Pavlovův pavilon
| Pavlovův pavilon | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
školní budova | |
| Základní informace | |
| Sloh | kotěrovská moderna[1] |
| Architekt | Hanuš Zápal |
| Současný majitel | Univerzita Karlova |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeň,  Česko |
| Ulice | Lidická 1 |
| Souřadnice | 49°45′42,22″ s. š., 13°22′4,9″ v. d. |
  Pavlovův pavilon | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 12813/4-4896 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavlovův pavilon (též Pavlovův ústav) je bývalá školní budova Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Po dostavbě nového univerzitního kampusu u Fakultní nemocnice Plzeň byl objekt Univerzitou Karlovou nabídnut k prodeji.[2] pro Vyšší hospodářskou školu. Leží na Lidické třídě v plzeňské městské části Severní Předměstí. Budova byla 3. ledna 1994 prohlášena kulturní památkou[3], jako první ze staveb architekta Hanuše Zápala.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V jihozápadních Čechách neexistovala na počátku 20. století žádná střední škola s hospodářským zaměřením. Všechny nově vystavované školy se orientovaly na průmyslové obory. Dne 14. října 1918 bylo Zemskou správní komisí Českého království schváleno otevření zemědělského studijního oboru v Plzni, pro nějž byl již předtím zakoupen statek Lüftnerka.
Pro plánovanou novou budovu Vyšší hospodářské školy bylo vybráno příhodné místo na půli cesty od školního statku Lüftnerka a boleveckých rybníků, které byly školou taktéž využívány. Vybrána byla parcela sevřená ulicemi Plaská a Karlovarská. Novostavbou byl pověřen významný plzeňský architekt Hanuš Zápal, pro kterého se tato stavba stala jednou z nejvýznamnějších v celé jeho kariéře. Projekt byl zpracován roku 1920, avšak se stavbou se začalo až v květnu 1923. 6. října 1924 v ní bylo zahájeno vyučování.[5]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Zápal budovu školy odsunul od uličního provozu dvou rušných plzeňských tříd a obklopil ji novým parkem, ve kterém využil přítomnosti již vzrostlých stromů, a doplnil ho o okrasný bazén a alpin. Svou atraktivností se park stal reprezentantem města Plzně v mnohých dobových publikacích.
V nároží parcely vznikla mohutná školní budova na půdorysu L s valbovou střechou, která na svých průčelích kombinuje prvky přírodních a umělých kamenů, omítek a režných cihel.[6] Od nárožní budovy, do níž vede z nádvoří dvouramenné schodiště, jež je dominantou celého objektu, vybočují dvě křídla, táhnoucí se rovnoběžně s ulicemi. Křídlo směřující ke Karlovarské třídě obývaly učebny chemie a rostlinné a živočišné výroby s laboratořemi. V druhém křídle při Plaské ulici se nacházely reprezentativní prostory školy v čele s ředitelnou a profesorskou sborovnou, na nějž byl napojen dvojpodlažní obytný dům se čtyřpokojovým bytem ředitele a dvěma byty pro školní personál.[7]
Zcela zřejmá je Zápalova inspirace modernistickými stavbami Jana Kotěry. Budova Vyšší hospodářské školy v Plzni je doplněna kubizujícími detaily, novoklasicistními prvky (trojúhelníkové štíty) a prvky geometrické moderny (cihlové zdivo). V interiéru zejména reprezentativních prostor byly použity atypické prvky a kusy nábytku. Do profesorské sborovny byl ku příkladu instalován trámový strop či v hlavní aule byla promítací plocha doplněna o kubistické pilastry a figurální plastiky Otokara Waltera, zobrazující klečící ženy s kohoutem, beranem a žňovým snopem.[5] Do prostor reprezentativního schodiště byl vedle soch Otakara Ševce umístěn tryptich z dílny Augustina Němejce s názvem Ze života lidu na Plzeňsku z roku 1927.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ METLIČKA, Daniel. Pavlovův ústav Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Encyklopedie Plzeň [online]. 2021-05-03 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online.
- ↑ ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Lékařská fakulta nabídne k prodeji tři budovy, nemá pro ně využití. iDNES.cz [online]. 2022-08-17 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Budova býv. Vyšší hospodářské školy. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-06]. Dostupné online.
- ↑ ŠVUGEROVÁ, Kateřina. Významná umělecká osobnost plzeňského regionu: architekt Hanuš Zápal. Plzeň, 2012 [cit. 2023-02-11]. 74 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Jan Souček. s. 28–29.
- ↑ a b DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal, 1885-1964: architekt Plzeňska. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-88027-01-0. Kapitola Geometrická moderna, s. 84–88.
- ↑ DOMANICKÝ, Petr. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen : guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Plzeň: Nava, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7211-433-7. Kapitola Lochotín, s. 263.
- ↑ WAISSEROVÁ (ŠUBRTOVÁ), Anna. Budova Vyšší hospodářské školy 1923–1924. Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2023-02-07]. Dostupné online.
- ↑ ZÍVALOVÁ, Kristýna. Hanuš Zápal a jeho školní budovy. Plzeň, 2013. 73 s. Diplomová práce. Západočeská univezita v Plzni. Vedoucí práce Eva Mušková. s. 59. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal: 1885-1964 - architekt Plzeňska. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-88027-01-0.
- Kolektiv autorů. Plzeň: průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti = Pilsen: guide through the architecture of the town from the beginning of the 19th century to present day. Plzeň: Nava, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7211-433-7.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bývalá Vyšší hospodářská škola na Wikimedia Commons - Plzeňský architektonický manuál: Budova Vyšší hospodářské školy Anna Waisserová (Šubrtová).
- Encyklopedie města Plzně: Pavlovův ústav Lékařské fakulty UK Daniel Metlička.
