Organické sloučeniny telluru
Organické sloučeniny telluru jsou chemické sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a telluru. Jedná se o málo prozkoumanou skupinu sloučenin, protože nemají mnoho využití.[1][2]
Funkční skupiny
[editovat | editovat zdroj]Existují tellurové obdoby organosírových a organoselenových funkčních skupin. Telluroly, analogy thiolů, jsou však nestabilní a oxidují se na ditelluridy. K běžným organickým sloučeninám telluru patří diorganomono- a ditelluridy, R2Te a (RTe)2. Dalšími skupinami organotelluričitých sloučenin jsou R4−xTeClx a telluroxidy (R2TeO).
Příprava a reakce
[editovat | editovat zdroj]Redukované organoTe sloučeniny
[editovat | editovat zdroj]Redukované organické sloučeniny telluru se obvykle připravují z hydrogentelluridu (LiHTe) nebo telluridu lithného (Li2Te):
- Li2Te + 2 RBr → R2Te + 2 LiBr
Lze také použít reakce telluru s organolithnými sloučeninami nebo Grignardovými činidly:
- Te + ArLi → ArTeLi
Butyllithium dává podobné výsledky:[3]
- Te + BuLi → BuTeLi
Organotelluridové anionty lze oxidovat nebo alkylovat:
- 2 RTeLi + 0.5 O2 + H2O → RTeTeR + 2 LiOH
- RTeLi + R'Br → RTeR' + LiBr
Diorganoditelluridy, například difenylditellurid, jsou využitelné jako meziprodukty, obzvláště v přípravách arylových sloučenin:
- Ar2Te2 + RLi → RTeAr + LiTeR
- Ph2Te2 + 2 Li → 2 LiTePh
Deriváty TeCl4
[editovat | editovat zdroj]
Jednou z výhod oproti sloučeninám síry a selenu je dostupnost chloridu, TeCl4.[5] Tato látka reaguje s areny za vzniku trichloridů aryltelluriových kationtů:[6]
- ArH + TeCl4 → ArTeCl3 + HCl
U arenů bohatých na elektrony dochází k dvojnásobné substituci:
- ArH + ArTeCl3 → Ar2TeCl2 + HCl
Chlorid telluričitý se váže na alkeny a alkyny za tvorby chloralkyltellurtrichloridů:
- RCH=CH2 + TeCl4 → RCH(Cl)-CH2TeCl3
Tyto trichloridy vytvářejí dimery, protože jsou Lewisovsky kyselé na Te4+ centrech. Dimery lze rozštěpit pomocí halogenidů či jiných Lewisových zásad:[7]
- RTeCl3 + Cl− → RTeCl4−
Anionty druhu RTeCl4− (a podobné adukty RTeCl3L) mívají čtvercově pyramidální struktury, kde se elektronegativní skupiny nacházejí v jedné rovině.
Organotelluričité chloridy jsou schopné provádět substituce, při nichž se chloridové skupiny nahrazují jinými halogenidy a pseudohalogenidy. TeClx skupiny lze také odstraňovat Raneyovým niklem.[6]
Organotelluričité sloučeniny se účastní Stilleových reakcí:[8]
Telluroxidy
[editovat | editovat zdroj]Telluroxidy se připravují obdobně jako sulfoxidy a selenoxidy. Na rozdíl od svých lehčích analogů se ovšem při krystalizaci (vratně) polymerizují. Podobně jako u oxidací selenoxidů se allylové telluroxidy zapojují do [2,3]-sigmatropních přesmyků, z nichž se po hydrolýze tvoří allylalkoholy. Existuje i reakce analogická k eliminaci selenoxidů, některé telluroxidy vytvářejí po zahřátí alkeny.
Použití a výskyt
[editovat | editovat zdroj]Dimethyltellurid se používá při epitaxi z organokovových sloučenin, kde slouží jako těkavý zdroj telluru.
Jedná se jedinou organickou sloučeninu telluru nalezenou v životním prostředí.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organotellurium chemistry na anglické Wikipedii.
- ↑ Nicola Petragnani, Tellurium in Organic Synthesiss 1994, Academic Press, New York. ISBN 0-12-552810-8
- ↑ M. Detty, M. O'Regan, Tellurium-Containing Heterocycles., John Wiley & Sons, Inc., New York, 1994 ISBN 0-471-63395-X
- ↑ Nobuaki Kambe; Toru Inoue; Noboru Sonoda. Generation of N,N-Diethylcarbamoyllithium Via Lithium-Tellurium Exchange and Its Reaction with 3-Phenylpropanal: N,N-Diethyl-2-Hydroxy-4-Phenylbutanamide. Organic Syntheses. 1995, s. 154. DOI 10.15227/orgsyn.072.0154.
- ↑ Jens Beckmann; Andrew Duthie; Steven Moran. Crystallographic report: Bis(triphenylphosphoranylidene)ammonium Phenyltetrachlorotellurate. Applied Organometallic Chemistry. 2005, s. 690–691. DOI 10.1002/aoc.798.
- ↑ Lars Engman, "Tellurium(IV) Chloride" E-EROS. 2001. DOI:10.1002/047084289X.rt003
- ↑ a b J. Bergman; R. Carlsson; B. Sjöberg. Biaryls from Simple Arenes via Organotellurium Intermediates: 4,4'-Dimethoxy-1,1'-biphenyl. Organic Syntheses. 1977, s. 18. DOI 10.15227/orgsyn.057.0018.
- ↑ Jens Beckmann; Stephan Heitz; Malte Hesse. Four Distinctively Different Decomposition Pathways of Metastable Supermesityltellurium(IV) Trichloride. Inorganic Chemistry. 2007, s. 3275–3282. DOI 10.1021/ic062469m. PMID 17375915.
- ↑ Palladium- and copper-catalyzed cross-coupling and carbonylative cross-coupling of organotellurium compounds with organostannanes (Chemical Communications 1999, 2117) - Royal Society of Chemistry Suk-Ku Kang, Sang-Woo Lee and Hyung-Chul Ryu [1]
- ↑ D. Wallschläger; F. Feldmann. Formation, Occurrence, Significance, and Analysis of Organoselenium and Organotellurium Compounds in the Environment. Metal Ions in Life Sciences. 2010. ISBN 978-1-84755-177-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Organické sloučeniny telluru na Wikimedia Commons
