Oktaazakuban
| Oktaazakuban | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Modely molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1,2,3,4,5,6,7,8-oktazapentacyklo[4.2.0.02,5.03,8.04,7]oktan |
| Ostatní názvy | oktadusík |
| Sumární vzorec | N8 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 78998-15-9 |
| PubChem | 57469154 |
| SMILES | N12N3N4N1N5N2N3N45 |
| InChI | InChI=1S/N8/c1-2-5-3(1)7-4(1)6(2)8(5)7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 112,054 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oktaazakuban je hypotetický výbušný alotrop dusíku, se vzorcem N8, obsahující osm dusíkových atomů uspořádaných do tvaru krychle; strukturou se tak podobá kubanu.[1]
Mělo by jít o metastabilní molekulu, která i přes termodynamickou nestálost v důsledku úhlového napětí a vysoké energie jednoduché vazby N–N zůstává v důsledku symetrie orbitalů kineticky stálou.[2]
Výbušnina a palivo
[editovat | editovat zdroj]Oktaazakuban má hustotu energie (za předpokladu rozkladu na N2) 22,9 MJ/kg,[3] více než pětinásobnou oproti ekvivalentu TNT (trinitrotoluenu). Byl tak (společně s jinými exotickými alotropy dusíku) navržen na využití jako výbušnina, a jako složka raketových paliv. Detonační rychlost byla předpovězena na 15 000 m/s, což je o 48,5 % více než u oktanitrokubanu, nejrychlejší známé nejaderné výbušniny.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Octaazacubane na anglické Wikipedii.
- ↑ B. Muir. Cubane [online]. Dostupné online.
- ↑ Ujwala N. Patil; Nilesh R. Dhumal; Shridhar P. Gejji. Theoretical studies on the molecular electron densities and electrostatic potentials in azacubanes.Chybí název periodika! 2004, s. 27-32. DOI 10.1007/s00214-004-0551-2.
- ↑ Mikhail N. Glukhovtsev; Haijun Jiao; Paul von Ragué Schleyer. Besides N2, What Is the Most Stable Molecule Composed Only of Nitrogen Atoms?.Chybí název periodika! 1996, s. 7124-7133. DOI 10.1021/ic9606237. PMID 11666896.
- ↑ Jai Prakash Agrawal. High Energy Materials: Propellants, Explosives and Pyrotechnics. [s.l.]: Wiley-VCH, 2010. ISBN 978-3-527-62880-3. Kapitola 2.3 Future Scope for Research, s. 147.