Obchodní řetězec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Obchodní řetězec je společnost vlastnící síť velkoobchodních či maloobchodních prodejen, které mají společné značku, vedení, podobnou architekturu, standardizované obchodní metody. Používají jednotné webové stránky, reklamu a reklamní letáky. Shoduje se také nabízený sortiment produktů.[1] V čele organizační struktury stojí centrální útvary, které obstarávají finanční řízení, obchodní politiku, marketing, nákup a logistiku. Pro jednotlivé prodejny zabezpečují operační provoz – objednávky a vystavení zboží, cenotvorbu a činnosti, které souvisí s obsluhou zákazníka.[2]

Vznik obchodních řetězců souvisí s počátkem modelu samoobslužného prodeje. První samoobsluha vznikla v roce 1916 v USA. Později obchodní řetězce zavedly spotřebitelská balení, oddělení platby za zboží od místa jeho výběru. Zkrátil se tak čas nutný k obsluze zákazníka a snížil se i počet potřebných zaměstnanců. Zvětšila se plocha prodejen a množství a druhy nabízených výrobků. První supermarketem byl pravděpodobně King Kullen, který v roce 1930 otevřel Michael J. Cullen. Rozvoj obchodní řetězců souvisí také s velkou hospodářskou krizí, kdy byly nízké ceny nemovitostí, nadbytek zboží a lidé poptávali levné základní potraviny.[2]

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SEMIRÁDOVÁ, Veronika. Obchodní řetězce. Pardubice, 2012. 54 s. Bakalářská práce. Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Vedoucí práce David Brebera. Dostupné online.
  2. a b VRBOVÁ, Jana. Tvorba a řízení hodnoty v obchodních řetězcích. , 2009 [cit. 2016-02-03]. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Eva Kislingerová. Dostupné online.
  3. CIMLER, Petr a Ladislav ŠÍPEK. Obchod ČR v podmínkách ekonomické krize. Praha: Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1704-9.