Obec křesťanů v Česku

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obec křesťanů působí v českých zemích od roku 1925. Za nacistického a komunistického režimu byla její činnost úředně zakázána, pracovala však i nadále v podzemí. Po poslední z těchto nucených přestávek obnovila v Česku svou oficiální činnost v roce 1990 jako spolek a od otevření možnosti registrace nových církví a náboženských společností zákonem č. 3/2002 Sb je registrována jako církev nebo náboženská společnost. Podle sčítání lidu roku 2011 se k ní v České republice přihlásilo 884 osob.[1]

Obec křesťanů v Československé republice[editovat | editovat zdroj]

Prvním impulzem pro založení Obce křesťanů v českých zemích byla služební cesta Idy Freundové, manželky a spolupracovnice pražského právníka Gustava Freunda, do (tehdy německé) Vratislavi v roce 1924, kde měla náhodou možnost prožít bohoslužbu Obce křesťanů a rozhodla se, že toto nové náboženské společenství chce uvést i do Prahy. V Praze pak nalezla několik dalších zájemců a společně se obrátili na vedení Obce křesťanů ve Stuttgartu s žádostí o vyslání kněze do Prahy. Vedením byli dotázáni Eduard Lenz a Josef E. Kral, kteří se rozhodli vyslání přijmout. Přímo na ně se pak dopisem datovaným 29. září 1925 obrátil přípravný výbor pro založení Obce křesťanů v Československu[2] 15. října oba kněží přijeli do Prahy. O Svaté noci 1925 se v prostorách Klubu německých umělkyň v Praze na Perštýně konal první Obřad posvěcení člověka (eucharistická bohoslužba).[3] Bohoslužby se zprvu odehrávaly v němčině, posléze se čtením evangelia a kázáním v češtině. Na podzim roku 1927 byla dokončena česká verze liturgického korpusu; od té doby se bohoslužby konaly střídavě v češtině a v němčině pro českou a německou (z velké části židovskou) část sboru.

Roku 1929 došlo v životě české Obce křesťanů ke dvěma významným krokům — jednak byl založen Spolek přátel Obce křesťanů jakožto právnická osoba zastupující Obec křesťanů v Československu (do té doby se veškerá činnost odehrávala jako soukromá),[4] jednak se pravidelná činnost Obce křesťanů přesunula do Sálu Tychona Brahe a přilehlých prostor v suterénu domu U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí v Praze, které dal sboru k dispozici Max Fanta, švagr Idy Freundové.[5]

Během třicátých let vznikly vedle hlavního pražského sboru dva „újezdní sbory“ v Pardubicích a v Semilech (bohoslužby se konaly v soukromých prostorách ve vesnici Pelechov), navštěvované duchovním jen několikrát do roka. Roku 1933 byl vysvěcen a práci v Praze posléze převzal první kněz české národnosti, Josef Adamec.

Česká Obec křesťanů za nacistického a komunistického režimu[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení českých zemí nacistickým Německem byla česká Obec křesťanů zařazena mezi organizace, jejichž cíle nejsou v souladu s národně socialistickou ideologií. Její činnost byla postupně omezována a v roce 1942 nakonec zakázána.[6] Sbory navíc ztratily řadu členů židovského původu, kterým se buď podařilo včas emigrovat, nebo zahynuli jako oběti nacistické genocidy.

Po skončení války a obnově Československa česká Obec křesťanů obnovila svou veřejnou činnost nejprve v Praze a následně i v újezdních sborech. Po komunistickém převratu se ovšem opět dostala mezi organizace, jejichž cíle nejsou v souladu se státní ideologií, a v rámci komunistického úderu proti církvím v roce 1951 byla její činnost opět zakázána. Ke krátké obnově veřejného působení došlo v roce 1968, v roce 1971 byl však zákaz zopakován. Podzemní činnost Obce křesťanů sice zachovala kontinuitu po celou dobu od jejího založení až do obnovení činnosti v roce 1989, de iure však v této době Obec křesťanů neexistovala.

Obec křesťanů v České republice[editovat | editovat zdroj]

Po pádu komunistického režimu začala Obec křesťanů veřejně působit opět v lednu 1990 jako ponejprv provizorně ustavené, následně pak podle zákon č. 83/1990 Sb. registrované občanské sdružení Obec křesťanů – hnutí za náboženskou obnovu. Teprve zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ovšem umožnil její registraci jakožto církve nebo náboženské společnosti pod názvem Obec křesťanů v České republice. Jakožto náboženský subjekt minulým režimem zakázaný, tedy bez právní kontinuity, byla ovšem vyloučena z majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi a nedostala přiznána tzv. zvláštní práva.

