Philippe Verdelot

Philippe Verdelot
Philippe Verdelot
Základní informace
Narození	Verdelot
Úmrtí	1552; Florencie
Žánry	klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel a sbormistr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe Verdelot (mezi roky 1480 a 1485^? Les Loges, Seine-Maritime, Francie – mezi 1530 a 1532^? neznámo kde) byl francouzský hudební skladatel období renesance, který většinu svého života prožil v Itálii. Je obecně považován za otce italského madrigalu

Život

Narodil se ve Francii, v malé obci Les Loges, v departementu Seine-Maritime. Podrobnosti z jeho mládí nejsou známy. Do Itálie patrně přišel již v raném věku a žil v oblasti severní Itálie. Existuje obraz z roku 1511 o němž muzikologové soudí, že zobrazuje Verdelota v Benátkách ve společnosti italského zpěváka.

V letech 1523–1525 byl sbormistrem v Baptisteriu San Giovanni ve Florencii a patrně v letech 1523–1527 působil v katedrále Santa Maria del Fiore.

V roce 1526 spolupracoval Niccolou Machiavellim na vzniku známé satirické komedie Mandragora. Hra byla napsána v roce 1518, ale provedena byla až v roce 1526. Byla věnována papeži Klementu VII. z rodu Medicejů. Machiavelli byl nucen žít v exilu, jelikož byl podezřelý ze spiknutí proti vládnoucímu rodu Medicejských. Verdelot, i když stranil Florentské republice proti Medicejským, se snažil hrát politickou hru na obě strany. Písně, které Verdelot napsal do Machiavelliho hry, jsou považovány za jedny z prvních madrigalů.

Kromě toho, že stranil Florentské republice, patrně i podporoval náboženského a politického reformátora a fanatického kazatele Savonarolu, o čemž svědčí náznaky v některých jeho dílech (In te domine speravi, Ecce quam bonum, Letamini in domino).

Verdelot byl patrně zabit v bojích o Florencii v letech (1529–1530) nebo při následné morové epidemii. Po roce 1530 o něm neexistují žádné informace.

Někteří muzikologové soudí, že Verdelot byl naživu až do doby okolo roku 1540. Tyto domněnky jsou založeny na některých nejednoznačných odkazech na současné událostí v dílech publikovaných ve třicátých letech. Několik knih madrigalů publikovaných v Benátkách koncem třicátých let obsahuje jeho skladby. Jedna z těchto sbírek je věnována výhradně Verdelotovi. Mohl se přestěhovat do Benátek, aby se vyhnul pomstě vítězných Medicejů. V každém případě byl mrtev v roce 1552, kdy ho spisovatel Ortenzo Landi uvádí jako zesnulého.

Dílo

Autorství mnoha skladeb z té doby není jednoznačné. Verdelotovy duchovní skladby byly publikovány ve třech svazcích americkým Ústavem hudební vědy ve sbírce Corpus mensurabilis musicae (ed. Anne-Marie Bragard). První svazek vydaný v roce 1966 obsahuje mše, písně a Magnificat a následující dva svazky (1973 a 1979) moteta.

Duchovní skladby

1 Magnificat
2 mše
přes 50 motet

Skladby světské

4 francouzské šansony
více než 146 madrigalů

Odkazy

Literatura

Gustave Reese: Music in the Renaissance. New York, W.W. Norton & Co., 1954. ISBN 0-393-09530-4
Patrick Macey, Bonfire Songs: Savonarola's Musical Legacy. Oxford, Clarendon Press. 1998. ISBN 0-19-816669-9
H. Colin Slim a Stefano La Via: "Philippe Verdelot", Grove Music Online, ed. L. Macy (Accessed July 28, 2006), [1] Archivováno 16. 5. 2008 na Wayback Machine.
Susan McClary: Modal Subjectivities: Self-Fashioning in the Italian Madrigal. Berkeley, University of California Press. 2004. ISBN 0-520-23493-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Verdelot na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Philippa Verdelota v projektu IMSLP
Verdelotovy skladby na Choralwiki Archivováno 4. 5. 2016 na Wayback Machine.
Životopis a diskografie