
  • Listy, jedná se o korespondenci z let 98108, je to 247 (s desátou knihou 368) dopisů, které jsou rozděleny do devíti knih. Probírá zde jednání císaře, které chválí, sloh této korespondence se stal vzorem panegyristů. Najdeme zde jak dopisy o výbuchu Vesuvu, tak i o smrti jeho strýce, příhodu o delfínu vozícím děti a korespondenci s císařem Traianem, rodinou i přáteli. Diskutuje se, že některé dopisy mají fiktivní adresáty, aby v nich Plinius mohl vyjádřit své názory na společnost a literaturu. Jeho vzorem byly Ciceronovy listy. Na tyto knihy navazuje další (desátá) kniha, vydaná až po jeho smrti, tj. o 121 jeho dopisů s císařem.

Jeho poetické pokusy se nezachovaly, ale z některých ukázek lze soudit, že nebyly příliš kvalitní.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Plinius Mladší, Antická knihovna - Dopisy. Praha 1988
  • SEDLÁČEK, Josef. Výbor z listů Plinia mladšího pro gymnasia a reálná gymnasia česká. Díl I. 2. vyd. Praha : Česká grafická Unie, 1925. 125 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]