Období Jar a podzimů
Dějiny Číny | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
STAROVĚKÁ ČÍNA | |||||||
3 vznešení a 5 vladařů | |||||||
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l. | |||||||
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l. | |||||||
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l. | |||||||
Západní Čou | |||||||
Východní Čou | |||||||
Období Jar a podzimů | |||||||
Období válčících států | |||||||
CÍSAŘSKÁ ČÍNA | |||||||
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l. | |||||||
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l. | |||||||
Západní Chan | |||||||
Dynastie Sin | |||||||
Východní Chan | |||||||
Období tří říší 220–280 | |||||||
Wej, Šu & Wu | |||||||
Dynastie Ťin 265–420 | |||||||
Západní Ťin | 16 Království 304–439 | ||||||
Východní Ťin | |||||||
Severní & Jižní dynastie 420–589 | |||||||
Dynastie Suej 581–618 | |||||||
Říše Tchang 618–907 | |||||||
( X Wu Ce-tchien 690–705 ) | |||||||
5 dynastií & 10 říší 907–960 |
Dynastie Liao 907–1125 | ||||||
Dynastie Sung 960–1279 |
|||||||
Severní Sung | Z. Sia | ||||||
Jižní Sung | Ťin | ||||||
Dynastie Jüan 1271–1368 | |||||||
Dynastie Ming 1368–1644 | |||||||
Říše Čching 1644–1911 | |||||||
MODERNÍ ČÍNA | |||||||
Republika 1912–1949 | |||||||
Spor o Čínu ... | |||||||
Čínská lidová republika 1949–současnost |
Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost | ||||||
Související články
| |||||||
Období Jar a podzimů, nebo též období Letopisů (čínsky pchin-jinem Chūnqiū shídài, znaky zjednodušené 春秋时代, tradiční 春秋時代) je období historie Číny v letech 722–481 př. n. l. (za dynastie Východní Čou). Název je odvozený z díla Letopisy jar a podzimů, kroniky státečku Lu. Podle tradice byl Konfucius editorem této kroniky.
Během období Jar a podzimů došlo k decentralizaci moci. Bylo plné bitev, válek a vzájemného obsazování mezi 170 státečky v oblasti, z nich ale asi jenom 12 mělo větší význam. Také byly časté boje o moc uvnitř jednotlivých států. Nastal ale i rozvoj literatury, filozofie a techniky. Na tuto éru navázalo Období válčících států.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Období dynastie východní Čou se dělí na dvě období: období Jar a podzimů (722–453 př. n. l.) a období válčících států (453–221 př. n. l.) Poté, co bylo hlavní město dynastie Čou obsazeno barbary, utekl korunní princ Ťi I-Ťiou na východ, kde se mu s pomocí panovníků z Ťin, Čeng a Čchi podařilo vybudovat nové hlavní město u dnešního Luo-jangu v údolí Žluté řeky. Čouská šlechta neměla na východě silnou pozici a její moc se omezovala na malé území kolem hlavního města. Čouové už nikdy nezískali původní autoritu, a přestože i nadále zůstávali formálními vládci, reálnou moc neměli.
Sociální transformace
[editovat | editovat zdroj]V tomto období započaly procesy, které vyvrcholily v období válčících států a přinesly zásadní změnu ve výrobních a vlastnických vztazích. Rozšíření použití železných nástrojů v zemědělství a řemeslech umožnilo zintenzivnění obdělávání půdy. Bylo zavedeno používání pluhu taženého dobytkem a začala se stavět zavlažovací zařízení. Zavedení těchto novinek vedlo k nárůstu produkce, specializaci ve výrobě a nárůstu bohatství ve společnosti. Vytvořila se také vrstva obchodníků, která nebyla závislá na aristokracii a vrstva specializovaných řemeslníků. Nastal také rozvoj literatury, filozofie a techniky.
Povaha válek
[editovat | editovat zdroj]Během období Jar a podzimů tedy došlo k decentralizaci moci. Bylo plné bitev, válek a vzájemného obsazování mezi 170 státečky v oblasti. Válka byla hybným momentem – války se vedly krátké a krvavé, útoky měly podobu vpádu na území jiného státu. Šlechta bojovala na válečných vozech a pěšáci se rekrutovali z řad obyčejného obyvatelstva. Boj byl veden gentlemansky – aristokraté se navzájem znali z audiencí, bylo neslušné zajmout někoho s vyšším postavením, vozy byly nízké kvality, často zapadaly a s jejich vytahováním pomáhali i nepřátelští vojáci.
Doba hegemonie
[editovat | editovat zdroj]Čínské státečky začaly být ohrožovány barbarskými kmeny. Nejdříve na ně začali útočit ze severu barbaři Ti 狄, kteří byli nejprve rolníky, ale pro zhoršující se podmínky přešli na rolnicko-pastevecký způsob života. Roku 662 př. n. l. zničili stát Wej. Z jihu zase útočil polobarbarský stát Čchu, u kterého neexistoval konflikt mezi šlechtou a panovníkem (byl to první despotický stát v čínských dějinách), a proto konsolidoval moc a získal převahu nad rozdrobenými státy. V osmém století před naším letopočtem se probojovali až do centrální planiny.
Čínské státy se tomuto nebezpečí bránily tak, že vytvářely aliance. Aliance vedli tzv. hegemoni Pa 霸, a podle nich se toto období někdy označuje také jako doba hegemonie. Aliance vytvářely slabší státy na obranu proti silnějším a tento systém přetrval až do období válčících států. Hegemonům se podařilo odrazit nápor státu Čchu a porazit barbary Ti.
Mezi tradičních pět hegemonů se řadí:
- Čchi Chuan Kung 齐桓公 (685–643 př. n. l.)
- Sung Siang Kung 宋襄公 (650–637 př. n. l.)
- Čchin Mu Kung 秦穆公 (659–621 př. n. l.)
- Čchu Čuan Wang 楚庄王 (613–591 př. n. l.)
- Ťin Wen Kung 晋文公 (636–628 př. n. l.)
Aliance vedené hegemony se vytvářely kolem dvou nejsilnějších států – států Ťin a Čchu. V roce 632 př. n. l. porazila aliance vedená hegemonem Wen-kungem z Ťinu stát Čchu v bitvě u Čcheng-pchu, zastavila jeho expanzi a do konce šestého století př. n. l. byla nastolena rovnováha. V roce 546 př. n. l. se konala mírová konference v hlavním městě státu Sung, která nastolila mír mezi dvěma hlavními bloky a po této konferenci až do konce období Jar a podzimů nebyly téměř žádné konflikty. Roku 453 př. n. l. se stát Ťin z důvodu občanské války rozpadl na tři nástupnické státy Čao 赵, Chan 韩 a Wej 魏 a tato událost znamenala nástup období válčících států.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Období Jar a podzimů na Wikimedia Commons