Při obnově své činnosti v roce 1990 začala Obec křesťanů konat pravidelné bohoslužby nejprve jen v Praze. Během 90. letech byl obnoven újezdní sbor v Pardubicích a vytvořen újezdní sbor v Olomouci, v prvním desetiletí 21. století pak přibyly ještě újezdní sbory v Brně a v Příbrami. V roce 1990 měla Obec křesťanů jednoho duchovního, v roce 2020 čtyři. Na sklonku roku 1992 získala česká Obec křesťanů Modrý dům v Praze, který se stal celostátní základnou pro její činnost.

Věková struktura Obce křesťanů v České republice podle sčítání lidu roku 2011

Vzhledem k tomu, že při sčítání lidu roku 2001 Obec křesťanů v České republice ještě neexistovala jakožto náboženský subjekt, mohou jako nezávislé údaje o počtu věřících sloužit jen výsledky sčítání lidu v roce 2011, podle nichž se k Obci křesťanů v České republice přihlásilo 884 osob.

V rámci regionálního uspořádání celosvětové organizace Obce křesťanů byla Obec křesťanů v České republice do roku 2017 součástí oblasti Bavorsko-Rakousko-Česko, do níž patřily i vznikající sbory v Maďarsku a iniciativa k založení Obce křesťanů na Slovensku, roku 2017 byla zřízena nová oblast Střední Evropa, sdružující sbory v Česku, Rakousku, Maďarsku a Rumunsku, jakož i iniciativy k založení sborů na Slovensku a ve Slovinsku.

Obec křesťanů v České republice vydává od roku 1998 vlastní veřejné periodikum Okruh a střed (ročníky 1998 a 1999 jako časopis, od ročníku 2000 jako tematický sborník). Pro vnitřní potřebu je publikován program činnosti a zprávy v několikrát ročně vydávaném Oznamovateli Obce křesťanů, od covidového lockdownu na jaře 2020 navíc vychází „samoobslužný nepravidelník“ Vzkazatelna.

Ekumenické vztahy[editovat | editovat zdroj]

Obec křesťanů v České republice je členskou církví Ekumenické akademie Praha[7] a České křesťanské environmentální sítě.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-tematu&tu=30562
  2. ↑ Podepsáni jsou Bohumil Hromádka, Ernst Wuhrmann, Ida Freund, Ladislav Čapek, Josef Přikryl, Anna Lidomiská, Bohumil Adam a Karel Procházka.
  3. ↑ LENZ, Eduard. Gelebte Zukunft. Briefe, Aufsätze, Dokumente. 2. vyd. Stuttgart: Urachhaus, 1982. ISBN 3-87838-3401. S. 77–78. (německy) 
  4. ↑ Anthroposofické spolky bez kladného postoje k politice KSČ, Dingir 10. 12. 2021
  5. ↑ VÁŇA, Zdeněk. Zur Geschichte der tschechischen anthroposophischen Bewegung. Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe. Rudolf Steiner-Nachlaßverwaltung, 1992, čís. 109, s. 17. (německy) 
  6. ↑ Administrativní chybou došlo v protektorátu Čechy a Morava k zákazu Obce křesťanů až o rok později než v Německu, kde byla její činnost ukončena už 1941.
  7. ↑ http://www.ekumakad.cz/cz/o-nas/o-akademii
  8. ↑ http://ckes.cz/clenove

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÄGER, Petr. Církve a náboženské společnosti v České republice a jejich právní postavení. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. ISBN 80-7325-092-6. S. 235–238. 
  • HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společenství. [s.l.]: CAD Press ISBN 80-85349-79-5. 
  • VAVERKA, Jiří, a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004. ISBN 80-7217-297-2. S. 289–292. 
  • ŠTAMPACH, Ivan. Duchovní věda o člověku : Anthroposofie u nás dnes. Dingir. 2000, čís. 2, s. 14–17. 
  • HORÁK, Milan. Náboženství. In: HRADIL, Radomil. Průvodce českou anthroposofií. Hranice: Fabula, 2002. ISBN 80-86600-00-9. S. 45–52.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obec_křesťanů_v_Česku&oldid=23126327“