Květozobcovití
 Květozobcovití | |
|---|---|
 květozobec chocholatý (Paramythia montium) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | květozobcovití (Paramythiidae) Sclater, 1893 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Květozobcovití (Paramythiidae) jsou nepočetná čeleď pěvců, kterou tvoří pouze dva rody: rod Oreocharis zahrnuje druh květozobec sýkorovitý (O. arfaki), rod Paramythia zahrnuje druh květozobec chocholatý (P. montium), od něhož bývá osamostatňován i druh Paramythia olivacea.[1] Zástupci této čeledi žijí endemicky na Nové Guineji.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Květozobcovití dosahují délky těla 12 až 22 cm. Tělo je malé až středně velké, vejčitého tvaru. Křídla jsou středně dlouhá, ocas krátký až středně dlouhý. Mohutná hlava je nesena na krátkém, tlustém krku. Zobák je krátký až středně dlouhý, svým tvarem rovný až mírně zakřivený. Peří se vyznačuje pestrým zbarvením: květozobec chocholatý má olivově zelený hřbet kontrastující s výrazným černým, žlutým a bílým vzorem, rod Paramythia vyniká částečně šedomodrým opeřením, jež se táhne od příuší až po spodní partie. U květozobce sýkorovitého se objevuje pohlavní dimorfismus, kdy samice mívají fádnější odstíny ve srovnání se samčím protějškem.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Květozobcovití se řadí v rámci kladu pěvců Orioloidea, příbuzenské vztahy však zůstávají sporné. Dvě studie naznačují sesterský vztah s žluvovitými (Oriolidae),[2][3] novější práce Jønsson & kol., 2011 naznačuje sesterský vztah s kosovcovitými (Psophodidae).[4] Studie Aggerbeck & kol., 2014 čeleď Paramythiidae identifikuje jako sesterskou vůči kosovcovitým a zelenáčkovitým (Vireonidae).[5]
Chování a ekologie[editovat | editovat zdroj]
Květozobcovití se živí především drobným ovocem, zejména bobulemi. Květozobec sýkorovitý se však přiživuje i květy či poupaty, rod Paramythia loví i drobné bezobratlé.
Informace o hnízdním chování se opírají zejména o studie rodu Paramythia. Jde o monogamní ptáky s biparentální péčí, již si budují objemné miskovité hnízdo, které umisťují na vidlici stromu nebo keře, přičemž samice snáší jedno vejce. U květozobce sýkorovitého byl pozorován pár se dvěma mláďaty, takže jeho snůšky zřejmě činí alespoň dvě vejce. Inkubaci obstarává pouze samice, péči o následné potomstvo oba rodiče. Inkubační doba trvá asi 12 dní, zbylé informace o hnízdění zůstávají jen špatně probádány.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beerenfresser na německé Wikipedii.
- ↑ Australasian babblers, logrunners, satinbirds, berrypeckers, wattlebirds, whipbirds, jewel-babblers, quail-thrushes – IOC World Bird List v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online.
- ↑ BARKER, F. Keith; CIBOIS, Alice; SCHIKLER, Peter. Phylogeny and diversification of the largest avian radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2004-07-27, roč. 101, čís. 30, s. 11040–11045. Dostupné online [cit. 2024-05-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0401892101. PMID 15263073. (anglicky)
- ↑ DRISKELL, Amy; CHRISTIDIS, Les; GILL, B. J. A new endemic family of New Zealand passerine birds: adding heat to a biodiversity hotspot. Australian Journal of Zoology. 2007, roč. 55, čís. 2, s. 73. Dostupné online [cit. 2024-05-04]. ISSN 0004-959X. DOI 10.1071/ZO07007. (anglicky)
- ↑ JØNSSON, Knud A.; FABRE, Pierre-Henri; RICKLEFS, Robert E. Major global radiation of corvoid birds originated in the proto-Papuan archipelago. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011-02-08, roč. 108, čís. 6, s. 2328–2333. Dostupné online [cit. 2024-05-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1018956108. PMID 21262814. (anglicky)
- ↑ AGGERBECK, Marie; FJELDSÅ, Jon; CHRISTIDIS, Les. Resolving deep lineage divergences in core corvoid passerine birds supports a proto-Papuan island origin. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-01, roč. 70, s. 272–285. Dostupné online [cit. 2024-05-04]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.09.027.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- David W. Winkler, Shawn M. Billerman & Irby J. Lovette: Bird Families of the World, The CornellLab of Ornithology & Lynx Edicions, Barcelona, 2015. ISBN 978-84-941892-0-3, S. 343–347.
- Bruce M. Beehler, Thane K. Pratt: Birds of New Guinea: Distribution, Taxonomy, and Systematics. Princeton University Press, Princeton, New Jersey 2016 ISBN 978-0691164243, S. 352–353.
- SCLATER, Philip Lutley. Notes on Paramythia montium and Amalocichla sclateriana. The Ibis. Čís. 18, s. 243–246. biodiversitylibrary.org Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu květozobcovití na Wikimedia Commons 
Taxon Paramythiidae ve Wikidruzích
