Panna Maria Klatovská
| Panna Maria Klatovská | |
|---|---|
 Panna Maria Klatovská s Dítětem | |
| Umístění | Dominikánský klášter v Českých Budějovicích; původní obraz se nachází v kostele Narození Panny Marie v Klatovech |
Panna Maria Klatovská je oltářní obraz a svatyně arciděkanského kostela Narození Panny Marie v Klatovech. Krvácející obraz Madony proslul jako zázračný a jsou mu připisována mnohá zázračná uzdravení zejména neplodných párů a ochrana dětí a matek.[1]
Původ obrazu[editovat | editovat zdroj]
Obraz Panny Marie Klatovské je kopií slavného obrazu Madonna del Sangue ve vesnici Re, v údolí Vigezzo. Obraz se původně jmenoval Madona del Latte (Matka Boží mlékem krmící – Galaktotrofusa) a byl namalován na průčelí malého kostela San Maurizio.[2][3]
29. dubna 1494 se před kostelem sešla skupina mladých lidí, aby si zahrála tradiční vesnickou hru piodella, která spočívala v házení plochým kamenem na dřevěný válec, na němž byla umístěna mince. Jeden z nich, nevěřící muž Jan Zukkone, který měl ve hře obzvlášť smůlu, se rozzlobil a hodil kámen na kostel, přičemž zasáhl portrét Panny Marie.[4]
Následujícího rána začala freska Madony krvácet z čela. Krev hojně tekla ještě asi 20 dní a mnoho nemocných a nemohoucích obyvatel údolí se po posílení úcty k Madoně v Re uzdravilo díky zázrakům, které byly oficiálně uznány tehdejšími civilními i církevními úřady.
V roce 1606 byla zahájena stavba většího kostela, který byl dokončen v roce 1628, ale příliv poutníků z celé Itálie a sousedního Švýcarska vyžadoval ještě větší stavbu. V roce 1894, čtyři sta let po zázraku, tak bylo rozhodnuto o stavbě svatostánku. Práce byly zahájeny až v roce 1922 a bazilika Madonna del Sangue byla vysvěcena 5. srpna 1958. Oslava zázraku se koná každoročně od 29. dubna do 1. května, kdy se koná srdečná a hojně navštěvovaná pěší pouť z Domodossola.[2][4]
-
Madonna del Sangue di Re -
Madonna di Re -
Bazilika Madonna del Sangue v Re -
Oltářní obraz v bazilice Madonna del Sangue
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ze zázračného obrazu bylo pořízeno několik kopií, u kterých se vyskytovaly podobné vlastnosti jako u originálu.[3] Po třicetileté válce přišel z této italské vesnice Re u jezera Lago Maggiore do Klatov kominík Bartoloměj Rizzoleti, který držel ve vlastnictví kopii tohoto mariánského obrazu. V roce 1652 byl přijat za klatovského měšťana a oženil se. S manželkou však nemohl mít děti, tak si vzal do péče schovanku Annu Rýmerovou, která se později vdala za krejčího Ondřeje Hirschbergera, který se však oddával neúměrně pití, a rodina kvůli tomu zchudla. V době nemoci svých dětí se Hirschberger ze zoufalství začal modlit u obrazu a děti se rychle uzdravily. Hirschberger si pak začal "vypomáhat" tím, že před obrazem léčil i další nemocné lidi z okolí.[3]
Náhle v neděli 8. července 1685 začal obraz potit krev stejně jako jeho italský originál. Z toho nastal velký rozruch a obraz ihned přenesli do kostela na hlavní oltář. V Praze byla vytvořena nezávislá komise, která zázrak podle očitých svědků zkoumala a v neděli 23. září 1685 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna uznal tento jev za zázrak a již následující rok se konala druhou červencovou neděli první pouť k obrazu. Město díky každoročním poutím začalo vzkvétat a ze získaného přílivu peněz byly vystavěny nové barokní Klatovy.[3]
Milostný obraz[editovat | editovat zdroj]
Původní obraz v kostele sv.Mauricia v Re byl vytvořen dle vzoru byzantských ikon. Jeho kopie obraz Panny Marie Klatovské je umístěn v klatovském kostele Narození Panny Marie v otočném rámu, z něhož vytvořená kopie se nosí od roku 1699 každoročně v církevním procesí. Postupně vznikaly další kopie, které mají rovněž věřící sílu milostného obrazu. Nachází se na domech, hřbitovech, Božích mukách, v oltářích různých kostelů v jihozápadních Čechách, Bavorsku, Německu, Rakousku, ale i v Maďarsku.[3] Věrná kopie klatovského obrazu se nachází i na budově Valdštejnského paláce v Praze.[5] Na obraze se nachází nápis: „IN GREMIO MATRIS SEDET SAPIENTIA PATRIS“, tj. česky: V lůně Matky sedí Moudrost Otcova.[3][1]
Vědecké zkoumání[editovat | editovat zdroj]
Primář klatovské hematologie MUDr. Josef Časta provedl v roce 1985 analýzu vzorků krve z obrazu a zjistil, že se jedná o krev lidskou skupiny AB. Tým kriminalistů prozkoumával v roce 2006 obraz a žádné stopy krve nenašel.[6] Ani to však nemusí být rozhodující, neboť: "Od hlavy madony dolů přes její krk až na hlavu Ježíška však kdysi něco skutečně teklo. Stopy jsou sice málo patrné, ale přesto tu jsou. Olejová barva to nebyla a vzorky z těchto stop odebrané obsahují lidskou DNA!"[5]
Klatovská Madona má však pro věřící svůj stále nezpochybnitelný a obrovský duchovní význam, jejíž věhlas přesáhl hranice Česka. V italském městečku Re tvrdí, že krev na obraze Naše Paní Krve (it. Madonna del Sangue) je lidská, krevní skupiny AB a uchovávají ji zde v plné nádobce.[5] Rozbor krve z klatovského obrazu z roku 1985 byl shodný s rozborem krve provedeným v roce 1962 u italského obrazu. Bylo prokázáno, že se jednalo o lidskou krev skupiny AB.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c NEDVĚD, Jaroslav. OBRAZEM: Klatovská pouť připomněla moc zázračného obrazu. iDNES.cz [online]. 2011-07-11 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Vigezzo Valley - Sanctuary of the Madonna del Sangue in Re [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f WWW.PRATELECESKEHISTORIE.ESTRANKY.CZ. Panna Marie Klatovská - zázrak v r. 1685. Přátelé české historie [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Informační server ŠumavaNet.CZ - výpis příspěvku. www.farnost-klatovy.info [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Krev Klatovsk� Madony. web.archive.org [online]. 2009-03-21 [cit. 2024-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-21.
- ↑ Poznatsvět | Případ záhadného obrazu z Klatov: Panna Marie plačící krev stále nemá vysvětlení. www.poznatsvet.cz [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madonna del Sangue na Wikimedia Commons
