Oslavenec (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oslavenec
Žánrkomická opera
SkladatelJindřich Hartl
LibretistaAntonín Koukl
Počet dějství1
Originální jazykčeština
Datum vzniku1881
Premiéra29. července 1882, Praha, Aréna v Kravíně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oslavenec je komická opera[p 1] o jednom dějství českého skladatele Jindřicha Hartla na libreto Antonína Koukla. Poprvé ji uvedla 29. července 1882 divadelní společnost Jana Pištěka v Letním divadle na Královských vinohradech (Aréna v Kravíně) v Praze.[1]

Vznik a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Skladatel a dirigent Jindřich Hartl se vzápětí po absolvování varhanické školy v Praze (1874) zapojil do divadelního dění, nejprve v ochotnickém Mikulášském divadle, kde působil souběžně se svým zaměstnáním varhaníka, od roku 1877 pak u Pištěkovy divadelní společnosti, v letech 1879 až 1881 u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic a v letech 1881 až 1884 opět u Pištěka. Vedle zastávání kapelnické pozice v těchto společnostech, díky čemuž dirigoval značné množství oper a operet, také pro tato divadla komponoval scénickou hudbu k činohrám.[2][3]

Přitom napsal roku 1881 i krátkou operu – označovanou též jako „operní žert“ – pod názvem Oslavenec. Libreto s prostým venkovským námětem mu napsal mladý básník, dramatik a student práv, předčasně zesnulý Antonín Koukl (1860–1884), mimo jiné též libretista oper Ženichové Karla Kovařovice a Bratránek Josefa Nešvery.[4] Pištěkova společnost ji uvedla v premiéře 29. července 1882 v tzv. Letním divadle na Královských Vinohradech, známějším pod názvem „aréna v Kravíně“, v kombinaci s veseloherní aktovkou rovněž od Antonína Koukla Lov mladého krále. Při ohlašování premiéry Pražský denník zdůrazňoval, že Kouklovy „dosavadní práce se těšily vždy zasloužené přízni“ a že Hartlova hudba „lze-li souditi dle dosavadních skladeb tohoto mladého hudebního umělce, vyhoví zouplna požadavkům, jaké se kladou v lahodnou hudbu“.[5]

Ačkoli odborné recenze v tisku dílko uvedené v lidovém divadle pomíjely, obecenstvo ji přijalo celkem příznivě – opera u něj „doznala úspěchu velmi čestného“.[6] Nikoli však následující činohru, a proto byl Oslavenec hrán při třetím (a v Praze zřejmě posledním) představení v kombinaci s Blodkovou operou V studni. Podle pozdější zprávy v tisku se však kritika „celkem velmi příznivě se o výtvoru tomto pronesla“, včetně již uznávané autority Antonína Dvořáka, a Hartl podle zejména jeho pokynů Oslavence ještě přepracoval. V nové podobě k němu práva v říjnu 1882 koupilo i Švandovo divadlo – což dokazuje, že Hartlovo přecházení mezi oběma konkurenčními soubory nezanechalo zlou krev.[7] Švanda Oslavence uvedl ve svém smíchovském divadle poprvé 17. ledna 1883.[8] Souběžně ho hrála Pištěkova společnost na svých mimopražských působištích (například v Jičíně).[9] Po roce 1883 už tisk žádné profesionální uvedení Oslavence neregistruje, poměrně příznivý ohlas byl však Jindřichu Hartlovi jistě ku prospěchu při jednání o uvedení jeho celovečerní komické opery Natalie v Národním divadle o několik let později.

Tištěné libreto bylo vydáno v nakladatelství Jelínek & Hoffmann již v létě roku 1882 (byť nese vročení 1883).[10]

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Varčický, měšťanosta
  • Jiřík, venkovský hoch
  • Amálka, venkovské děvče
  • Castagnelli, sochař
  • Petronella, jeho žena
  • Bartoloměj, kantor
  • Lid a zpěváci

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

V městečku Křeseticích má umělec Castagnelli zhotovit sochu rodáka Fabiána ke stému výročí jeho narození. Starosta Varčický slibuje Castagnellimu pět dukátů odměny, bude-li dílo hotovo večer před výročím.

Castagnelli přemluví mládence Jiříka, aby se za sochu přestrojil; tak by umělec získal odměnu a nemusel by práci včas dokončit. Při oslavách si podvodu nikdo nepovšimne. Až když Jiříkova milá Amálka má položit k nohám „sochy“ věnec, Jiřík zapomene na svou roli, seskočí a Amálku obejme. Po vysvětlení, že vše učinil z lásky k Amálce, starosta Varčický Jiříkovi odpouští a Castagnelliho předá k potrestání.

Autorovo shrnutí děje v původním znění i celé libreto jsou k dispozici online.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V literatuře, například v knize Miroslava Šulce Česká operetní kronika 1864-1948 (vyd. Divadelní ústav, Praha, 2002, str. 408), je Oslavenec někdy uváděn jako opereta, čemuž ovšem neodpovídá ani autorské označení, ani zmínky v dobovém tisku, ani forma díla – text je prokomponován bez mluvených dialogů. Skutečnou operetu Hartl napsal až později (Záboj a Ludiše, 1890).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Letní divadlo na Král. Vinohradech. Národní listy [online]. 1882-07-29 [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  2. PETRÁNĚK, Pavel. Hartl Jindřich. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, Academia, 2006. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 185–186.
  3. ZÜNGEL, Emanuel František; HARTL, Jindřich. Natalie. Romanticko-komická opera o třech jednáních. Praha: Fr. A. Urbánek, 1888. 72 s. Dostupné online. S. 9–12. 
  4. Denní zprávy – Antonín Koukl. Národní listy. 1884-02-27, roč. 24, čís. 58, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1214-1240. 
  5. Zprávy z Prahy a z venkova – Letní divadlo na Vinohradech. Pražský denník. 1882-07-29, roč. 17, čís. 171, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1803-4837. 
  6. Zprávy. Divadelní listy. 1882-08-05, roč. 3, čís. 30, s. 244. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1805-3653. 
  7. Cestující divadelní společnosti. Divadelní listy. 1882-10-05, roč. 3, čís. 36, s. 291. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1805-3653. 
  8. Zprávy z Prahy a z venkova – Ve Švandově divadle. Pražský denník. 1883-01-17, roč. 18, čís. 13, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1803-4837. 
  9. Cestující divadelní společnosti. Divadelní listy. 1882-11-15, roč. 3, čís. 40, s. 324. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1805-3653. 
  10. Zprávy literární. Ohlas od Nežárky. 1882-09-23, roč. 12, čís. 38, s. 341. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. ISSN 1801-2523. 
  11. KOUKL, Antonín. Oslavenec (shrnutí děje a libreto) [online]. Jelínek a Hoffmann, 1883 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]