Osmocen
| Osmocen | |
|---|---|
 Struktura osmocenu | |
| Obecné | |
| Systematický název | Bis(η5-cyklopentadienyl)osmium |
| Anglický název | Osmocene |
| Německý název | Osmocen |
| Funkční vzorec | Os(C5H5)2 |
| Sumární vzorec | C10H10Os |
| Vzhled | bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1273-81-0 |
| SMILES | [cH-]1cccc1.[cH-]1cccc1.[Os+2] |
| InChI | 1/2C5H5.Os/c2*1-2-4-5-3-1;/h2*1-5H;/q2*-1;+2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 320,42 g/mol |
| Teplota tání | 234 °C |
| Teplota varu | 298 °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osmocen je organokovová sloučenina osmia se vzorcem Os(C5H5)2. Za laboratorní teploty je to pevná bílá látka.
Syntéza[editovat | editovat zdroj]
Osmocen lze připravit refluxem oxidu osmičelého s kyselinou bromovodíkovou a následnou reakci s cyklopentadienem a zinkem.[1]
Poprvé byl připraven Ernestem Otto Fischerem a Heinrichem Grumbertem reakcí chloridu osmičitého s nadbytkem cyklopentadienidu sodného v dimethoxyethanu. Meziproduktem je zde pravděpodobně OsCl2. Podobnou reakci lze provést s cyklopentadienylmagnesiumbromidem, ale s nižším výtěžkem.[2]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Osmocen je bílá, pevná látka. Jeho struktura je tvořena iontem osmia obklopeným dvěma cyklopentadienovými kruhy v sendvičovém uspořádání. Podobně jako ruthenocen krystaluje v zákrytové konformaci, tím se odlišují od ferrocenu.[1]
Na rozdíl od ferrocenu a ruthenocenu má menší sklon k elektrofilní aromatické substituci, ale ochotněji vytváří adukty s Lewisovými kyselinami.[3]
Kation osmocenia, [Os(C5H5)2]+, dimeruje a vytváří dvojjaderný komplex s vazbou Os-Os. Naproti tomu, kation [Os(C5(CH3)5)2]+ je stabilní v monomerní formě.[4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
V roce 2009 byla publikována metoda fotokatalytického rozkladu vody, která využívá osmocen jako katalyzátor.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osmocene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b BOBYENS, J. C. A.; LEVENDIS, D. C.; BRUCE, Michael I. Crystal structure of osmocene, Os(η-C5H5)2. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1986-08, roč. 16, čís. 4, s. 519–524. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. ISSN 0277-8068. DOI 10.1007/BF01161040. (anglicky)
- ↑ FISCHER, Ernst Otto; GRUBERT, Heinrich. Über Aromatenkomplexe von Metallen, XXIX. Di‐cyclopentadienyl‐osmium. Chemische Berichte. 1959-09, roč. 92, čís. 9, s. 2302–2309. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. ISSN 0009-2940. DOI 10.1002/cber.19590920948. (anglicky)
- ↑ KUR, Sally A.; RHEINGOLD, Arnold L.; WINTER, Charles H. Synthesis, Characterization, and Halogenation of Decakis(acetoxymercurio)osmocene. Crystal and Molecular Structure of Decachloroosmocene. Inorganic Chemistry. 1995-01, roč. 34, čís. 1, s. 414–416. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00105a067. (anglicky)
- ↑ Metallocenes and Sandwich Complexes. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-540-46128-9, ISBN 978-3-540-46129-6. DOI 10.1007/978-3-540-46129-6_13. S. 251–288. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-540-46129-6_13.
- ↑ KUNKELY, Horst; VOGLER, Arnd. Water Splitting by Light with Osmocene as Photocatalyst. Angewandte Chemie International Edition. 2009-01-27, roč. 48, čís. 9, s. 1685–1687. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. DOI 10.1002/anie.200804712. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Osmocen na Wikimedia Commons
