Panna Maria Zderazská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Panna Maria Zderazská
Socha Panny Marie Zderazské.jpg
Umístění
Umístění Kostel svatého Vojtěcha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milostná socha Panny Marie Zderazské je vzácnou pozdně gotickou památkou původně zhotovenou na konci 15. století. Je umístěna na bočním oltáři v kostele sv. Vojtěcha v Praze na Novém Městě. Znázorňuje Pannu Marii stojící na měsíci s Ježíškem v levé a žezlem v pravé ruce. Zhotovena byla staročeskými řezbáři z lipového dřeva, ozdobena polychromií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha pochází z konce 15. století z období vlády krále Vladislava II. (1471-1510), které bylo pro Čechy poměrně pokojné. Původně byla uctívána v blízkém, dnes zaniklém, kostele sv. Petra (později sv. Petra a Pavla) na Zderaze (dnes: na Zbořenci). Zde od 12. století působil řád křížovníků, strážců Božího hrobu jeruzalémského. Členové tohoto řádu nosili na černém rouchu dvojitý červený kříž. S tímto křížem je na některých starých obrázcích tato Madona zobrazována.

Rozsáhlý trojlodní kostel byl i s klášterem v roce 1419 zpustošen a později úplně rozbořen rozlíceným husitským davem. Po zlepšení poměrů se řeholníci vrátili do Prahy a konali bohoslužby v bývalé sakristii.

V barokním období – za probošta Viléma Elbla z Elbinberku (+1690) – došlo k obnově západní části klášterní budovy. Během rekonstrukce byla v sutinách nalezena tato socha, kterou řeholníci následně umístili do kaple (v roce 1660).

Velká úcta zbožného lidu k této Madoně je zřejmá například z daru měšťana Daniela Mazánka ze Zlatého pole, který r. 1699 ve své závěti odkázal 10 000 zlatých pro obnovení chrámu na Zderaze. S touto barokní stavbou se začalo v roce 1722.

Modlitba k Panně Marii Zderazské.jpg

Milostná socha Madony byla z kaple do nového kostela přenesena za velkých slavností 8. prosince 1731. Slavnostní kázání karmelitána P. Vojtěcha o těchto slavnostech bylo vydáno tiskem s titulem:

„Phoenix z popele obživlý aneb Sláva domu Páně Zderadského knížat apoštolských sv. Petra a Pavla z hrobu prvního Zderadského slavného chrámu v smutných před léty zříceninách pohřbeného, radostně vzkříšená, kteréhožto v nově pozdviženého domu Božího nejdražší ozdoba sumovní sláva po Kristu Spasiteli jest největší Matka Maria, v starožitným a milostným svatým obraze Zderazským, již zdávna od věřícího stavu vyššího i nižšího nábožně ctěná, velebená a vzývaná a onehdy k většímu Zderadsko – mariánských ctitelů potěšení a žádosti do nového předřečeného chrámu kanovníků regulárních nejsvětějšího hrobu Páně strážních s dvojnásobným červeným křížem slavně přenesená..“

K Madoně se o pomoc utíkaly zvláště ženy v požehnaném stavu a matky po porodu. Klášterní letopisy vypravují o mnohých dobrodiních přičítaných Madoně. Stejnou řečí hovoří i rytiny, kterých se z 18. století zachovalo několik, dále pak i zvláštní modlitby k Panně Marii Zderazské. Jedna z nich původem od Václava Suchého vytištěná roku 1742 v Praze je dnes umístěna na klekátku před Madonou.

Socha s novogotickým podstavcem.jpg

Josefinské rušení klášterů a kostelů zasáhlo i zderazské strážce Božího hrobu a to roku 1784. Ale ani v těchto bouřích nezanikla úcta ke Zderazské Bohorodičce. Socha byla z kostela sv. Petra a Pavla přenesena do kostela sv. Václava v Resslově ulici. Po zrušení tamějšího kláštera augustiniánů – bosáků roku 1785 byla pro velkou úctu, kterou k ní lid choval, přenesena do farního kostela sv. Vojtěcha. Zasloužil se o to farář Antonín Dvořák.

Socha byla restaurována roku 1875 akademickým sochařem Veselým a roku 1922 restaurátorem Vendelínem Kostečkou.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Je zdokumentováno, že císař Leopold I. znal tuto sochu a ctil ji ve své nemoci.[zdroj?]

V roce 1875 byl pro sochu zhotoven zlacený podstavec v gotickém slohu podle nákresu prof. Jiřího Pacolda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Baťková, Růžena; a kol. Umělecké památky Prahy: Nové město., Vyšehrad, Vinohrady. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0627-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]