Pierre, vévoda z Valentinois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kníže Pierre
Pierre Marie de Polignac.jpg
Rodné jménoHrabě Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac
Narození24. října 1895
Château de Kerscamp, Morbihan, Francie
Úmrtí10. listopadu 1964 (ve věku 69 let)
Americká nemocnice, Neuilly-sur-Seine, Paříž, Francie
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníKaple míru, Monako
Povoláníaristokrat
TitulVévoda z Valentinois
OceněníŘád svatého Karla
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku
Nábož. vyznáníKatolická církev
Manžel(ka)Kněžna Charlotte, vévodkyně z Valentinois (svatba 1920) (rozvod 1933)
DětiPrincezna Antoinette, baronka z Massy a Rainier III., kníže monacký
RodičeHrabě Maxence de Polignac a Susana de la Torre y Mier
RodGrimaldiové
PříbuzníElisabeth-Anne z Massy[1], Christian Louis z Massy[1] a Christine Alix z Massy (vnoučata)
Funkcemonacký kníže
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Monogram knížete Pierra

Princ Pierre Monacký, vévoda z Valentinois (rodným jménem hrabě Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac; 24. října 189510. listopadu 1964) byl otec Rainiera III. Monackého. Byl propagátorem umění, hudby a literatury v Monaku a působil jako vedoucí delegace země v Organizaci OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO) a v Mezinárodním olympijském výboru.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Château de Kerscamp v Hennebontu v Morbihanu ve Francii jako hrabě Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac. Byl čtvrtým synem a nejmladším dítětem hraběte Maxence Melchiora Edouarda Marie Louis de Polignac (1857–1936) a jeho ženy, rozené Mexičanky, Susany Mariany Estefaníe Franciscy de Paula del Corazón de Jesús de la Torre y Mier (1858–1913), se kterou se oženil v Paříži v roce 1881.

Kníže[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 19. března civilně a 20. března 1920 nábožensky v Monaku za kněžnu Charlotte Monackou, nemanželskou, ale adoptivní dceru Ludvíka II. Monackého a Marie Juliette Louvetové.[2] Ode dne náboženského sňatku jej monacký dvůr označil, jure uxoris, za vévodu z Valentinois. Tento titul byl udělen jeho manželce jako domnělé dědičce dne 20. května 1919. Pierre zůstal v linii následnictví francouzského titulu vévoda z Poligancu, stejně jako jeho legitimní potomci v mužské linii.

Svatba a rodina[editovat | editovat zdroj]

Podle Jamese Lees-Milneho, britského spisovatele a Pierrova přítele, jeho nešťastný domluvený sňatek komplikovala jeho homosexualita a aféry kněžny Charlotte. V polovině dvacátých let se manželé neoficiálně rozešli a Pierre, když nebyl v Monaku, žil ve svém pařížském bytě a na statku poblíž města.[3]

Kníže Pierre a kněžna Charlotte se soudně rozvedli 20. března 1930 v Paříži. Rozvod byl potvrzeno pařížským tribunálem v prosinci téhož roku.

S manželkou měli dvě děti:

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Kníže Pierre zemřel 10. listopadu 1964 na rakovinu v americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine v Paříži ve Francii.

Časopis Life v roce 1947 popsal knížete Pierra jako „štíhlého a půvabně galantního. Jeho chování je vynikající; jeho hlas je tak kultivovaný, že je prakticky neslyšitelný“.

Tituly a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Tituly[editovat | editovat zdroj]

  • 24. října 1895 – 18. března 1920: hrabě Pierre de Polignac
  • 18. března 1920 – 20. března 1920: Pierre Grimaldi
  • 20. března 1920 – 8. Úúora 1933: Jeho Jasnost kníže Pierre Monacký, vévoda z Valentinois
  • 18. února 1933 – 10. listopadu 1964: Jeho Jasnost kníže Pierre Monacký

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Předkové[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Jules, 1. vévoda z Polignacu
 
 
Hrabě Camille Melchior de Polignac
 
 
 
 
 
 
Yolande de Polastron
 
 
Hrabě Charles de Polignac
 
 
 
 
 
 
Louis Charles Le Vassor de La Touche-Beauregard
 
 
Hraběnka Alphonsine Le Vassor de la Touche
 
 
 
 
 
 
Marie Catherine Pocquet de Puilhéry
 
 
Hrabě Maxence de Polignac
 
 
 
 
 
 
Simon Emmanuel Julien Le Normand
 
 
Joseph Le Normand de Morando
 
 
 
 
 
 
Joséphine de Morando
 
 
Joséphine Le Normand de Morando
 
 
 
 
 
 
Jean Baptiste Papin de Thevigné
 
 
Anne Marie Papin de Thevigné
 
 
 
 
 
 
Anne Madeleine Gruet
 
Hrabě Pierre de Polignac
 
 
 
 
 
Melchior de Polignac
 
 
Isidoro Francisco de la Torre
 
 
 
 
 
 
 
 
Isidoro Fernando de la Torre y Carsí
 
 
 
 
 
 
Maxence Melchior de Polignac
 
 
Teresa Carsí
 
 
 
 
 
 
 
 
Susana de la Torre y Mier
 
 
 
 
 
 
Antonio de Mier de Terán y Mier de Terán
 
 
Gregorio de Mier y Terán
 
 
 
 
 
 
María Antonia Alonso de Terán
 
 
María Luisa de Mier y Celis
 
 
 
 
 
 
Mateo de Celis y Mier y Terán
 
 
Mariana de Celis y Dosal
 
 
 
 
 
 
Evarista Dosal y Santa Cruz
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Monaco. www.heraldica.org [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  3. MONACO AGAIN IN AN UPROAR; Divorce Suit of Prince Disturbs Politics of Little State Role of the Casino.. The New York Times. 1930-03-09. Dostupné online [cit. 2021-05-29]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. cloud.gouv.mc [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  6. 75 (Sveriges statskalender / 1940. Bihang). runeberg.org [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (švédsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]