Organické sloučeniny polonia
Organické sloučeniny polonia jsou sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a polonia.
Polonium je silně radioaktivní (nejpoužívanější izotop, 210Po, má poločas přeměny kolem 138 dnů, a sloučeniny polonia tak nejsou dobře prozkoumané a v důsledku jejich rozpadu a emise částic alfa většina údajů o nich pochází ze zkoumání jejich stopových množství. Je známo, že vazby C–Po jsou ještě slabší než C–Te a C–Se, příslušné sloučeniny se postupně rozkládají a uvolňují elementární chalkogeny.[1]
Identifikace těchto sloučenin se většinou provádí pomocí chromatografie, protože běžné chemické postupy nejsou účinné. Jejich příprava se často provádí přeměnou beta z organických sloučenin bismutu obsahujících 210Bi. Příprava některých sloučenin nebyla úspěšně ověřena.[1][2]
Poměrně dobře jsou popsány dialkyl- a diarylpolonidy (R2Po) a triarylpoloničité (Ar3PoX) a diarylpolončité halogenidy (Ar2PoX2).[1][2] Polonium také vytváří rozpustné sloučeniny s některými chelatačními činidly, například butan-2,3-diolem a thiomočovinou.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organopolonium chemistry na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Ralph A. Zingaro. Encyclopedia of Inorganic and Bioinorganic Chemistry. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2011. DOI 10.1002/9781119951438.eibc0182. Kapitola Polonium: Organometallic Chemistry.
- ↑ a b A. N. Murin; V. D. Nefedov; V. M. Zaitsev; S. A. Grachev. Production of organopolonium compounds by using chemical alterations taking place during the β-decay of RaE. Dokl. Akad. Nauk SSSR. 1960, s. 123–125. Dostupné online.