Přeskočit na obsah

Pětiválcový řadový motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pětiválcový řadový motor Volvo B5244S montovaný napříč
Animace práce motoru

Pětiválcový řadový motor nebo řadový pětiválec označovaný také zkratkou R5, je pístový spalovací motor s pěti válci uspořádanými v řadě. Válce mají společný blok válců a klikovou skříň. Taková konfigurace je kompromisem mezi menším řadovým čtyřválcem a větším řadovým šestiválcem.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Úhel otočení klikového hřídele je 144°, posloupnost zápalu je 1-2-4-5-3. Motor generuje vibrace, ovšem ty jsou minimalizovány pomocí jednoho vyvažovacího hřídele.[1]

Návrhy pětiválce

[editovat | editovat zdroj]

Henry Ford vyvinul řadový pětiválec koncem 30. a začátkem 40. let pro design kompaktních ekonomických automobilů, ale kvůli malé poptávce po malých automobilech v USA se nikdy do výroby nedostal.[2]

Pro pohon navrhovaného středního vojenského nákladního automobilu (pozdější Praga V3S), byl zvažován pětiválcový motor T-108. Tento motor byl derivátem dvanáctiválcového motoru Tatry 111. Výkon tohoto motoru byl nedostatečný, a proto byl přidám 1 válec.[3]

Jedním z prvních řadových pětiválců, který se dostal do výroby byl motor Volkswagen 2.1 R5 v automobilu Audi 100. Ten se montoval koncem 70. let a poháněl i legendární rallye automobil Audi Quattro.[4]

Pětiválcový řadový motor se používá v automobilech jako je Lancia Thesis, Alfa Romeo 156, Alfa Romeo 159, Alfa Romeo 166, Audi 80, Audi 90, Audi 100, Audi Quattro, Audi A6, Audi TT-RS, Audi RS3 / RSQ3, Audi S2 Coupé, Ford Focus ST / RS, Fiat Bravo, Fiat Marea, Fiat Coupé, Acura TL, Chevrolet Colorado,Mercedes-Benz W123, Mercedes-Benz W124, Volvo 850, Volvo 940, Volvo V70, Volvo S60, Volvo S80, VW Passat NMS (USA), Volkswagen Transporter/Multivan, VW Touareg, VW Golf/Jetta/Rabbit/Beetle (USA), Caravelle T4 so 78PSe, a 102PS apod.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Straight-five engine na anglické Wikipedii a Päťvalcový radový motor na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Mark Wan. Inline 5-cylinder engines [online]. autozine.org [cit. 2011-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-01-2016.
  2. ↑ Henry Ford's Weird Old Engines. [s.l.]: Popular Science, srpen 1960. Dostupné online. S. 195.
  3. ↑ FRÝBA, Jiří. Legendární Praga V3S. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2016. 256 s. ISBN 978-80-247-5724-7. S. 15–16.
  4. ↑ Graham Robson. Audi Quattro. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 12.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]