Oleksij Zaklynskyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oleksij Zaklynskyj
Oleksij Zaklynskyj

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1879

Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství Rusínský klub

Narození 27. března 1819
Ozerjany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. března 1891
Bohorodčany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Vídeňská univerzita (nedokonč.)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleksij Zaklynskyj, cyrilicí Олексій Заклинський, polsky též Ołeksa Zakłynśkyj (27. března 1819 Ozerjany26. března 1891 Bohorodčany[1][2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě chlapcem. Vychovávali ho pak příbuzní v Ozerjanech. Vystudoval gymnázium ve Stanislavově a studoval práva na Vídeňské univerzitě. Kvůli nedostatku financí, ale studia nedokončil. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Podílel se na ustavení Ruské rady ve Lvově a byl delegátem Slovanského sjezdu v Praze. Byl i literárně činný. Je autorem populární písně Там, де Чорна гора (Tam, kde Čorna hora).[3]

Angažoval se v politice. Zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu[1] a byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Stanislavov, Bohorodčany atd.[4] V roce 1873 se uvádí jako Alexius Zakliński, řeckokatolický farář, bytem Bohorodčany.[5] V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok.[6] Ten v roce 1873 čítal 15-16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Zaklynskyj náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru.[7] Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub.[8] Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.[9] Patřil do starorusínského proudu.[2]

Zemřel v březnu 1891.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Hof- und Personal-Nachrichten. Die Presse. Březen 1891, roč. 44, čís. 87, s. 9. Dostupné online. 
  2. a b c Neue Freie Presse. Březen 1891, čís. 9550, s. 3. Dostupné online. 
  3. Одцвітав терен... не одцвітала душа (Олексій Заклинський (1819-1891) [online]. littlumach.at.ua [cit. 2015-06-15]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=492&size=45
  6. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  7. Poláci na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1874, čís. 85, s. 1. Dostupné online. 
  8. Senatspräsident i. P. Basil Ritter v. Kowalski. Neue Freie Presse. Březen 1911, čís. 16730, s. 12. Dostupné online. 
  9. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.