Petr Bogatyrev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Prof. PhDr. Petr Bogatyrev, DrSc., též Pjotr Grigorjevič Bogatyrjov, rusky Пё́тр Григо́рьевич Богатырё́в, (16. ledna 1893 Saratov18. března 1971 Moskva) byl ruský folklorista, etnolog, jazykovědec, literární vědec, teatrolog a překladatel Haška do ruštiny.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Historicko-filologickou fakultu Moskevské univerzity (v roce 1918). Během studia ho nejvíce formoval slavista, byzantolog a literární historik Michail Nestorovič Speranskij (1863–1938), který se také významně věnoval lidové slovesnosti.

Spolu s Romanem Jakobsonem byl členem Moskevského lingvistického kroužku.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1921–1939 pobýval v Československu, zpočátku jako spolupracovník sovětské diplomatické mise, později v archivech vyhledával rossica pro moskevské Státní literární muzeum. Aktivně se účastnil vědeckého života Pražského lingvistického kroužku a byl jeho členem.[1] Z terénních etnografických výzkumů v Zakarpatsku vzešlo dodnes vysoce ceněné strukturalistické dílo Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique (1929), které bylo na Komenského univerzitě v Bratislavě obhájeno jako disertační práce.

Od roku 1934 byl docentem etnografie a folkloristiky na Komenského univerzitě v Bratislavě. Počátkem roku 1940 se vrátil do SSSR, kde vedl moskevský Ústav etnografie. V 50. letech 20. století upadl v nemilost, avšak posléze byl rehabilitován a stal se roku 1964 profesorem na MGU (Moskevská státní univerzita).

Příspěvek k folkloristice[editovat | editovat zdroj]

Funkčně-strukturální metoda: Bogatyrev rozvinul dva důležité aspekty folkloristické práce: synchronní a diachronní vztahy jazyka a folkloru, čímž aplikoval lingvistickou koncepci F. Saussura. Tato metoda se v etnografii ani ve folkloristice ve své době moc velkého ohlasu nedočkala. Až teprve v nedávné době se badatelé k Bogatyrevovým textům vracejí. Metoda velmi připomíná strukturalistické kategorie langue (jazyk) a parole (řeč), přičemž langue má odpovídat kolektivním normám a parole má odpovídat individuální variantě existence folkloru, čímž rozpracoval chápání specifičnosti folklorní tvorby oproti tvorbě literární.

Bogatyrevův příspěvek byl zejména v uplatnění synchronního přístupu ve folkloristice. Do té doby se používal jen přístup historický. Cílem tohoto přístupu bylo studovat vybraný jev ve veškerém dostupném kontextu a ve všech jeho vztazích, které jsou pro něj současné. Bogatyrev chápal strukturální studium jako strukturu forem a funkcí zkoumaného faktu. Funkčně-strukturální metodu použil na příkladu lidového divadla, na vztahu jeho jednotlivých složek i na jeho konkrétních funkcích ve společenské komunikaci. Tyto funkce ještě hierarchizuje a relativizuje. Funkce jsou strukturně spjaté a přechází jedna v druhou. Toto bylo později nazváno funkce struktury funkcí.

Funkčně-strukturální metoda byla také uplatněna při přijímání etnografických jevů. Když je identifikována základní funkce a struktura kulturních faktů, které patří do prostředí, můžeme pochopit, proč byl daný jev přijat. Pokud prostředí přijme nový jev, tak se hierarchie funkcí ve struktuře změní. Bogatyrev považoval jevy i za nositele znaku. Tento znak je pak nositelem struktury znaků, čímž vzniká pojem znak znaku, který využil třeba právě na příkladu lidového divadla.

Reminiscence[editovat | editovat zdroj]

V „Desátém dopise“ své knihy Zoo Viktor Šklovskij vzpomíná na Bogatyreva (s. 44): "Když Roman [Jakobson] odjel do Prahy, pozval Bogatyrjova k sobě. Ten přijel v krátkých kalhotách a nezašněrovaných botách, s kufrem rukopisů a potrhaných papírů, všechno dohromady, že se nedalo poznat, kde je věda a kde kalhoty."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique, Paris 1929.
  • Funkcie kroja na Moravskom Slovensku. Spisy Národopisného odboru Matice slovenskej v Turčianskom Sv. Martine. Sv. 1. Matica slovenská, Turčanský sv. Martin 1937.
  • Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940.
  • Souvislosti tvorby. Cesty k struktuře lidové kultury a divadla, ed. Jaroslav Kolár, Odeon, Praha 1971.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSKOVEC, Tomáš. Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý. Tvar, 2006, č. 19, s. 13.

Knižní zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Bohuslav. Petr Bogatyrjov a strukturalismus. Český lid, 1968, č. 55, s. 193–198.
  • KOLÁR, Jaroslav. Československá léta Petra Bogatyreva. Souvislosti tvorby. Praha 1972, s. 171–182.
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor. Zoo aneb Dopisy nikoli o lásce. SNKLU, Praha 1965. (Z ruského originálu Жили-были přeložila Jiřina Zumrová.)
  • LEŠČÁK, M. - SIROVÁTKA, O.: Folklór a folkloristika. Bratislava: Smena 1982, s. 74 – 77.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]