Olga Fečová
| Olga Fečová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Olga Demeterová |
| Narození | 26. května 1942 Humenné |
| Úmrtí | 28. února 2022 |
| Povolání | hudebnice a asistent učitele |
| Témata | Romská hudba a romská kultura |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Olga Fečová (26. května 1942 Humenné – 28. února 2022) byla romská spisovatelka, pěstounka, pedagogická asistentka a osobnost romské ženské emancipace. Věnovala se dětem ze znevýhodněného prostředí. Od roku 1990 byla členkou Českého helsinského výboru a od roku 2016 držitelkou ocenění Roma Spirit.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1942 v Humenném jako Olga Demeterová. Oba rodiče pocházeli z hudebnických rodin. V jejích pěti letech se rodina přestěhovala do Prahy.[1] Indoložka a zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová později vzpomínala, že Olžin otec Michal Demeter byl prvním člověkem, který ji učil romsky. Docházela za ním do jeho práce v trafice v pasáži Divadla Komedie.[2]
Jako nejstarší dcera se Olga od mala musela starat o své sourozence. Od šesti let vařila, prala a starala se o domácnost.[3] Od roku 1966 žila se hudebníkem Jozefem Fečem (1940–2013). Vzali se roku 1968 a vychovali dcery Eriku a Ludmilu.[4] Jejím vnukem je kontrabasista a jazzman Josef Fečo.[5]
Olga Fečová se věnovala dětem ze znevýhodněného prostředí. Se svými dcerami se jako pěstounka starala o odložené novorozence určené k adopci. Pro větší děti s manželem založila a vedla hudebně-divadelní soubory v několika městech. Roku 1996 to byl dětský soubor Čhavorikaňi luma (Dětský svět) v Neratovicích. Další následovaly v Náchodě, Berouně či Krupce. Od roku 2016 vedla ženskou skupinu Jileha (Srdcem) v Krupce. Ve stejném roce získala ocenění Roma Spirit.[1] Roku 2022 vyšla její kniha pamětí Den byl pro mě krátkej s podtitulem Paměti hrdé Romky (nakl. Paseka - Kher). Paměti chtěla vydat ke svým 80. narozeninám, zemřela však o sedm měsíců dříve.[3]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Roma Spirit (2016)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c NĚMCOVÁ, Barbora. Zemřela Olga Fečová [online]. ČRo Radiožurnál, rev. 2022-03-01 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ VIKOVÁ, Lada. Rozhovor s Milenou Hübschmannovou. Bulletin Muzea romské kultury. 2003, čís. 12, s. 124. Dostupné online.
- ↑ a b ŠUSTOVÁ, Jana. Kniha Den byl pro mě krátkej nabízí poutavé autobiografické vzpomínky romské spisovatelky, pěstounky a pedagožky Olgy Fečové [online]. ČRo Radiožurnál, rev. 2022-10-22 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ RYŠAVÝ, Zdeněk. Zemřela spisovatelka, pěstounka, pedagogická asistentka Olga Fečová [online]. Romea, rev. 2022-03-01 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ KREJČÍ, Veronika. ‚Děti, nechcete si zazpívat?’ Pro mnoho romských dětí je Fečová inspirací, nyní je nominována na vyznamenání [online]. Lidovky, rev. 2020-08-2š [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- MOJŽÍŠEK, Marek. Ze slovenské romské osady až k nominaci na Státní vyznamenání. Zrcadlo Olgy Fečové [online]. ČRo Dvojka, rev. 2021-12-02 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- Fečová Olga [online]. Paměť Romů [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- HORVÁTOVÁ, Rena. Nejstarší z Manushí si v 60 letech udělala řidičák, v 65 složila maturitu a teď píše paměti [online]. HateFree, rev. 2022-02-18 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- HOFMANOVÁ, Vratislava. Holka, po šedesátce se musíš starat o sebe, řekla si Olga Fečová, která je nyní navržena na státní vyznamenání [online]. i60.cz, rev. 2020-05-05 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
