Orlík (dělostřelecká tvrz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Orlík
Základní údaje
Umístění tvrze jihovýchodně od Frývaldova

zeměpisné souřadnice:
Objekty tvrze S-I - pěchotní srub
S-II - pěchotní srub
DS - dělostřelecký srub
DOV - dělostřelecká věž
MV - minometná věž [p 1]
Zkratka tvrze nebyla používaná
Jiné názvy Výcvikový tábor Orlík
Střelnice ŘOP - Jeseník
Polní střelnice pevnostních jednotek v Jeseníkách
Vedení tvrze
Velitel tvrze škpt. děl. Edmund Knapp
Nadřízené ŽSV ?
Plánovaný počet osádky není znám
Výstavba
Stavební firma nebyla zadána
Zahájení výstavby stavba nebyla započata
Počet smrtelných úrazů 0
Stav výstavby 30. září 1938 nepostaven

Dělostřelecká tvrz Orlík (oficiálně Výcvikový tábor Orlík) byla plánována v prostoru kóty 1205 Orlík (Urlichkoppe) jihovýchodně od Jeseníku. Mezi dělostřeleckými tvrzemi československého opevnění se jednalo o stavbu zcela atypickou jak svým primárním určením, tak konstrukčním provedením. Mělo se totiž jednat o výcvikový komplex pro posádky tvrzí, schopný však v případě potřeby vedení bojové činnosti; jeho jednotlivé objekty přitom neměly být propojeny společným podzemím.[p 2]

Plánování[editovat | editovat zdroj]

Protože československé tvrze byly vybaveny nejmodernější technikou a vybavením, pro jejichž obsluhu bylo třeba cvičit osádku, a zároveň bylo nutno cvičit součinnost tvrzových zbraní, zejména návyky obsluhy v efektivním boji ve stísněných prostorách betonových bunkrů, bylo rozhodnuto o vybudování cvičné střelnice, kde by se osádky opevnění střídaly a prováděly cvičení. Avšak výstavba takovéto střelnice ve vnitrozemí nebyla možná z důvodu hustého osídlení a finanční situace, bylo rozhodnuto postavit ji v trase plánovaného pohraničního opevnění, kde by se zbraně této tvrze v případě napadení republiky mohly zapojit do bojů. V úvahu přicházely varianty v Orlických horách a Jeseníkách. Rozhodnuto bylo ve prospěch Jeseníků, kde byl dostatek místa pro cílové plochy, rozsáhlá neobydlená místa a také dostatečná vzdálenost od hranic s Německem. Tvrz měla stát asi 5,5 km jihozápadně od obce Rejvíz v pásmu Orlíku. Tvrz byla vložena do důležitého předělu mezi dvěma hlavními operačními směry, mezi Jeseníky a Orlickými horami na západ a Jeseníky a Moravskou bránou na východ. V případě zapojení do bojů navazoval Orlík na dělostřelecké tvrze Milotický vrch a Kronfelzov, které byly později zrušeny a nahrazeny izolovanými dělostřeleckými sruby Skrbovice napravo a Kronfelzov nalevo.

Objekty[editovat | editovat zdroj]

Tvrz se měla skládat ze dvou pěchotních srubů označených S-I a S-II, dělostřeleckého srubu označeného DS, objektu pro dělostřeleckou věž označeného DOV a minometné věže označené MV. Koncepcí tvrze byly dány konstrukční odlišnosti objektů oproti objektům ostatních československých dělostřeleckých tvrzí, dané zejména absencí tvrzového podzemí, takže plány objektů byly ovlivněné zásadami stavebního provedení izolovaných objektů těžkého opevnění.
Unikátní byl projekt dělostřeleckého srubu. Tento objekt nejenže vycházel z koncepce izolovaného dělostřeleckého srubu, ale byl plánován jako oboustranný, a měl disponovat až pěti houfnicemi vz. 38.[p 3] Palebný vějíř dvou cvičných místností, směřujících jižně směrem k Vrbnu pod Pradědem, se rozvíral až v úhlu 70°. Bojové severní místnosti se 2-3 houfnicemi mohly ovládat oblast strategické silnice od Zlatých Hor po Heřmanovice. Bojové místnosti neměly být v míru používány.

Projekční práce[editovat | editovat zdroj]

Projekt tvrze byl v roce 1938 ve velkém stupni rozpracování, ale nebyl z mezinárodně politických příčin ani zadán, ani realizován. Pozemky, na kterých se měla tvrz stavět, byly totiž majetkem vratislavského arcibiskupství a pro pochopitelný odpor říšskoněmecké vlády nebyla jednání o vyvlastnění dokončena. Z tohoto důvodu není v terénu po tvrzi ani známka.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Objekty byly plánovány jako izolované, bez tvrzového podzemí.
  2. Spojení objektů podzemními prostorami je jedním z důležitých znaků československých tvrzí, proto může být označení Orlíku za tvrz považováno za problematické. Sami příslušníci Ředitelství opevňovacích prací však Orlík označovali jako "tvrz bez podzemí", a jeho ostatní rysy, mimo odlišností daných nepropojením objektů a výcvikovou rolí komplexu, odpovídají tehdejším československým tvrzím.
  3. Všechny ostatní dělostřelecké sruby československého opevnění disponovaly třemi houfnicemi a jejich střílny byly vždy umístěny na jedné straně objektu - podle směru palby (při pohledu směrem k nepříteli) se tak rozlišují sruby levostranné a pravostranné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STEHLÍK, Eduard. Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935-38. Praha : FORTprint, 1992. S. 42–43.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]