Pivovar Peruc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pivovar Peruc
Budova bývalého pivovaru Peruc
Budova bývalého pivovaru Peruc
Stát Česko Česká republika
Místo Peruc
Založen 1749-1926
Majitel pivovaru soukromí vlastníci
Roční produkce 4000 hl (1926)
Názvy značek výroba ukončena
Adresa Peruc
Pivovarská 3
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pivovar Peruc je bývalý pivovar v obci Peruc.

Historie pivovaru[editovat | editovat zdroj]

Počátky pivovarnictví na Peruci[editovat | editovat zdroj]

Historie vaření piva při panském sídle spadá až do přelomu 15. a 16. století tedy do dob vlastnictví Pětipeských jejichž vlastnictví Peruce je datováno až do roku 1543 kdy změnil majitele. Historie samotného pivovaru je však datována až do roku 1749. Ještě v 19. století fungoval pivovar, ale jeho produkce nebyla vysoká, výstav zásoboval pouze místní hostince.

Doba rozkvětu Peruckého panství[editovat | editovat zdroj]

Zahájení vaření piva spadá do doby vlastnictví rodu po Johannu Ditrichu svobodném pánu Lebedur, který převzal panství v roce 1673. V letech 1798–1814 bylo panství majetkem knížat Kinských, kteří ale o něj nejevili valný zájem. Vše se změnilo příchodem Františka Antonína hraběte Thun-Hohenstein (1786–1873). Rod Thun-Hohenstein má kořeny na Německo italských hranicích ve 12 století. Do Čech se dostal v průběhu třicetileté války a usadil se na děčínském panství, které se stalo jedním z rodovým center. František Antonín byl výborným hospodářem a pokrokovým reformátorem. Na svých statcích kam patřil i Perucký pivovar se snažil reformovat vrchnostenské hospodaření a zakládal nové manufaktury a výrobní podniky. Po něm se ujal statků Bedřich, který se i politicky angažoval jako člen českého sněmu. Jeho nástupcem se stal roku 1882 František de Paul Antonín (1847–1916), který byl v letech 1889–1896 místodržitelem v Čechách. Velmi se zasloužil o povýšení Peruce na městys 18.11.1894 a statutární listinu k užívání vlastního znaku od 24.11.1900. Největší zásluhu na rozkvětu thunských statků měl hospodářský reformátor Antonín Emanuel Komers, který v hraběcích službách působil od roku 1839 jako správce ve Slavětíně a od následujícího roku potom jako ředitel peruckého velkostatku. Jeho působení na Peruci v letech 1840-44 znamenalo reformu velkostatku a rozšíření o nový cukrovar

Růst konkurence[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli dobové reklamy 19. století perucké pivo chválili jako výtečné, již na počátku století mělo problémy s konkurencí. I do peruckých hostinců začalo pronikat pivo plzeňské a smíchovské. Další významnou konkurencí byl Lounský pivovar patřící Schwarzenberkům , který se v sezóně 1896/97 zařadil mezi tři největší pivovary koruny české spolu s protivínským a třeboňským pivovarem. Lounský pivovar už nefungoval jako součást velkostatku jako pivovar na Peruci, ale fungoval jako samostatný moderní podnik. V té době zásoboval 122 hospod v okolí a skupoval malé okolní pivovary, které měnil na sklady. Takový byl osud například pivovaru na Pátku a v Panenském Týnci, které v té době neodolali na rozdíl od Peruce silné konkurenci.

Původní mapa pivovaru

Pivovar a jeho přestavby[editovat | editovat zdroj]

Současná stavba pivovaru a zahájení výroby je datováno od roku 1749. Současná podoba pivovaru je na základě projektu z roku 1873 a elektrifikace pivovaru proběhla na základě projektu Friedricha Karla Lindemana z Prahy z roku 1913. Ve státním archivu rodu Thunů v Děčíně jsou k dispozici i návrhy na secesní přestavbu nebo různé varianty následně realizovaného projektu.

Ukončení výstavu[editovat | editovat zdroj]

První pozemková reforma byla odstartována v roce 1919 a zahrnovala pozemkové vlastnictví větší než 150 hektarů zemědělské půdy a postihla tedy i Perucký velkostatek včetně pivovaru. Obava ze ztráty výkonnosti velkostatků jejich parcelací na malá hospodářství vedla k zřízení zbytkových statků v roce 1920, které byly definovány jako vyvlastněné dvory, jimž i po parcelaci má zbýt tolik půdy, aby budovy a ostatní inventář pro výrobu ve větším měřítku nebyly hospodářsky znehodnoceny. Následkem těchto změn a růstu konkurence bylo také ukončení činnosti pivovaru v roce 1926. Roční výstav pivovaru byl v té době 4000 hl. Posledním majitelem byl rod Thun-Hohenstein. Do roku 1940 fungoval jako stáčírna krušovického pivovaru.

Pohled na pivovar od rybníků: sladovna a komín sušárny

Vlastníci pivovaru[editovat | editovat zdroj]

Rod pánů Lebedur do roku 1798

Rod Kinských 1798–1814

  • František hrabě Kinský ze Vchynic

Rod Thun-Hohenstein 1814–1926

  • František Antonín hrabě Thun-Hohenstein
  • František kníže Thun-Hohenstein st.
  • Bedřich kníže Thun-Hohenstein
  • František kníže Thun-Hohenstein ml.
  • Dr. Jaroslav kníže Thun-Hohenstein

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Původní objekty pivovaru byly následně jednotlivě rozprodávány. V současnosti jsou původní objekty pivovaru ve vlastnictví několika soukromých osob. Část obytných objektů je obydlena trvale, část slouží pro rekreaci. Výrobní objekty kromě sladovny jsou v poměrně zachovalém stavu a to včetně zachovalých sklepů. Sladovna má zřícenou část střechy, z původní technologie se nic nedochovalo. Výjimečná je vlastní sklepní studna, která je plně zasypána sutí, a proto její údajnou velkou hloubku nelze ověřit. Unikátem je částečně zasypaná podzemní ledovací chodba, která umožňovala dopravovat vytěžený led z rybníků pod svahem přímo do sklepení.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]