Petr Bogatyrev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Bogatyrev
Narození 28. ledna 1893
Saratov
Úmrtí 18. března 1971 (ve věku 78 let)
Moskva
Povolání etnograf, učitel a spisovatel
Alma mater Lomonosovova univerzita
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. PhDr. Petr Bogatyrev, DrSc., též Pjotr Grigorjevič Bogatyrjov, rusky Пё́тр Григо́рьевич Богатырё́в, (16. ledna 1893 Saratov18. března 1971 Moskva) byl ruský folklorista, etnolog, jazykovědec, literární vědec, teatrolog a překladatel Haška do ruštiny.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Historicko-filologickou fakultu Moskevské univerzity (v roce 1918). Během studia ho nejvíce formoval slavista, byzantolog a literární historik Michail Nestorovič Speranskij (1863–1938), který se také významně věnoval lidové slovesnosti.

Spolu s Romanem Jakobsonem byl členem Moskevského lingvistického kroužku.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1921–1939 pobýval v Československu, zpočátku jako spolupracovník sovětské diplomatické mise, později v archivech vyhledával rossica pro moskevské Státní literární muzeum. Aktivně se účastnil vědeckého života Pražského lingvistického kroužku a byl jeho členem.[1] Z terénních etnografických výzkumů v Zakarpatsku vzešlo dodnes vysoce ceněné strukturalistické dílo Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique (1929), které bylo na Komenského univerzitě v Bratislavě obhájeno jako disertační práce.

Od roku 1934 byl docentem etnografie a folkloristiky na Komenského univerzitě v Bratislavě. Počátkem roku 1940 se vrátil do SSSR, kde vedl moskevský Ústav etnografie. V 50. letech 20. století upadl v nemilost, avšak posléze byl rehabilitován a stal se roku 1964 profesorem na MGU (Moskevská státní univerzita).

Příspěvek k etnologii a folkloristice[editovat | editovat zdroj]

Funkčně-strukturální metoda: Bogatyrev rozvinul dva důležité aspekty folkloristické práce: synchronní a diachronní vztahy jazyka a folkloru, čímž aplikoval lingvistickou koncepci F. Saussura. Tato metoda se v etnografii ani ve folkloristice ve své době moc velkého ohlasu nedočkala. Až teprve v nedávné době se badatelé k Bogatyrevovým textům vracejí. Metoda velmi připomíná strukturalistické kategorie langue (jazyk) a parole (řeč), přičemž langue má odpovídat kolektivním normám a parole má odpovídat individuální variantě existence folkloru, čímž rozpracoval chápání specifičnosti folklorní tvorby oproti tvorbě literární.

Bogatyrevův příspěvek byl zejména v uplatnění synchronního přístupu ve folkloristice. Do té doby se používal jen přístup historický. Cílem tohoto přístupu bylo studovat vybraný jev ve veškerém dostupném kontextu a ve všech jeho vztazích, které jsou pro něj současné. Bogatyrev chápal strukturální studium jako strukturu forem a funkcí zkoumaného faktu. Funkčně-strukturální metodu použil na příkladu lidového divadla, na vztahu jeho jednotlivých složek i na jeho konkrétních funkcích ve společenské komunikaci. Tyto funkce ještě hierarchizuje a relativizuje. Funkce jsou strukturně spjaté a přechází jedna v druhou. Toto bylo později nazváno funkce struktury funkcí.

Funkčně-strukturální metoda byla také uplatněna při přijímání etnografických jevů. Když je identifikována základní funkce a struktura kulturních faktů, které patří do prostředí, můžeme pochopit, proč byl daný jev přijat. Pokud prostředí přijme nový jev, tak se hierarchie funkcí ve struktuře změní. Bogatyrev považoval jevy i za nositele znaku. Tento znak je pak nositelem struktury znaků, čímž vzniká pojem znak znaku, který využil třeba právě na příkladu lidového divadla.

Reminiscence[editovat | editovat zdroj]

V „Desátém dopise“ své knihy Zoo Viktor Šklovskij vzpomíná na Bogatyreva (s. 44): "Když Roman [Jakobson] odjel do Prahy, pozval Bogatyrjova k sobě. Ten přijel v krátkých kalhotách a nezašněrovaných botách, s kufrem rukopisů a potrhaných papírů, všechno dohromady, že se nedalo poznat, kde je věda a kde kalhoty."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique, Paris 1929.
  • Funkcie kroja na Moravskom Slovensku. Spisy Národopisného odboru Matice slovenskej v Turčianskom Sv. Martine. Sv. 1. Matica slovenská, Turčanský sv. Martin 1937.
  • Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940.
  • Souvislosti tvorby. Cesty k struktuře lidové kultury a divadla, ed. Jaroslav Kolár, Odeon, Praha 1971.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSKOVEC, Tomáš. Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý. Tvar, 2006, č. 19, s. 13.

Knižní zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Bohuslav. Petr Bogatyrjov a strukturalismus. Český lid, 1968, č. 55, s. 193–198.
  • KOLÁR, Jaroslav. Československá léta Petra Bogatyreva. Souvislosti tvorby. Praha 1972, s. 171–182.
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor. Zoo aneb Dopisy nikoli o lásce. SNKLU, Praha 1965. (Z ruského originálu Жили-были přeložila Jiřina Zumrová.)
  • LEŠČÁK, M. - SIROVÁTKA, O.: Folklór a folkloristika. Bratislava: Smena 1982, s. 74 – 77.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]